Přeskočit na obsah

Fetální fibronektin - Které pacientky bychom měli vyšetřovat?

Třiadvacetiletá sekundipara s osobní anamnézou předčasného porodu přichází na běžnou prenatální kontrolu ve 24. týdnu gestace. Nemá žádné symptomy hrozícího předčasného porodu. Měli bychom u ní provést vyšetření koncentrace fetálního fibronektinu (FFN) pro zhodnocení jejího rizika opakování předčasného porodu?

Fetální fibronektin je protein nacházející se mezi vrstvou choria a deciduy. Mezi 22. a 34. gestačním týdnem se v cervikovaginálním sekretu nenachází buď vůbec, nebo ve velmi nízkých koncentracích.

Zvýšená koncentrace fetálního fibronektinu v cervikovaginálním sekretu (≥ 50 ng/ml) v období od 22. týdne zvyšuje riziko spontánního předčasného porodu. Průměrná senzitivita a specificita testování fetálního fibronektinu ve vztahu k předčasnému porodu dosahuje 56 %, resp. 84 %. Obě hodnoty se mění v závislosti na gestačním týdnu v době odběru, na studované populaci a na tom, zda provádíme izolované nebo opakované testování koncentrace fetálního fibronektinu.1

Pozitivní a negativní prediktivní hodnota také kolísá v závislosti na incidenci předčasného porodu v dané populaci. Pozitivní prediktivní hodnota při pozitivitě testu, jímž se zjišťuje koncentrace fetálního fibronektinu, se pohybuje v rozmezí 9–46 %, negativní prediktivní hodnota často přesahuje 90 %.1 Přestože zvýšená koncentrace fetálního fibronektinu v období mezi 13. a 22. týdnem > 90. percentil daného gestačního stáří může zvyšovat riziko následného spontánního předčasného porodu dvojaž trojnásobně, bude nutno provést ještě mnoho studií, které potvrdí platnost tohoto kvantitativního testování před jeho využitím v běžné klinické praxi.

Zjištění koncentrace fetálního fibronektinu je screeningový test a jako takový pouze předurčuje riziko předčasného porodu. Aby byl screeningový test klinicky použitelný, musí jej následovat potenciálně účinná opatření (sledování stavu, režimová opatření nebo léčba vedoucí ke zlepšení celkového výsledku) nebo musí mít dostatečnou negativní prediktivní hodnotu, která umožňuje vynechat některá preventivní opatření či běžné postupy. V současné době nemáme k dispozici žádné randomizované studie, které by potvrdily význam testování koncentrace fetálního fibronektinu u asymptomatických žen s anamnézou předčasného porodu v minulé graviditě (obdobně jako u některých rizikových skupin těhotných, třeba u vícečetných gravidit). Jedinou léčebnou modalitou, která byla studována v souvislosti se snížením procenta předčasných porodů při pozitivitě testu zjišťujícího hodnotu fetálního fibronektinu, bylo podávání antibiotik. Dvě studie neprokázaly význam podávání antibiotik v prevenci předčasného porodu u asymptomatických žen.2,3 Kromě toho intervenční studie ukázaly, že některá ....

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

Plnou verzi článku najdete v: Gynekologie po promoci 6/2009, strana 48

_______________________________________________________________________________________________________________

Komentář

As. MUDr. Radovan Vlk
Gynekologicko‑porodnická klinika 2. LF UK a FN v Motole, Praha

 

Předčasný porod nezralého novorozence stále představuje jeden ze základních problémů perinatologie, neboť v jeho etiologii, identifikaci rizikových faktorů, screeningových postupech i možných preventivních opatřeních zůstává mnoho otazníků. K předčasnému porodu dochází v České republice u 6–7 % těhotenství (před 34. gestačním týdnem je to 1,0–1,5 %), ve Spojených státech amerických toto číslo dosahuje již 12 %. Přes veškerou snahu o zlepšení záchytu rizikových těhotných žen se prevalence těchto porodů za posledních dvacet let zásadním způsobem nezměnila.

Hlavním důvodem neklesajícího procenta zůstává nemožnost identifikace těhotných se „skutečným rizikem“ předčasného porodu. Je známo mnoho anamnestických faktorů spojených s vyšším rizikem prematurity, ale u 60–70 % žen, které porodí před 37. týdnem, nenalezneme ani jeden z nich. Za nejvýznamnější rizikový faktor se dnes považuje předčasný porod v minulé graviditě, ale lze jmenovat řadu dalších: předchozí.....

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

Plnou verzi komentáře najdete v: Gynekologie po promoci 6/2009, strana 50

 

 

Zdroj: Gynekologie po promoci

Sdílejte článek

Doporučené