Humánní lékaři pomáhají v ZOO
Profesionální záměna humánního a veterinárního lékaře je už mnohokrát vytěženým námětem filmových komedií. V pražské ZOO k takové výměně, či spíše lépe řečeno spolupráci obou odborníků občas dojde i ve skutečnosti. Na rozdíl od filmů to nemusí být za každou cenu veselé, už vůbec ne romantické, ale zato to bývá pro obě strany odborně zajímavé. Humánní a veterinární medicína jsou z pochopitelných důvodů zcela odděleny. Důvody, proč by veterináři neměli léčit lidi, jsou zřejmé – prostě to neumějí. Úplně stejně to ale platí i naopak „Běžný gynekolog, byť s velkou erudicí, u slona není mnoho platný. Jeho znalosti se prostě aplikovat nedají. Když máme uspávat žirafu, ani sebelepší anesteziolog nám nepomůže,“ říká veterinární lékař pražské ZOO MVDr. Roman Vodička, Ph.D. Přesto podle něj existují situace, kdy rád pomoc humánních lékařů využije. „V praxi to vypadá tak, že máme užší kontakt s několika pracovišti humánní medicíny, respektive jejich odborníky. V případě potřeby nám buď pomohou sami, nebo poradí, na koho se obrátit. Není to ale úplně běžné, k takové spolupráci dochází tak pětkrát do roka. Devadesát devět procent případů řešíme bez této podpory a vycházíme z principů veterinární medicíny. Pouze u primátů, tedy goril a orangutanů, vycházíme i z principů medicíny humánní,“ vysvětluje.
...
Plnou verzi článku najdete v: Medical Tribune 20/2005, strana 1
Zdroj:
