I vyspělá Evropa potřebuje nové reformy zdravotnictví

Dánský expert na financování zdravotnictví zmínil na konferenci v Praze dva opomíjené klíče k vyšší efektivitě zdravotnictví. Potenciál vidí kromě jiných kroků ve snížení nemocnosti pracovníků ve zdravotnictví a v posílení kvalitní a rychlé diagnostiky. Nesprávná diagnostika je nejen špatná pro pacienty, ale také způsobuje zbytečně vysoké náklady.

Systémy zdravotní péče po celém vyspělém světě čelí nespokojenosti s jejich výkonností. Klíčové překážky změn souvisejí se zdravotní politikou a ekonomikou – zdraví je totiž pro voliče nesmírně důležité, a zdravotnictví se proto stává silně politickým tématem. Uvedl to ve své přednášce na konferenci International Health Summit 2025 prof. Patrick Jeurissen, profesor financování zdravotnictví na Lékařské fakultě Radboud University v Nizozemsku.

Jak uvedl Jeurissen, evropské systémy zdravotní péče se vyvíjely ve vlnách. První vlna se zaměřovala na zajištění přístupu k péči, ale náklady na zdravotnictví rychle rostly. Od 70. let 20. století následovala druhá vlna s důrazem na plánování, rozpočty a snižování nákladů, což ovšem vedlo k negativním efektům, jako jsou čekací doby. Třetí vlna, která začala v polovině 80. let a zahrnuje principy řízené konkurence, se snažila zavést pobídky a řízení poptávky. Profesor Jeurissen nicméně zdůraznil, že současná diskuse směřuje ke čtvrté vlně změn, která se týká transformace samotné péče.

Dále profesor Jeurissen upozornil na klíčové faktory, kvůli kterým jsou změny ve zdravotních systémech nezbytné. Patří mezi ně nedostatek pracovních sil a rostoucí výdaje na zdravotní péči. Tyto výdaje také ostře soutěží s ostatními veřejnými výdaji, jako je školství, sociální zabezpečení a obrana. Mezi další výzvy řadí Jeurissen dopad technologií, nárůst neinfekčních onemocnění spojených se životním stylem a také environmentální tlaky – poskytovatelé zdravotních služeb jsou významným znečišťovatelem.

„Je řada důvodů, proč potřebujeme změny. Co dělat? Většina lidí navrhuje podpořit vysoce efektivní péči a zastavit tu s nízkou hodnotou. To zní velmi jednoduše, že?“ řekl Jeurissen. „Myslím, že některé z těchto věcí jsme v Nizozemsku již implementovali a na některých ještě pracujeme. Je to ale velmi obtížné, a to kvůli významným překážkám. Ty se vztahují k tomu, co nazývám politickou ekonomií zdravotnictví. Na konferencích většinou hovoříme o ekonomii, konkrétně o mikroekonomii, ale zdravotnictví je také velmi politické. Lidem, voličům, velmi záleží na jejich zdraví, proto je nepravděpodobné, že by politici provedli zásadní změny systému. To s sebou přináší celou řadu komplikací.“

Jako příklad reformy třetí vlny Jeurissen představil nizozemský model. Ten kombinuje univerzální přístup k péči s efektivitou prostřednictvím ekonomických principů. Systém stojí na principu řízené konkurence, vyvíjel se od poloviny 80. let a je založen na svobodě volby zdravotní pojišťovny pro občany a zároveň povinnosti pojišťoven přijmout každého. Pojišťovny dostávají více peněz na pojištěnce s vyšším rizikem prostřednictvím systému úpravy rizika, který zohledňuje mnoho proměnných. Pojišťovny mají značnou právní volnost rozhodovat o vynakládání prostředků, včetně uzavírání smluv s poskytovateli. Cena za 70 procent všech poskytovaných služeb není centrálně regulována, ale je ponechána na dohodě pojišťoven a poskytovatelů, což prof. Jeurissen označil za výraznou liberalizaci cen, kterou v jiných zemích nezná.

Jeurissen zdůraznil, že jedním z významných úspěchů nizozemského systému v posledních 10 až 12 letech bylo, že se mu podařilo snížit výdaje na zdravotní péči jako podíl na HDP, čímž se posunul ze druhých nejvyšších výdajů v mezinárodním srovnání do průměru. Tohoto výsledku bylo částečně dosaženo zvýšením spoluúčasti pacientů a dohodami v sektoru o omezení růstu nákladů, ale klíčovou roli hrálo to, že pojišťovny byly vystaveny finančním rizikům, a byly tak motivovány hledat úspory. Z politického hlediska je tento přístup atraktivní, protože odpovědnost za úspory je přenesena na pojišťovny, zmínil Jeurissen.

Přesto dnes i nizozemský model čelí výzvám, některé ekonomické motivace nefungují zcela podle předpokladů, dalším problémem jsou rostoucí čekací doby (25 % pacientů čeká na diagnózu nebo léčbu déle, než je doporučeno). Transformace péče je podle něj nezbytná zejména pro zvládání polymorbidních pacientů, kterých přibylo.

Mezi potenciální řešení pro zvýšení produktivity zdravotnictví patří snížení nemocnosti ve zdravotnickém sektoru, protože absence z důvodu nemoci je u pracovníků ve zdravotnictví podstatně vyšší než v jiných segmentech, upozornil Jeurissen. Dále může pomoci zjednodušení systému poskytování péče, snížení plýtvání časem zdravotnických profesionálů na administrativu a zvládnutí integrace technologií. Klíčové je podle něj také řešit plýtvání způsobené špatnou diagnostikou. „Diagnostika je největší slabinou zdravotní péče. Nepřesná nebo opožděná diagnostika znamená podle odhadů téměř pětinu celkových výdajů na zdravotnictví,“ upozorňuje Jeurissen s tím, že vidí prostor pro investice například do umělé inteligence.

Profesor Jeurissen přirovnal transformaci zdravotnictví ke klimatickým změnám – vyžaduje to dělat „vše rozumné najednou“, mnoho malých kroků dohromady může přinést velkou změnu.

Závěrem prof. Jeurissen zdůraznil, že úspěch reforem vyžaduje zapojení všech klíčových aktérů. „Co nefunguje,“ poznamenal prof. Jeurissen, „je, když profesionálové nemají ke změnám motivaci.“ Proto je podle něj nezbytné, aby profesionálové (lékaři, sestry) a také pacienti měli slovo ve správě systému a byli u rozhodovacího stolu.