Hülleová: Bez podpory rezidentů a investic se dětská primární péče neobejde
Rezidenční místa pro dětské praktiky zůstávají podfinancovaná a přicházejí o ně i regiony, kde lékař dlouhodobě chybí, říká MUDr. Ilona Hülleová, předsedkyně Sdružení praktických lékařů pro děti a dorost ČR. „Stalo se, že byl školitel i školenec, ale nenašly se finance,“ varuje. V rozhovoru vysvětluje, proč je potřeba systémová změna financování a větší zapojení krajů. Ocenila by i investiční podporu digitalizace – ordinace podle ní dosud žádné pobídky nedostaly, přestože novinky jako elektronická žádanka mohou zásadně zrychlit péči a posílit dostupnost služeb.
- Začíná kampaň „11 milionů důvodů“ a jedním z cílů je přesvědčit mladé absolventy lékařských fakult, aby se věnovali primární péči. Co je pro to potřeba?
Nejde jen o absolventy, ale také o lékaře, kteří už jsou ve specializační přípravě v oboru pediatrie – tedy většinou pracují na lůžkových odděleních –, nebo o ty, kteří jsou již atestovaní a mají způsobilost pracovat samostatně jak na lůžku, tak v primární péči. Když se rušil obor praktické dětské lékařství, slibovalo se, že většina těchto lékařů bude směřovat právě do primární péče. To se ale bohužel neděje.
- Zlepšuje se situace? Kolik pediatrů reálně přichází do primární péče?
Nějaký vývoj tu je, pediatři do primární péče přicházejí – ale je jich stále málo. Navíc je třeba si uvědomit, že mezi těmi, kdo v posledních letech nastoupili do praxe, byli i lékaři s atestací ještě ze starého oboru praktické dětské lékařství. Takže se to obtížně přesně vyhodnocuje. Další věcí je, že nábor nových lékařů úzce souvisí nejen s kvalitou a obsahem vzdělávacího programu, ale také s tím, o čem se v poslední době hodně mluví – tedy s restrukturalizací sítě dětských oddělení. Ta oddělení by nemusela nutně zaniknout, ale mohla by se transformovat na dětské stacionáře, kde by byly nižší personální požadavky. Tím by se zároveň uvolnila kapacita, která by mohla posílit primární péči.
- Jak je to s rezidenčními místy pro budoucí praktické dětské lékaře? Bude jich dostatek?
Rozhodně ne. Počet rezidenčních míst vypisovaných Ministerstvem zdravotnictví zůstává stejný, přičemž finanční částka, která na ně připadá, roste jen velmi pomalu. Vzhledem k tomu, že náš obor trvá 4,5 roku, což je více než všeobecné praktické lékařství, je tato fixní částka nedostatečná k pokrytí všech nákladů. Proto i prostřednictvím kampaně „11 milionů důvodů“ hledáme další zdroje financování – nejen od Ministerstva zdravotnictví, ale také z krajů, obcí a měst. Zatím je to bohužel spíše ad hoc, podle toho, kdo co dá. Je třeba tomu dát systém a jasná pravidla. A hlavně je nutné směrovat podporu tam, kde je skutečně nejvíc potřeba. Loni se například stalo, že se našel školitel i zájemce o rezidenční místo, ale chyběly finance – a to v oblasti, kde lékař dlouhodobě schází. Taková situace by se už neměla opakovat.
- Mohly by situaci zlepšit týmové praxe?
Myslím si, že ano. Opírám se jednak o zkušenosti, které už z praxe máme, a jednak o to, co sami mladí lékaři říkají, že od práce v primární péči očekávají. Týmová praxe přináší větší flexibilitu – umožňuje pracovat na zkrácené úvazky, umožňuje rozhodnout se, zda lékaři vyhovuje zaměstnanecký poměr, nebo zda chce být poskytovatelem zdravotní péče, případně zda by mu vyhovovala kombinace obojího. Velkou výhodou je i to, že může některé dny pracovat na dětském lůžkovém oddělení a jiné dny v primární péči. To považuji za velmi dobrou kombinaci – lékař tak nejen získává zkušenosti, ale může i dlouhodobě sledovat svého pacienta. Pokud pak dítě vyžaduje hospitalizaci, je velkou výhodou, když ho v nemocnici navštíví jeho „pan doktor“. Rodiče i dítě to uklidní, přispěje to k důvěře a ke kontinuitě péče. Mladí lékaři často říkají, že by uvítali možnost nejít hned do praxe samostatně, ale být součástí menšího týmu, kolektivu. A týmová praxe jim tohle nabízí.
- Bude podpora týmových praxí pokračovat?
To je spíš otázka na zdravotní pojišťovny. Myslím si ale, že Ministerstvo zdravotnictví podporu týmových praxí zachová – rozšiřují totiž kapacitu péče pro děti, které ji dnes nemají dostupnou. Zda a jak budou pokračovat pojišťovny a zda se podmínky ještě upraví tak, aby byla podpora jednodušší a administrativně méně náročná, to bude předmětem jednání v letošním dohodovacím řízení i v dalších letech.
- Máte pro dohodovací řízení ještě jinou prioritu?
Určitě finance. Je nutné, aby financování primární péče pokrylo rostoucí náklady ordinací – a zároveň umožnilo navýšit kapacity. Potřebujeme nejen další lékaře, ale i zdravotní sestry, administrativní pracovníky, potřebujeme lepší vybavení. A nové ordinace, nová pracoviště – to všechno se musí vybudovat. A to samozřejmě není levné.
- V českém zdravotnictví se příští rok chystá řada novinek v oblasti digitalizace. Jsou na to ordinace praktických dětských lékařů připraveny?
Myslím, že rozhodně máme lepší výchozí pozici než v době, kdy se zaváděl eRecept. Máme už pozitivní zkušenosti – co nám práci opravdu usnadňuje, to se v praxi poměrně rychle ujme. Navíc jsme dnes součástí pracovních skupin, kde se o těchto novinkách jedná. To je pro mě klíčové – máme možnost říct, co od systému očekáváme, jak by měl fungovat. Například u elektronické žádanky diskutujeme i o tom, co do ní lze a co je žádoucí uvádět. Dlouho jsme s panem ministrem řešili, že žádanka by měla nést informaci o naléhavosti. Pokud tam napíšu „statim“, pak jde o vyšetření, které potřebujeme co nejrychleji – a není možné, aby pacient čekal na vyšetření specialistou řádově týdny či měsíce. Tento nový systém by to měl odbourat.
- Přinese vám digitalizace i lepší informovanost o pacientech?
V to doufám. Jedna z věcí, která podle mě nebyla zpočátku dostatečně zdůrazněna, je potřeba uvádět na žádance i propouštěcí zprávě vždy aktuálního registrujícího praktického lékaře. V terénu často vidíme, že když dítě navštíví nemocnici, do dokumentace se automaticky uvede jméno lékaře, který tam působil třeba před lety – i když už dávno v ordinaci nepracuje. Zprávy pak chodí na špatnou adresu, což je problém. A další velký problém je, že na výsledky vyšetření někdy čekáme opravdu dlouho, nebo je vůbec nedostaneme. V mnoha případech je přinese až rodič – v podstatě supluje pošťáka mezi nemocnicí a naší ordinací. Elektronizace by měla tyto nedostatky odstranit, zrychlit komunikaci a ve výsledku vést k včasnému zajištění všech potřebných vyšetření pro stanovení diagnózy.
- Nejlepší využití digitálních nástrojů ale vyžaduje investice do informačních systémů. Nemáte z toho obavy?
Obavy určitě mám. My jsme v primární péči nikdy nedostali žádné investiční pobídky, ať už na rozvoj softwaru, vybavení, nebo vybudování pracovišť. Přitom ordinace praktických dětských lékařů fungují pouze z úhradové vyhlášky – nemáme žádné větší příjmy přímo od pacientů, jde o symbolické částky. A pokud se očekává, že se nové digitální nástroje skutečně zavedou, pak musíme i v debatách o úhradách pro rok 2026 řešit otázku podpory investic do digitalizace.