Přeskočit na obsah

Generační výměna v lékárnách

V předchozích dvou číslech jsme informovali o tom, s jakými potížemi je spojen převod, respektive prodej ordinací u praktických lékařů. Nyní jsme se zaměřili na problémy, s nimiž se v tomto směru potýkají lékárníci a které jsou do jisté míry podobné jako u praktiků. Na provoz lékáren se vztahují stejné právní normy – zejména zákon č. 20/1966 Sb., o péči o zdraví lidu, ve znění pozdějších předpisů, s navazujícími prováděcími předpisy, zákon č. 160/1992 Sb., o zdravotní péči v nestátních zdravotnických zařízeních, ve znění pozdějších předpisů, zákon č. 48/1997 Sb., o veřejném zdravotním pojištění, ve znění pozdějších předpisů, ale i mnoho dalších, jako například zákon č. 79/1997 Sb., o léčivech, ve znění pozdějších předpisů. Počet těchto zákonných a podzákonných norem se blíží stovce. Informace k tomuto článku Medical Tribune poskytli členové představenstva Grémia majitelů lékáren.
Síť lékáren v České republice se statisticky jeví jako více než dostatečná – 4 187 obyvatel na jedno pracoviště lékárny nebo odloučené oddělení výdeje léků je počet srovnatelný s vyspělými zeměmi Evropy. Na rozdíl od těchto zemí lze u nás otevřít lékárnu kdekoli a vlastnit ji může kdokoli (v případě, že sežene odborného zástupce, který je pak nositelem osvědčení). Dostupnost lékárenských služeb však není ve všech lokalitách stejná. v zásadě platí, že v místech s vyšší koncentrací odborné zdravotní péče a v místech s velkým pohybem obyvatel, je síť lékáren naddimenzována.

Plnou verzi článku najdete v: Medical Tribune 2/2005, strana 26

Zdroj:

Sdílejte článek

Doporučené