Hradecká prvenství – transplantace ledviny

První dlouhodobě úspěšná transplantace ledviny byla provedena v roce 1954 v Bostonu mezi jednovaječnými dvojčaty. Štěp fungoval devět let a selhal v důsledku recidivy glomerulonefritidy. Tato transplantace prokázala, že dlouhodobá funkce transplantované ledviny je možná a že genetická (imunologická) spřízněnost dárce a příjemce je základním předpokladem úspěchu.

Pokusy o imunosupresi byly zpočátku prováděny celotělovým ozářením. Úspěchy se dostavily ale až v šedesátých letech 20. století po zavedení imunosupresiv – 6‑merkaptopurinu, azathioprinu (Imuranu) a kortikoidů.

První klinická transplantace ledviny v Československu byla provedena 29. listopadu 1961 v Hradci Králové. Příjemkyní byla šestnáctiletá dívka, která byla do hradecké nemocnice přeložena z Košic po odstranění pravé ledviny s konkrementem.

Po této operaci se objevila anurie trvající čtyři dny. Záchranu jejího života mohla přinést jen akutní dialýza a touto možností již tehdy hradecká nemocnice disponovala. Levostranná pyelografie prokázala, že levá ledvina je tvořena nefunkčním cystickým vakem. Ošetřující kolektiv – urologové Jozef Šváb a Pavel Navrátil st., nefrolog Josef Erben, chirurgové Jaroslav Procházka a Čestmír Reček, radiolog Jan Baštecký a vedoucí tkáňové banky Rudolf Klen – se rozhodl připravit transplantaci.

Improvizovaná transplantační jednotka

Na chirurgické klinice byla vytvořena transplantační jednotka ze dvou místností. Kolem postele nemocné byl postaven igelitový stan s přívodem čerstvého vzduchu. Ve dnech 11. až 22. listopadu 1961 byly pacientce provedeny tři hemodialýzy s exsangvinační transfuzí a byla dvakrát celotělově ozářena rentgenem v celkové dávce 500 až 550 r.

První pokus o transplantaci se uskutečnil 23. listopadu; potenciálním dárcem byl starší bratr nemocné. Po chirurgickém vyšetření jeho levé ledviny se však ukázalo, že ledvina má celkem tři tepny a je k transplantaci nevhodná. Jako další dárce byla vybrána matka pacientky, jíž v té době bylo 52 let. Transplantace byla provedena 29. listopadu 1961; tentokrát bylo vše v naprostém pořádku; ischémie transplantované ledviny trvala 38 minut. Po operaci ledvina ihned močila a v dalších dnech se diuréza pohybovala mezi 150 až 250 ml/24 hodin.

Stav se začal komplikovat 3. prosince, kdy pacientka dostala teplotu. V dalších dnech vznikl septický stav a rozvinuly se příznaky nemoci z ozáření. Objevilo se krvácení v kůži a meléna. V krevním obrazu byl těžký útlum ve všech řadách a ve sternální punkci aplazie dřeně. Nemocná zemřela 9. prosince, tj. 10 dnů po operaci, pod obrazem sepse při nemoci z ozáření.

Jako původce byla prokázána endogenní Escherichia coli. Pitvu zemřelé v ústavu patologie provedl prof. Vladimír Vortel. Levá (vlastní) ledvina jevila těžkou makrocystickou degeneraci a její močovod byl vrozeně neprůchodný. V místě transplantovaného orgánu byl přiměřeně normální nález; anastomózy tepny, žíly i močovodu byly zhojené a dobře průchodné. Mikrobiologické a histologické vyšetření prokázaly masivní sepsi (E. coli, Candida albicans) a následky ozáření – atrofii krvetvorné a lymfatické tkáně, s krvácivým stavem.

Čekání na imunosupresiva

Transplantační tým shrnul zkušenosti z první transplantace ledviny takto: Technicky byl problém transplantace zvládnut dokonale. Zachování sterility při ošetřování nemocné bylo velmi dobré; podařilo se zabránit kontaminaci organismu exogenními zdroji. Prudká sepse vznikla pomnožením endogenních mikroorganismů.

Transplantace lze provádět jen na specializovaných pracovištích, vybavených personálně, materiálově a prostorově. Ozářením rentgenem se podařilo zabránit první fázi imunologické reakce, takže ledvina se přihojila a celkem uspokojivě fungovala. Vyvinula se však nemoc z ozáření, která zbavila organismus obranyschopnosti tak, že pomnožením střevní flóry vznikla sepse, terapeuticky nezvládnutelná.

Co říci závěrem? Toto prvenství bylo z pohledu vývoje medicíny jistě předčasné; úspěchy transplantologie musely počkat až na objev a zavedení imunosupresiv, což bylo v Československu až ve druhé polovině 60. let. Lze však konstatovat, že hradecká nemocnice byla již v době této transplantace personálně, odborně i technicky na výši, o čemž může svědčit i fakt, že se v kritické situaci košické pracoviště obrátilo právě na ni. Systematický transplantační program byl v Hradci Králové zahájen až v roce 1969.

Seriál vzniká ve spolupráci s časopisem FN Hradec Králové SCAN.

Zdroj: Medical Tribune