I daň může být nákladem

První, co je třeba rozlišit, je skutečnost, zda je subjekt plátcem daně či jejím poplatníkem. Termínem poplatník označujeme toho, kdo platí daň ze svých zdrojů. Aby mohla zaplacená daň ovlivňovat jeho daňový základ, musí být účtována v oddíle „má dáti“ účtů 5. účtové třídy. Na rozdíl od výše uvedeného případu plátce pouze odvádí daň za poplatníka, od kterého ji vybere, tedy neplatí ji z vlastních zdrojů. Pak je zaplacená daň většinou účtována v rámci zúčtovacích vztahů účtové skupiny 3, pouze v některých případech je daň účtována na vrub nákladů nebo ve prospěch výnosů. Obecně lze říci, že daně a poplatky placené v souvislosti s dosahováním zdanitelných příjmů jsou daňově účinné a mohou tedy snižovat základ daně z příjmu. Daňově uznatelné jsou:
 Daň z nemovitostí, pokud byla zaplacena.
 Daň z převodu nemovitostí, pokud byla zaplacena – nestačí tedy její pouhé zaúčtování. Pokud by se stalo, že v běžném zdaňovacím období bude zaplacena jen část daně, je daňovým nákladem tato zaplacená část. Po doplacení zbytku v následujícím roce je třeba základ daně snížit mimo účetnictví, protože se doplatek zbytku neobjeví v účetních nákladech, ale pouze jako úhrada závazku. Daň z převodu nemovitostí je daňovým nákladem i v případě, že byla zaplacena ručitelem. Při prodeji nemovitosti z bezpodílového spoluvlastnictví manželů je daňovým nákladem celá daň placená za druhého z manželů.
...

Plnou verzi článku najdete v: Medical Tribune 19A/2005, strana 28

Zdroj: