Horké skákající geny ovlivňují temperament
Tým amerických vědců vedený Fredem Gagem ze Salkova ústavu v kalifornské La Jolla přišel na stopu dosud netušenému mechanismu, který může stát v pozadí individuální variability mozkových funkcí. Výsledky studie zveřejněné britským vědeckým časopisem Nature dokládají, že vyvíjející se mozek formují tzv. transpozony čili mobilní elementy, jež laická veřejnost zná pod označením „skákající geny“. Tento typ genů objevila v roce 1944 americká genetička Barbara McClintocková u kukuřice. Odborná veřejnost přijímala objev se značnou skepsí a McClintocková se dočkala satisfakce až v roce 1983, kdy dostala za objev transpozonů Nobelovu cenu. „Skákající geny“ jsou sekvence DNA, které se namnoží a pak se „vmáčknou“ na nová místa dědičné informace. Mohou tak uspat, probudit nebo zcela zničit gen, který má na jejich novém působišti „trvalé bydliště“. V lidské dědičné informaci se nachází mobilní element označovaný jako LINE-1 nebo také L1. Jeho kopie zabírají asi pětinu lidského genomu, ale většina z nich je inaktivována. V průměru lze počítat, že každý z nás má v dědičné informaci asi 80 až 100 aktivních mobilních elementů L1. Desetina z nich je vysoce aktivních a genetici je označuji jako „hot“ čili „horké“. Lidský genom tedy není na skoky genů nijak bohatý. Jen pro srovnání, v genomu myši se nachází asi 3 000 aktivních mobilních elementů L1.
...
Plnou verzi článku najdete v: Medical Tribune 12/2005, strana 9
Zdroj: