Hypnotika na přelomu tisíciletí
V praktické léčbě nespavosti se rozlišuje insomnie jako příznak jiné choroby (např. syndromu neklidných nohou, bolestivého stavu) a tzv. neorganická insomnie, která se vyskytuje bez dalších souvislostí a často se vyvine jako samostatná izolovaná fobická porucha z nespavosti (tzv. psychofyziologická insomnie). Z hlediska strategie léčby se dále rozlišuje insomnie krátkodobá (kratší než 1 měsíc) a dlouhodobá (delší než 1 měsíc). Nemocní s krátkodobou insomnií většinou sami znají příčinu, proč insomnie vznikla (duševní zátěž, anticipace výjimečné situace, bolestivý stav, změna prostředí atd.). V takovém případě je potřeba situaci řešit okamžitě: nemocnému vše vysvětlit a uklidnit jej, odstranit vyvolávající příčinu, pokud je to možné a pokud ještě trvá, doporučit správný režim a případně podat hypnotikum. U krátkodobé insomnie aplikace hypnotika zabraňuje přechodu insomnie do chronicity tím, že se nemocný nezačne nespavosti obávat (nevznikne tak psychofyziologická insomnie). Indikace hypnotika je většinou bezproblémová, je však nutno hypnotikum podávat omezenou dobu (většinou stačí několik dnů, maximálně však 4 týdny) a zvolit decrescendové dávkování.
...
Plnou verzi článku najdete v: Medical Tribune 10/2005, strana 5
Zdroj: