Hyperaktivní měchýř z pohledu urogynekologa
hyperaktivní močový měchýř je definován zejména na základě pocitu urgence (silné nucení k mikci, které lze jen obtížně potlačit), s inkontinencí či bez ní, obvykle také s častým močením (frekvence, tj. mikce více než osmkrát za 24 hodin) a nykturií (noční močení, které je příčinou přerušení spánku). Jeho prevalence stoupá s věkem. individualizovaná farmakoterapie je v léčbě hyperaktivního měchýře metodou volby. Základem terapie jsou léky s anticholinergním působením, jejichž účinnost je vysoká, ale s užíváním jsou často spojeny významné nežádoucí účinky (xerostomie, xeroftalmie, poruchy akomodace, obstipace), které představují hlavní důvody přerušení léčby. součástí terapie v postmenopauze jsou lokálně vaginálně aplikované estrogeny, které pomáhají redukovat dávky anticholinergik při zachování celkové vysoké účinnosti léčby. farmakoterapie hyperaktivního měchýře obvykle nedosahuje stoprocentní účinnosti, ale pomáhá významně zvýšit kvalitu života.
Močová inkontinence je definována jako nechtěný únik moči, který způsobuje sociální a hygienický problém. Dělí se na stresovou, urgentní, paradoxní a reflexní. Hyperaktivní měchýř (overactive bladder, OAB) spadá do skupiny urgentní mikční symptomatologie. Jeho prevalence stoupá s věkem, což je závažné zejména z pohledu neustále se zvyšujícího průměrného věku celé populace. V recentních epidemiologických studiích dosahuje prevalence hyperaktivního měchýře v dospělé populaci 10–30 %, přičemž procento trpících tímto onemocněním je o něco vyšší u žen než u mužů. Prevalence hyperaktivního měchýře v geriatrickém věku dosahuje až 40 %. Hyperaktivní měchýř je definován zejména na základě pocitu urgence (silné nucení k mikci, které lze jen obtížně potlačit, je důsledkem abnormálního chování měchýře v průběhu plnící fáze), s inkontinencí či bez ní (hyperaktivní měchýř „suchý“ či „mokrý“), obvykle také s častým močením (frekvence, tj. mikce více než osmkrát za 24 hodin) a nykturií (noční močení, které je příčinou přerušení spánku). Pojem hyperaktivní močový měchýř se často zaměňuje s pojmem urgentní inkontinence, která je definována jako nechtěný únik moči při imperativním nucení na močení. Hyperaktivní močový měchýř byl od urgentní inkontinence terminologicky odlišen před cca deseti lety, a to mimo jiné proto, že urgentní inkontinencí trpí jen asi jedna třetina pacientů se symptomy hyperaktivního měchýře. Urgentní inkontinence je v zásadě jen vyšším stupněm hyperaktivního měchýře. Od hyperaktivního močového měchýře je nutné odlišit hyperaktivní detrusor, který je charakterizován urodynamicky detekovanými netlumenými kontrakcemi detrusoru. Hyperaktivní měchýř se obecně dělí na primární a sekundární. Sekundární vzniká následkem jiných onemocnění – nádor měchýře, cizí těleso v měchýři, recidivující uroinfekce. Primární nebo idiopatický hyperaktivní močový měchýř vzniká pravděpodobně následkem abnormální aktivace mikčního reflexu nebo aktivací detrusoru v důsledku patologické reakce svalových vláken, ale jeho přesná patogeneze není dosud jednoznačně objasněna.
Zdroj: