Fyzická aktivita a riziko atriální fibrilace

Dariush Mozaffarian, profesor lékařské fakulty a Školy veřejného zdraví při Harvardské univerzitě, a jeho kolegové analyzovali data ze studie Cardiovascular Health Study. Do ní bylo v letech 1989 až 1990 zařazeno 5 201 mužů a žen starších 65 let. Pacienti byli rozděleni do kvintilů podle objemu zájmové aktivity a kvartilů podle intenzity zájmových aktivit. Během 12 let sledování došlo ke 1 061 novým případům dokumentované atriální fibrilace s celkovou incidencí 22,4 případu na 1 000 člověkoroků.

Zvýšená fyzická aktivita ve volném čase byla spojena s nižším rizikem atriální fibrilace (AF). Investigátoři však zaznamenali nelineární korelaci mezi intenzitou cvičení a incidencí AF. Pacienti s mírnou intenzitou cvičení vykazovali o 28 % nižší riziko AF, ale u jednotlivců s nejvyšší zaznamenanou intenzitou cvičení nebylo zjištěno adekvátně výrazně nižší riziko než u osob bez pravidelné fyzické aktivity.

Dle multivariační analýzy podíl všech nových případů fibrilace kladených do souvislosti s nedostatkem fyzické aktivity činil 26 procent. Mozaffarian a jeho tým vyslovili závěr, že mírná fyzická aktivita může signifikantně snížit riziko AF, a navrhli, aby změny životního stylu ve smyslu zvýšené fyzické aktivity byly nadále považovány za potenciální preventivní opatření ke snížení incidence atriálních fibrilací.

Raději cvičit s mírnou intenzitou a déle

„Je známo, že fibrilace síní jsou běžné u vysoce intenzivních činností zejména u vytrvalostních sportovců,“ uvedl ve svém komentáři článku John P. DiMarco z Division of Cardiology, University of Virginia, Charlottesville, USA. Podle něj fibrilace síní mohou být ovlivňovány vagem a souviset s noční bradykardií. U jiných osob však může být přítomna katecholaminová mediace. Fibrilace se často vyskytují rovněž během cvičení pacientů, u kterých nezřídka dochází k vysokým úrovním adrenergní stimulace.

V kontrastu s výše uvedenými tezemi však data z Cardiovascular Health Study naznačují, že rutinní cvičení má protektivní charakter ve smyslu redukce incidence atriální fibrilace. „Je zajímavé, že podle zjištění investigátorů skupina s nejvyšší mírou intenzity cvičení nebyla chráněna před vznikem nových případů AF, zatímco umírněná intenzita cvičení a prodloužené trvání aktivity vykazovaly protektivní efekt,“ poznamenal DiMarco.

Vysoká úroveň adrenergní stimulace během výkonového tréninku může mít jistý negativní vliv na atriální fibrilaci jak u starších osob, tak i u mladých sportovců. „Výsledky studie tak podporují koncepci pravidelného cvičení, jež by mělo být součástí rutinního wellness programu u pacientů schopných fyzické aktivity,“ dodal DiMarco s tím, že účast ve sportech s vysokou intenzitou fyzické zátěže nelze z daného aspektu doporučovat a u starších pacientů, kteří si přejí účastnit se těchto soutěživých sportovních aktivit, je třeba zvážit mírné zvýšení rizika pro vznik AF.

Zdroj: