Fluvoxamin u onkologického pacienta
Pacientka M. R., 62 let, byla v roce 1971 hospitalizována pro depresi s pravděpodobnými endogenními rysy. V roce 1994 byla opět hospitalizována pro akutní depresivní reakci. Pacientka tehdy obdržela od chirurga sdělení o svém onkologickém onemocnění (karcinom prsu) a o nutnosti operačního zákroku. Hodnoty laboratorních testů byly v mezích normy.
Psychofarmakologická léčba byla volena s ohledem na onkologické onemocnění, kdy obecně platí, že pacienti špatně tolerují psychofarmaka. Z antidepresiv byl vybrán fluvoxamin. Po dávce 150 mg na den se dostavila sedace. Dávkování bylo nutno snížit na dávku 100 mg den. V anamnestických údajích pacientky najdeme údaje o tom, že sestřenice prodělala poporodní psychózu, sama nemocná se léčila s myokarditidou a po chemoterapii prodělala také toxickou polyneuritidu. Z průběhu ambulantní léčby bylo patrné, že zhoršení psychického stavu nastalo vždy okolo chemoterapie nebo při úmrtí v rodině. Pacientka občas zkoušela fluvoxamin vysadit, pokaždé se však psychicky zhoršila. Sama nemocná udává, že bez tohoto léku by psychické problémy nezvládla. V roce 1977 měla nález na ledvinách a žlučových cestách, navíc musela řešit i problémy v manželství (pití alkoholu u manžela). V roce 2000 u ní byl zjištěn diabetes a snížení funkce štítné žlázy. Pacientka nadále užívá fluvoxamin v denní dávce 100 mg. Původně musela brát více než 2 mg alprazolamu, dnes stačí 0,5 mg, při 0,25 mg bývá horší spánek. Pacientka nadále bude v ambulantní léčbě fluvoxaminem pokračovat, protože se tento lék pro ni od začátku až dosud jeví jako účinné a dobře tolerované antidepresivum. Kasuistika měla upozornit na to, že i pro onkologického pacienta lze najít bezpečnou a účinnou antidepresivní léčbu.
Plnou verzi článku najdete v: Medical Tribune 3/2008, strana A7
Zdroj: