Inovativní léky v ČR pomáhají stále více lidem

„Podle zahraničních analýz mají na prodloužení očekávané délky života třetinový podíl nová léčiva. Podíl pacientů léčených inovativními léky je v ČR oproti zemím západní Evropy stále poměrně nízký, ale můžeme se radovat z pozitivního trendu. Z hlediska přístupu k nejmodernější léčbě sice ještě nepatříme na západ, zároveň už ale ani na východ,“shrnuje situaci farmakoekonom MUDr. Tomáš Doležal, Ph.D., z institutu iHETA. Na růstu očekávané délky dožití se podle něj podílejí hlavně nové léky proti závažným onkologickým, kardiovaskulárním a metabolickým onemocněním.

Zatímco ještě koncem 90. let byla lídrem ve vývoji inovativních léků Evropa, dnes se jím staly USA. Změnily se i náklady na vývoj jednoho nového přípravku – ještě donedávna se uváděly v hodnotě okolo jedné miliardy USD. Podle dat EFPIA (European Federation of Pharmaceutical Industries and Associations) za rok 2016 už vývoj jednoho nového léku stojí více než 2,5 mld. USD. „Přitom hlavní náklady plynou na klinická hodnocení. Byť nehrajeme prim v základním výzkumu, v oblasti klinických hodnocení je ČR unikátní. Co do počtu probíhajících klinických hodnocení patříme k předním zemím v Evropě,“ říká Mgr. Jakub Dvořáček, MHA, výkonný ředitel Asociace inovativního farmaceutického průmyslu (AIFP), s tím, že právě farmaceutický průmysl je odvětvím investujícím nejvyšší procento svého zisku do výzkumu a vývoje. Ve srovnání s např. automobilovým průmyslem, který zpět na vývoj investuje 4,5 procenta, dává farmaceutický průmysl 15 procent a některé originální farmaceutické společnosti dokonce čtvrtinu svých zisků.

Se schvalováním nových léků patří ČR k nejpomalejším

Náklady na centrové léky v roce 2016 činily 15,18 miliardy korun, což představuje pouhých šest procent celkových výdajů zdravotních pojišťoven. Celkové výdaje na léky v ČR rostou jen zvolna, zhruba o dvě až dvě a půl procenta ročně. Zvyšování podílu centrové péče na celkových výdajích za léky je dáno postupným rozšiřováním dostupnosti vysoce inovativní léčby pro více pacientů, kteří z ní mají užitek v podobě prodloužení a zkvalitnění života. „U těchto léčiv, jejichž schvalování do úhrady trvá v průměru jeden a půl roku, víme velmi přesně, jakou mají hodnotu a co pacientům přinášejí. Tyto informace ale nemáme u ostatních technologií, které zdravotní pojišťovny hradí. Česká republika bohužel patří z hlediska zavádění nových léků do praxe k nejpomalejším zemím v Evropě. Proces posuzování úhrady ze zdravotního pojištění u nás trvá v průměru téměř 18 měsíců,“ říká MUDr. Doležal s tím, že jsme na tom hůře než Slovensko, Slovinsko či Maďarsko. Např. ve Velké Británii, Skandinávii či v Německu stačí na zhodnocení léku a jeho zařazení do úhrady tři měsíce.

Jak vysvětluje, zdlouhavé schvalování je z velké části způsobeno velmi komplikovaným a přísným systémem posuzování nových léků a zahlcením lékové agentury SÚKL. Kromě toho rychlejšímu prosazování moderních přípravků brání ještě další faktory. Velmi obtížná jsou vyjednávání se zdravotními pojišťovnami, často je také nový lék na národní úrovni schválen pro užší skupinu pacientů, než umožňuje jeho evropská registrace.

„Zatímco u léků je transparentně hodnocena jejich účinnost, bezpečnost a náklady, u přístrojů ani u výkonů takové posouzení neprobíhá. Když k tomu přidáme stárnoucí populaci a všeobecně nezdravý životní styl, není divu, že výdaje za zdravotní péči neustále stoupají,“komentuje situaci Mgr. Dvořáček. Podle něj je jedním z řešení změna orientace českého zdravotnictví z objemu na výkon a výsledky.

Léčba prodlužuje i zkvalitňuje život

Někdy inovace spočívá ve zvýšení účinnosti léčby, jindy je velkou přidanou hodnotou způsob podávání, např. přechod od infuze k tabletám. „Dermatologický výzkum probíhá v obrovských obrátkách. ČR je v tomto směru velmi úspěšná. Například v léčbě lupénky se nedávno dostala do praxe malá molekula, která působí jako inhibitor fosfodiesterázy 4 (PDE-4). V buňce snižuje prozánětlivé mediátory a zvyšuje mediátory protizánětlivé. Rychlost účinku je srovnatelná s konvenční léčbou, ale výhodou je možnost dlouhodobého podávání,“říká o léku podávaném v tabletkách prof. MUDr. Petr Arenberger, DrSc., MBA, přednosta Dermatovenerologické kliniky 3. LF UK a FN Královské Vinohrady. Na starosti má i zkoušení nových léků, pro něž bylo zřízeno nové oddělení umožňující v této nemocnici koordinovat klinický výzkum. „Přísun klinických studií je opravdu velký. Samozřejmě to vítáme, protože nám to umožňuje nejen se včas seznámit s moderními léky, ale zároveň to i snižuje celkové náklady. Již řadu pacientů jsme právě v rámci těchto studií léčili zdarma,“ dodává profesor.

V poslední době inovativní léky posunuly o velký kus dopředu např. léčbu maligního melanomu, kde výrazně pomáhá takzvaná imunoterapie, která by mohla zvýšit šanci na přežití tisícům každoročně diagnostikovaných pacientů až o 60 procent. Nové léky proti metastazujícímu zhoubnému nádoru ledvin zase prodlužují dobu přežití pacientů o půl roku ve srovnání se stavem před deseti lety.

Záchrana nebo alespoň prodloužení života je samozřejmě tím nejviditelnějším přínosem, ale lékaři (a také regulátoři při posuzování přínosu konkrétního léku) hledí i na to, jak léčba zkvalitní život. Třeba chronická zánětlivá onemocnění jako revmatoidní artritida nebo psoriáza snižují podle subjektivního hodnocení pacientů dlouhodobě kvalitu jejich života o desítky procent. Pokud se však včas zahájí léčba biologickým přípravkem, vrací se kvalita života skoro k původní hodnotě a nemocný je téměř bez obtíží.

V roce 2016 byla podle předběžných údajů inovativní léčba v ČR poskytnuta dosud nejvyššímu počtu pacientů. „Na prostředky věnované na léčbu nelze hledět čistě jako na spotřebu. Jde zároveň o investici, protože léčba pomáhá nejen prodlužovat život, ale také zabraňuje invaliditě nebo ji oddaluje, čímž pacienty udržuje pracovně produktivní,“zdůrazňuje farmakoekonom. Udržení nebo získání pracovní produktivity je podle něj možné ekonomicky vyčíslit. Například studie s pacienty se zánětlivými nemocemi ukázala, že včasné zahájení moderní biologické léčby je provázeno úsporami v nepřímých nákladech v řádu statisíců korun na jednoho pacienta.

„Například lidé s roztroušenou sklerózou, kteří dříve končili po pár letech na vozíčku s invalidním důchodem, nyní díky biologické léčbě mohou pracovat mnohdy až do důchodového věku,“ vysvětluje Dvořáček. Podle nedávné studie dosahuje ekonomická aktivita u pacientů s roztroušenou sklerózou na biologické léčbě 72,8 procenta, přičemž u všech lidí v produktivním věku je 74 procent. Data také ukazují, že již po třech měsících biologické léčby roste pracovní produktivita nemocných s revmatoidní artritidou, psoriatickou artritidou či psoriázou. Jak tedy Mgr. Dvořáček zdůrazňuje, stát tak ušetří ohromné prostředky v sociální oblasti, vzhledem k tomu, že pacienti léčení biologickými léky mají srovnatelnou ekonomickou aktivitu jako běžná populace.

Platby za léčivé přípravky ze systémů povinného zdravotního pojištění (v milionech eur)

Zdroj: EFPIA 2016

Zdroj: MT