Inteligentní dům není sci‑fi

Jednou z velkých oblastí uplatnění je například realizace takzvaného inteligentního domu, který má podporovat veškeré činnosti člověka v domácnosti, ať už je zdravý nebo handicapovaný. Všechny domácí spotřebiče, elektrické a elektronické přístroje, včetně osvětlení, klimatizace nebo zabezpečovacího systému, jsou propojeny lokální sítí. K ní lze samozřejmě připojit i jednoduché lékařské monitory, například pro sledování EKG pacienta, nebo pohybová čidla. V případě jakékoli nehody komunikuje kontrolní jednotka lokálního systému pomocí internetu, telefonu, SMS zprávy nebo bezdrátové sítě s příslušnou externí kontrolní jednotkou a podá hlášení o události.

Speciálnější variantou inteligentního domu je takzvaný asistivní dům, ve kterém je pomocí moderních technologií jednoduše řízeno vše, co řídit lze. Tedy od domácích elektrických spotřebičů přes zavírání a otevírání dveří i oken až po ovládání pokojového termostatu. „Asistivní dům má své opodstatnění zejména u postižených občanů, kteří mají sníženou pohyblivost,“ uvedla L. Lhotská.

Další velkou oblastí pro aplikaci IT technologií v domácím prostředí je monitorování zdravotního stavu lidí s využitím senzorů a bezdrátových sítí. Zcela běžně lze dnes měřit a sledovat tepovou frekvenci, pravidelnost dýchání (i během spánku), EKG či tělesnou teplotu stejně jako detekovat pohyb pomocí senzorů rozmístěných v jednotlivých místnostech. „Představme si starého člověka, který ve svém bytě žije sám a stane se mu nehoda. Například uklouzne, zlomí si nohu a nemá ve svém dosahu telefon, aby si mohl přivolat pomoc,“ uvedla doc. Lhotská a vzápětí popsala možnost využití IT technologií: „Budeli existovat určité monitorování pomocí pohybových senzorů, tak i jednoduchý autonomní hlídací systém vyhodnotí, že se dotyčný několik hodin během dne vůbec nepohnul a že stopy jeho pohybu končí v předsíni. Systém pak může poslat varovnou zprávu například ošetřujícímu lékaři.“

Dostupnost pro každého

Velmi zajímavé a možná trochu méně známé jsou senzory umístěné na toaletě, které umožňují nejen měření hmotnosti, tuku nebo obsahu cukru v moči, ale dokonce i zjišťování přítomnosti například albuminu a krve v moči. Existují také senzory, které jsou integrovány do spodního prádla a které umožňují průběžné měření různých fyziologických parametrů, a dále přenosné senzory, které může jedinec nosit i v kapse. Jedná se o jednoduché zařízení – akcelerometr a GPS (Global Positioning System pro satelitní navigaci) pro detekci pohybu a lokalizaci uživatele ve větším prostoru, které je vhodné zejména v případě problémů s orientací (např. u pacientů s Alzheimerovou chorobou). Podle doc. Lhotské je v současnosti výhodou všech zmíněných zařízení miniaturizace, která uživatele prakticky vůbec neobtěžuje.

Pro plnou integraci a využití asistivních technologií je třeba splnit několik předpokladů, zejména snadnou finanční dostupnost pro každého. „Myslím si, že by se celá řada z těchto technologií dala velmi dobře a efektivně využít ve větších organizacích, jako jsou domovy důchodců nebo zařízení sociální péče, aniž by nějak nepříznivě ovlivňovala jednotlivé klienty,“ konstatovala závěrem L. Lhotská.

Plnou verzi článku najdete v: Medical Tribune 12/2007, strana B4

Zdroj: