Infekce u dětí a dospívajících vyvolané Chlamydia trachomatis a Chlamydia pneumoniae
Chlamydie jsou obligatorními intracelulárními patogeny, uvnitř hostitelské buňky vytvářejí jedinečné místo. Čeleď zahrnuje jediný rod Chlamydia, který obsahuje čtyři známé druhy: Ch. trachomatis, Ch. psittaci, Ch. pneumoniae a Ch. pecorum. Významnými lidskými patogeny jsou Ch. trachomatis a Ch. pneumoniae. Ch. psittaci je významným původcem zoonóz. Tato klasifikace však byla revidována na základě výsledků posledních taxonomických analýz s použitím genů 16S a 23S rRNA. Nová analýza naznačila rozdělení rodu Chlamydia do dvou tříd, Chlamydia a Chlamydophila. Ke Ch. trachomatis byly připojeny dva nové druhy, Chlamydia muridarum (dříve původce myší pneumonie) a Ch. suis. Chlamydophila zahrnují Ch. pecorum, Ch. pneumoniae a Ch. psittaci, a dále tři nové druhy vyčleněné z Ch. psittaci: Ch. abortus, C. caviae (dříve druh Ch. psittaci vyvolávající konjunktivitidu morčat) a Ch. felis. Vzhledem k reklasifikaci vyvstaly určité spory, ale pro účely tohoto přehledu budeme nadále hovořit o chlamydiích. Chlamydie jsou charakterizovány jedinečným vývojovým cyklem tvořeným vývojovými formami, které se liší morfologií a schopností vyvolávat infekci. Těmito formami jsou tělíska elementární a retikulární. Chlamydie sdílejí skupinově specifický lipopolysacharidový antigen, pro syntézu vlastních proteinů slouží hostitelský adenosintrifosfát (ATP). Chlamydie využívají zásobu hostitelské buňky – a to tři nebo čtyři nukleosidtrifosfáty, zároveň dokáží kódovat enzymy pro katabolismus glukózy. To lze využít pro syntézu ATP. Z určitých důvodů jsou však tyto geny „vypnuty“. Všechny chlamydie umějí kódovat početně zastoupený tzv. hlavní protein zevní membrány (major outer membrane protein, MOMP nebo OmpA), který je u Ch. trachomatis a Ch. psittaci exponován na povrchu, u Ch. pneumoniae pravděpodobně nikoli. MOMP je hlavní determinantou pro sérologickou klasifikaci izolátů Ch. trachomatis a Ch. psittaci . Pro objasnění možných problémů při diagnostice a léčbě je nutné pochopení životního cyklu chlamydií. Na obrázku 1 jsou znázorněna infekční elementární tělíska o průměru 200 až 400 µm, která napadají hostitelskou buňku. K tomu je zapotřebí vytvoření elektrostatické vazby. Elementární tělíska se do buňky dostávají endocytózou nezávisle na systému mikrotubulů. V hostitelské buňce zůstává elementární tělísko ve fagosomu ohraničeném membránou. Fagosom s lyzosomem hostitelské buňky nefúzuje. Poté se elementární tělíska diferencují do retikulárních tělísek, které podstoupí dvojité dělení. Přibližně po 36 hodinách se retikulární tělíska mění zpět na tělíska elementární, což je doprovázeno růstem nakažlivosti. Přibližně za 48 hodin dochází cytolýzou, exocytózou nebo extruzí celé inkluze k uvolnění tělísek, hostitelská buňka přitom zůstane neporušena. Životní cyklus chlamydie je na rozdíl od ostatních bakterií prodloužen (48 až 72 hodin ve srovnání s 20 minutami). Onemocnění je proto nutné léčit opakováním dávkových režimů po dobu 5 až 14 dnů, v závislosti na druhu a lokalizaci infekce. Jedna dávka azitromycinu je účinná v léčbě genitální infekce Ch. trachomatis, jeho poločas v tkáni je 5 až 7 dnů. Jedna dávka azitromycinu však nevede k eradikaci Ch. pneumoniae z dýchacího ústrojí. Jednou z hlavních charakteristik chlamydií je jejich schopnost vyvolávat dlouhotrvající, často subklinické infekce.
…
Komentář
Autor: MUDr. Hana Roháčová
V přehledovém článku, který pojednává o komplexní problematice chlamydiových infekcí, autorka uvádí současnou klasifikaci bakterií vyvolávajících postižení především urogenitálního a respiračního traktu. Pro onemocnění člověka jsou důležité Chlamydia trachomatis a Chlamydia pneumoniae, které jsou lidskými patogeny, a Ch. psittaci, jež patří mezi zoonózy, ale může se rovněž uplatnit v lidské patologii. V úvodu se autorka věnuje morfologii a životnímu cyklu chlamydií, jehož poznání je důležité pro diagnostiku i léčbu. První obsáhlejší část je věnována infekcím vyvolaným Ch. trachomatis a jejich odlišnostem ve skupině malých dětí a novorozenců, větších dětí a dospívajících. Je konstatováno, že v USA jsou hlášeny ročně 4 miliony nakažených tímto agens, takže tato onemocnění, které se řadí k sexuálně přenosným, patří mezi nejčastější. V České republice nejsou přesná data o výskytu těchto infekcí známa. Prevalence mezi adolescenty v USA dosahuje 10 % a je předpoklad, že dosáhne až 20 %. Infekce Ch. trachomatis může být dlouho asymptomatická, a tedy nepoznaná, v čemž spočívá i možné riziko přenosu na novorozence v průběhu porodu. WHO doporučuje screening u sexuálně aktivních žen mezi 15. až 20. rokem věku jedenkrát ročně, po 20. roce věku jedenkrát ročně, mají-li rizikový faktor pro získání chlamydiové infekce, a u všech těhotných žen.
…
Plnou verzi článku najdete v: Pediatrie po promoci 2/2004, strana 21
Zdroj: