Hodnocení stavu kostní hmoty; Pokroky v diagnostice osteoporózy
Klinické a metabolické důsledky deficitu estrogenů se vzhledem k tomu, že v současné době prožívají ženy více než třetinu života v období po menopauze, staly závažným zdravotním problémem. Jedním z nejvýznamnějších problémů, které kliničtí lékaři musejí řešit, je jistě osteoporóza, která je pravděpodobně nejrozšířenějším sociálním, fyzickým a ekonomickým důsledkem nedostatku estrogenů. Statistické údaje týkající se tohoto onemocnění nejsou nijak příznivé: ženy mají mnohem vyšší pravděpodobnost postižení osteoporózou než muži a postmenopauzální osteoporóza je zdaleka nejčastější formou tohoto onemocnění. Ženy ve věku 50 let mají celoživotní riziko zlomeniny téměř 40 %. Zhruba třetina postmenopauzálních žen má osteoporózu a dalších 25 až 40 % má podprůměrnou hodnotu mineralizace kostí.1 Díky prodlužující se očekávané střední délce života se incidence osteoporotických zlomenin v západních zemích stále zvyšuje.Diagnostika a účelná opatření u osteoporózy jsou založeny na měření denzity kostního minerálu (BMD, bone mineral density) pomocí dvouenergiové rentgenové absorpciometrie (DXA). Osteoporóza je definována jako pokles BMD o více než 2,5 směrodatných odchylek (SD, standard deviation) pod průměr mladých zdravých osob téhož pohlaví (T skóre). Pokud takový pacient ještě prodělal osteoporotickou zlomeninu, je tento stav označován jako těžká osteoporóza. T skóre v rozmezí -1 až -2,5 SD znamená nízkou kostní hmotu neboli osteopenii. Osteodenzitometrii lze srovnat s měřením krevního tlaku k posouzení rizika cévní mozkové příhody nebo s měřením glykémie k posouzení rizika komplikací diabetu. Logické opodstatnění tohoto srovnání lze vysvětlit dlouhým bezpříznakovým obdobím osteoporózy do prodělání zlomeniny, ke které dochází v pozdním stadiu tohoto onemocnění; většina zlomenin proximálního femoru se například vyskytuje u osob ve věku nad 80 let a je spojena s vysokou morbiditou a mortalitou. Identifikovat vysoce rizikové jedince má tedy význam, protože jejich riziko lze účinnou léčbou snížit zhruba na polovinu. Vztah mezi hodnotami BMD a rizikem zlomenin byl vypočítán v mnoha rozsáhlých studiích. Je však důležité si uvědomit, že definice osteoporózy jako BMD pod 2 SD byla původně vytvořena z epidemiologických důvodů pro srovnání ženské populace a ne jako práh pro léčebnou intervenci. Kritéria WHO pro klinickou diagnózu osteoporózy jsou založena na měření BMD v proximálním femoru a páteři pomocí DXA. Zobrazovací metody určené k vyšetřování stavu kostní hmoty lze rozdělit na techniky měřící osový skelet, zahrnující páteř, proximální femur a celé tělo, a techniky vyšetřující periferní místa skeletu. Měření osového skeletu se nejčastěji provádí pomocí DXA. Měření BMD pomocí DXA je (po korekci na věk) nejúčinnějším vyjádřením rizika zlomeniny u postmenopauzálních žen (bělošek).9,10 S každým poklesem BMD o jednu SD pod vstupní hodnotu (buď průměrné maximum kostní hmoty nebo průměrná hodnota referenční populace stejného věku a pohlaví) se riziko zlomeniny přibližně zdvojnásobuje.
...
Komentář
Autor: MUDr. Petr Lippert
Posouzení výpovědní hodnoty různých denzitometrických technik je zavádějící. Tak jak je uváděno v článku, každá z měřících technik má své výhody a nevýhody, má své indikace i své limity. Lékař indikující denzitometrické vyšetření by měl být v hrubých rysech seznámen s těmito možnostmi i omezeními. I interpretace výsledků je mírně rozdílná. Je nutné počítat s tím, že denzita kostí u jednotlivce se může lišit i o více než 20 %, že průchod ultrazvuku trámčinou pod jiným úhlem stejného místa může mít za následek diferenci 30–40 %. Pak je obtížné požadovat shodu na jedné kosti u rozdílných technik a veličin měření (DXA proti US). Asi 30 až 40 % kosti tvoří organická matrix (především kolagen I), 60–70 % pak minerální látky. Autor preferuje denzitometrické vyšetření ultrazvukem (US) proti klasickým metodám, především pro jednoduchost, spolehlivost, hospodárnost. Je to jeden úhel pohledu, zda metodu, která je obecně osteology uznávaná snad jen v pediatrii, považovat za to pravé a jediné. Viděl jsem rozdíly v měření jedné kosti a v měsíčním intervalu i přes 60 %. Ve světě se tato metoda užívá především pro screening. Fyzikálně vychází z rychlostního průchodu ultrazvuku kostní tkání. Jeho zeslabení závisí na množství kostní hmoty. Referenčním místem je patní kost a tibie, předloktí, prst, tedy místa, kde je i větší množství trabekulární kosti. Díky novým konstrukcím sond, umožňujících paralelní lineární průchod ultrazvuku pod sondou (měří se převážně kortikální kost), je teoreticky možné měřit téměř jakoukoli kost v těle jen s tím omezením, aby podkoží nad měřenou kostí bylo co nejtenčí. Jsou stanovovány dva parametry:
...
Plnou verzi článku najdete v: Gynekologie po promoci 6/2003, strana 23
Zdroj: