Přeskočit na obsah

Finanční aspekty léčby podtlakové terapie

O přínosech podtlakové terapie v léčbě vybraných pacientů s chronickými ranami a kožními defekty není potřeba polemizovat. Příkladů jejího klinicky efektního použití je zdokumentováno již mnoho. I když se podtlaková terapie stává u ranných dehiscencí a sekundárně se hojících kožních defektů pomalu standardní léčebnou modalitou, k většímu rozšíření jejího používání brání relativně vysoké náklady spojené se samotnou aplikací podtlaku.

Nad tím, jaké jsou skutečné celkové náklady u pacientů léčených podtlakovou terapií, se ve své přednášce na kongresu České společnosti pro léčbu rány zamýšlel Peter Schuck, manažer marketingu společnosti Hartmann Maďarsko pro problematiku podtlakové terapie.

„V ideálním světě zdravotníci léčí své pacienty a nemusejí se starat o ekonomické aspekty terapie. Všichni ale víme, že v reálné praxi s tímto přístupem nevystačíme, protože ekonomické limity na nás útočí ze všech stran. Mohlo by se zdát, že náklady na podtlakovou terapii jsou příliš vysoké. Rád bych na konkrétních příkladech doložil, že z pohledu celkových výdajů na léčbu daného pacienta naopak použití podtlakové terapie přináší pro nemocnici úspory,“ uvedl svou prezentaci Peter Schuck. Snažil se v ní mj. dát odpověď na to, zda používání podtlakové terapie v praxi skutečně generuje vyšší náklady na léčbu pacienta s chronickými ranami, kdo profituje z netransparentního vykazování skutečných nákladů na léčbu, jestli má podtlaková terapie dokonce potenciál ke snížení nákladů a jak učinit podtlakovou terapii dostupnou v zemích, kde pro ni není přímá úhrada.

Pro posuzování přínosů podtlakové léčby se podle Petera Schucka hodí citát ekonoma Williama Thomsona, podle kterého „to, co nelze změřit, nelze ani zlepšit“. „Z tohoto citátu vyplývá, že pokud máme ambici něco zlepšovat, musíme být schopni to také změřit,“ vysvětluje Peter Schuck. A jaké podmínky pro úhradu podtlakové terapie platí v jednotlivých evropských zemích? Lze je rozdělit zhruba do tří přístupů: systém založený na DRG kódování (používaný např. v Německu a Rakousku), další možností je rozpočtové financování, kdy pojišťovny vyčlení na používání podtlakové terapie určitý finanční objem na rok, ze kterého mohou čerpat jednotlivá zdravotnická zařízení, a třetí přístup, který je nejčastěji používán ve východní a střední Evropě, je situace, kdy země nemá žádný model přímého financování podtlakové terapie. Hlavní výhodou použití DRG systému je transparentní zohledňování všech možných nákladů souvisejících s léčbou pacienta, kdy rozhodující není jen samotná cena podtlakové terapie. „Nemusím připomínat, že mnoho z různých zdravotnických institucí v Německu jsou privátní zařízení, která musejí dbát na ekonomickou profitabilitu, přesto nebo právě proto je zde podtlaková terapie dosti využívána,“ říká Peter Schuck. Také v druhém úhradovém modelu existuje velká transparentnost ve vykazování nemocnic, použití podtlakové terapie je však limitováno výší celkového rozpočtu pro tuto intervenci, a proto bývá podle Petera Schucka primárně určena jen pro těžší případy. „V zemích, kde není stanoven model přímé úhrady podtlakové terapie, je její použití ve výkazech většinou netransparentně maskováno, aby náklady spojené s léčbou nešly lehce porovnávat. Tento přístup v konečném důsledku vede k tomu, že tato léčba je většinou rezervována jen pro nejkritičtější případy,“ upozorňuje Peter Schuck s tím, že podtlakovou terapii lze typicky použít u chronických rozsáhlých nehojících se a secernujících ran, u diabetické nohy, u kardiochirurgických pacientů u ran po sternotomii, dále je využívána u traumatických ran, při intraabdominální aplikaci, u popálenin a v léčbě hlubokých proleženin.

Náklady netvoří pouze zdravotní prostředky

Kazuistik, které dokládají přínos použití podtlakové terapie u ranných dehiscencí a sekundárně se hojících kožních defektů, existuje mnoho, ale vzhledem k charakteru postižení a různým terapeutickým intervencím, které byly u těchto pacientů použity, není jednoduché na první pohled odhadnout jejich finanční náročnost. Peter Schuck dále prezentoval, že přesnější je využití jednoduchých kalkulačních formulářů, ve kterých lze ve dvou sloupcích vedle sebe vyčíslit konkrétní výdaje vzniklé v souvislosti s léčbou daného pacienta s chronickou nehojící se ránou, a to jak pro případ použití podtlakové terapie v jednom sloupci, tak při použití tradičních terapeutických metod. Na několika příkladech kalkulací u konkrétních pacientů léčených s rozsáhlými kožními defekty v maďarských nemocnicích pak Peter Schuck demonstroval nákladovou efektivitu podtlakové terapie v porovnání s tradiční léčbou.

„Při izolovaném porovnání výdajů jen na veškerý zdravotnický materiál, včetně použitého krytí, rukavic atd., je použití podtlakové terapie asi dvakrát dražší než konvenční léčba. Když ovšem přidáme do srovnání výdaje na léky, které mohou být u alternativní léčby vyšší díky použití antibiotik, většího množství analgetik a sedativ, a zahrneme také výdaje za tzv. hotelové služby, náklady na pacienta léčeného podtlakovou terapií jsou dokonce nižší než u konvenčních terapeutických postupů,“ upozorňuje Peter Schuck. Nižších celkových nákladů je možné dosáhnout díky tomu, že podtlaková terapie prokazatelně zkracuje hojení kožních defektů, což je výsledkem několika různých efektů podtlakové terapie. Subatmosférický podtlak v místě rány stimuluje růst granulační tkáně, pomáhá z rány odvádět exsudát do sběrné nádoby, čímž se redukuje kolonizace nežádoucími bakteriemi, které mohou zpomalovat proces hojení. Uzavřené prostředí dále brání vzniku sekundární infekce a odvádění tkáňového moku může pozitivně ovlivňovat redukci otoků, a tím zlepšit prokrvování rány. Řízený lokální podtlak napomáhá i k rovnoměrnému mechanickému stahování rány.

Rozhodování na základě kvalitních podkladů

„Kalkulovat úspory v celkových výdajích za léčbu pacienta většinou nejsme zvyklí, často se řeší jen to, že podtlaková terapie zvyšuje rozpočet daného oddělení v rámci výdajů na zdravotnické prostředky, ale ekonomické konsekvence použití podtlakové terapie na úrovni celé nemocnice se hodnotí málokdy. My jsme tato srovnání u konkrétních pacientů provedli v mnoha případových studiích a celkové náklady na léčbu pacientů s různými typy ran nebyly při použití podtlakové terapie vyšší, mnohdy byly dokonce významně nižší. Jednalo se hlavně o případy, kdy se podtlaková terapie používala standardně u indikovaných pacientů a ne jen jako poslední volba, když selhaly všechny jiné možnosti,“ říká Peter Schuck. Dodává, že svou roli hraje také doba, po jakou je podtlaková terapie používána. Podle Petera Schucka je v této souvislosti nutné vědět, kdy podtlakovou terapii přerušit a přejít na tradiční vlhké krytí. Kalkulační formuláře, které prezentoval Peter Schuck, lze použít také jako plánovací nástroj pro odhad nákladové efektivity různých terapeutických intervencí u daného pacienta. Následný postup je možné předem konzultovat a nechat schválit managementem nemocnice. „Vyplněné kalkulační formuláře dokumentují přehledně výdaje u různých typů pacientů a mohou sloužit i v argumentaci při jednání o úhradách se zdravotními pojišťovnami,“ připomíná další využití kalkulačních formulářů Peter Schuck.

Zdroj: Medical Tribune

Sdílejte článek

Doporučené

Bez pohybu to nepůjde

23. 6. 2022

V průběhu druhého dne XXX. výročního kongresu České kardiologické společnosti byla v rámci sekce České asociace preventivní kardiologie věnována…