Inhalace helia urychluje plicní rehabilitaci u CHOPN
Vzduch je standardně směsí plynů, kde převládá dusík (78 objemových procent) a kyslík (21 objemových procent), helium tak představuje pouze stopové množství. Investigátoři randomizovali 38 pacientů se stabilní CHOPN bez hypoxémie k programu plicní rehabilitace do dvou skupin – inhalující směs s heliem nebo dýchající normální vzduch.
Přidání kyslíku obvykle redukuje nároky na plicní výkon. Nyní se však také ukazuje, že substituce jiných plynů (dusíku) médiem, jež je lehčí než vzduch (helium), redukuje problém limitace expiračního toku na bezmála komfortní dýchání.
„Tato intervence je kreativní a nadějnou cestou k redukci plicní zátěže, což vede i k redukci dyspnoe v průběhu fyzického cvičení,“ poznamenali v průvodním editorialu Roger S. Goldstein a Thomas E. Dolmage, oba z West Park Healthcare Center v Torontu.
Z pohledu primárního cíle studie, vzrostla zátěžová tolerance v obou skupinách. Ale u heliové skupiny došlo ke konci studie k téměř zdvojnásobení doby, po kterou pacienti byli schopni tolerovat konstantní fyzickou zátěž ve srovnání s kontrolní skupinou (9,5 versus 4,3 minut, p = 0,047). Pacienti heliové skupiny rovněž vykázali vyšší vrcholovou spotřebu kyslíku (16,3 ml/kg/min oproti 14,2 ml/kg/min, p < 0,001) a také podávali vyšší výkon (86 W versus 74 W, p < 0,001) bez rozdílů v projevech námahy nebo v srdeční frekvenci.
„Pacienti, kteří inhalovali helium, prokázali oproti pacientům dýchajícím normální vzduch klinicky signifikantní zlepšení kvality života, což jsme měřili dle dotazníku St. George Respiratory Questionnaire (změna -7,6 oproti -3,6 bodu, p < 0,05),“ uvedli autoři. Jedním z možných nevýhod helia je však vyšší finanční náročnost než u kyslíku. Investigátoři ale doporučují efekty helia dále studovat.
Zdroj: