Intermitentní katetrizace: účinná péče o vyprazdňování moči

S profesionálním vedením, vlastním úsilím a nejnovějšími pokroky v pomůckách pro zvládání inkontinence může většina lidí vést plnohodnotný a nezávislý život.

Mezi nejčastější příčiny úniku moči patří neurologické trauma, vrozené deformity (např. rozštěp páteře), podávání léků s negativními účinky na funkci močového měchýře či zácpa.

Nadbytečná moč příčinou potíží

Ať už je důvod jakýkoli, moč nesmí zůstávat v močovém měchýři příliš dlouho, aby nezpůsobila infekci. Přeplněný močový měchýř navíc může zapříčinit poškození horní části močového traktu a jiné komplikace. Pokud je funkce svalů močového systému poškozena a nelze zajistit kompletní vyprázdnění, zůstává urea na dně močového měchýře. Taková moč se běžně označuje jako reziduální a je potenciálně velmi škodlivá, protože poskytuje výborné podmínky pro bakteriální růst. Nedochází-li k úplnému vyprázdnění každé tři až čtyři hodiny, bakterie mají vhodné prostředí pro šíření, což může vést k symptomatické infekci močového měchýře. Léčba čistou intermitentní katetrizací zajistí správné vyprázdnění měchýře, čímž minimalizuje vznik močové infekce.

U mužů existuje specifické onemocnění, tzv. uretrální striktura – zúžení trubice vedoucí z močového měchýře na vrchol penisu, které může způsobit řadu obtíží s močením. Řešením je jednoduchá operace – uretrotomie. Pacient však musí určitou dobu po zákroku používat katetr, dokud nedojde ke zhojení a nepomine riziko uzávěru striktury. V případě zvětšené prostaty může být močová trubice částečně nebo úplně uzavřena a brání vyprazdňování měchýře, což může vést ke vzniku reziduální moči a zvýšení rizika infekce močového systému.

Čistá, nebo sterilní?

Katetrizaci – vyprázdnění močového měchýře katetrem – dělíme na permanentní (trvalou) a intermitentní. Permanentní katetr se zavádí močovou trubicí do močového měchýře, aby průběžně odváděl ureu do urinálního sáčku, nebo podobné pomůcky. Většinou se ponechává v močovém měchýři několik dní, dokud neskončí léčba, nebo pokud je další ponechání neodůvodněné vzhledem k riziku vzniku infekce, blokády či dalších komplikací.

Intermitentní katetry jsou jednorázové – ponechávají se v močovém měchýři pouze tak dlouho, dokud se nevyprázdní, pak se odstraní. Intermitentní katetrizace se tudíž může opakovat několikrát za den. Je-li uvedená technika dobře zvládnutá, představuje jednoduché a čisté řešení, které nevede k mnoha problémům vznikajícím při používání permanentních katetrů. Tato metoda také nejvíce připomíná normální močení.

Intermitentní katetrizace může být prováděna jako čistá, nebo sterilní. Sterilní se rozumí použití sterilního katetru ve sterilním prostředí, se sterilními rukavicemi a sterilní vodou (pokud je zapotřebí). Čistá intermitentní katetrizace se provádí s využitím sterilního katetru pomocí čistých, čerstvě umytých rukou a případně čisté vody (pokud ji katetr vyžaduje). Jedná se o proceduru, kterou může nemocný provádět sám. Ovšem pouze pokud ji předepsal lékař a je-li pacient řádně instruován lékařem nebo zdravotní sestrou.

Při vyprazdňování močového měchýře pomocí katetrizace je nutná pomůcka, do níž bude moč odcházet. Může to být přímo toaleta, ale rovněž láhev, sklenice nebo urinální sáček napojený přímo na katetr.

Hydrofilní katetry eliminují vznik infekce

V současné době jsou upřednostňovány katetry s hladkým hydrofilním lubrikovaným povrchem, jež minimalizují riziko vzniku komplikací spojených s podrážděním močové trubice.

Velmi kluzký povrch hydrofilních katetrů zabezpečuje snadné zavedení a vytažení z močové trubice a nezpůsobuje mikrotraumata sliznice. Tudíž je eliminováno riziko vzniku infekcí močového traktu, což je samozřejmě přínosné nejen pro uživatele katetrů, ale zároveň i pro ošetřujícího lékaře, který sníží náklady na léčbu.

Historie katetrů

Nejstarší známé katetry využívali již ve starověkém Egyptě kolem roku 3 000 př. n. l. Bronzová verze byla nalezena v troskách Pompejí. Postupně se začaly vyrábět z různých materiálů, např. vosku, rohoviny, zvířecí a rybí kůže, pletené žíně nebo úzkých kovových spirál. Permanentní katetry se používaly v první polovině 20. století, zvyšovaly však riziko infekce, a představovaly tak potenciální možnost onemocnění močového traktu. Během posledních třiceti let se rozšířilo povědomí o čisté intermitentní katetrizaci, jež dnes představuje zlatý standard a je považována za největší pokrok v léčbě poruch močení.

Existuje několik typů katetrů určených pro intermitentní katetrizaci. Nezbytně nutný je však u všech maximálně hladký povrch, protože katetrizace se pravidelně opakuje. Proto je důležité, aby mohl být katetr zaveden velmi snadno a nedošlo k poškození sliznice močové trubice. Za tímto účelem se někdy využívá zvlhčení gelem, jenž se nanáší přímo na povrch katetru, nebo do močové trubice. Jde o tzv. nepotažené katetry. U tzv. potažených katerů je povrch aktivován ponořením do vody a stává se hladkým. Třetím typem jsou katetry dodávané ve sterilním roztoku – hladké a připravené ihned k použití.

Zdroj: