Hlavní roli v léčbě vertiga hraje praktik
Proč vlastně vznikají závratě?
Rovnováha se liší od ostatních smyslů. V organismu je zajišťována poměrně složitým systémem. Mozek vytváří pocit rovnováhy na základě zpracování informací, které do něj přicházejí z vestibulárního systému, z očí, z kloubů a svalů (propriocepce). Pokud dojde k postižení kteréhokoli z uvedených systémů, mozek to vnímá jako závrať nebo poruchu rovnováhy. Je důležité zdůraznit, že k tomu, aby vznikl pocit závratí, nemusí dojít k přímému poškození těchto systémů, ale může se též jednat o postižení kardiovaskulárního systému, které vede k arytmiím nebo ke kolísání krevního tlaku. Podobně může působit i porucha vnitřního prostředí, např. u diabetu nebo onemocnění štítné žlázy. Vlastní pocit závratí vzniká v mozkové kůře a jedná se o subjektivně velice nepříjemný pocit.Jaká je incidence a prevalence těchto poruch?
Závratě patří k jednomu z nejčastějších příznaků v medicíně vůbec. Jejich frekvence stoupá s věkem a po sedmdesátém roce se stávají nejčastějším důvodem k vyhledání lékařské péče. Je málo známým faktem, že lidí postižených závratěmi je podstatně více než všech pacientů léčených pro cukrovku. A přesto je poruchám rovnováhy podle mého názoru věnována podstatně menší pozornost.Nejsou závratě vždy jen příznakem cévní mozkové příhody?
Závratě skutečně mohou být jedním z prvních příznaků cévní mozkové příhody („mrtvice“). K pacientovi, u kterého náhle z plného zdraví došlo k prudké závrati provázené nevolností, zvracením, neschopností samostatného pohybu, je nutno přistupovat jako k pacientovi s akutním onemocněním, které může být projevem mozkové nedokrevnosti nebo mozkového krvácení. Tento člověk by měl být akutně vyšetřen. Daleko více akutních závrativých potíží však vyvolávají jiné příčiny, jako jsou záněty rovnovážného aparátu, tzv. vestibulární neuronitidy, polohové závratě a zejména závratě vyvolané v důsledku řady interních onemocnění (diabetes, srdeční arytmie, kolísání krevního tlaku).Může být závrať pouze izolovaným symptomem?
...
Plnou verzi článku najdete v: Medical Tribune 27/2006, strana 16
Zdroj: