Intenzivní úprava glykémie a výsledné cévní stavy u pacientů s diabetes mellitus 2. typu

Metodika

Celkem 11 140 pacientů s diabetes mellitus 2. typu jsme náhodně rozdělili do dvou skupin, z nichž jedna byla podrobena standardní a druhá intenzivní úpravě glykémie, přičemž intenzivní úprava glykémie spočívala v podávání gliclazidu (s modifikovaným uvolňováním) a dalších léčiv dle potřeby tak, aby bylo dosaženo koncentrace glykovaného hemoglobinu ≤ 6,5 %. Sdružené primární výsledné ukazatele zahrnovaly závažné makrovaskulární příhody (úmrtíz kardiovaskulárních příčin, nefatální infarkt myokardu a nefatální cévní mozkovou příhodu) a závažné mikrovaskulární příhody (nově vzniklou nebo zhoršující se nefropatii či retinopatii), posuzované společně i odděleně.

Výsledky

Po uplynutí doby sledování s mediánem v hodnotě pěti let byla průměrná koncentrace glykovaného hemoglobinu ve skupině s intenzivní úpravou glykémie nižší (6,5 %) než ve skupině s její standardní úpravou (7,3 %). Intenzivní úprava glykémie snížila kombinovanou incidenci závažných makrovaskulárních a mikrovaskulárních příhod (18,1 %, vs. 20,0 % při standardní úpravě glykémie; poměr rizik 0,90; 95% interval spolehlivosti (IS) 0,82–0,98; p = 0,01), jakož i incidenci závažných mikrovaskulárních příhod (9,4 % vs 10,9 %; poměr rizik 0,86; 95% IS 0,77–0,97; p = 0,01), a to primárně díky poklesu incidence nefropatie (4,1 % vs 5,2 %; poměr rizik 0,79; 95% IS 0,66–0,93; p = 0,006); na retinopatii neměla významný vliv (p = 0,50). Typ úpravy glykémie nevykazoval významný dopad na incidenci závažných makrovaskulárních příhod (poměr rizik při intenzivní úpravě glykémie 0,94; 95% IS 0,84–1,06; p = 0,32), na úmrtnost z kardiovaskulárních příčin (poměr rizik při intenzivní úpravě glykémie 0,88; 95% IS 0,74–1,04; p = 0,12) ani na úmrtnost z libovolných příčin (poměr rizik při intenzivní úpravě glykémie 0,93; 95% IS 0,83–1,06; p = 0,28). Ačkoli závažná hypoglykémie byla vzácným jevem, vyskytovala se častěji ve skupině s intenzivní úpravou glykémie (2,7 %, vs 1,5 % ve skupině s její standardní úpravou; poměr rizik 1,86; 95% IS 1,42–2,40; p < 0,001).

Plnou verzi článku najdete v: Medicína po promoci 4/2008, strana 7

Zdroj: