Interna je jistým druhem umění
Co vás vedlo k tomu, uvažovat o organizování dalšího odborného projektu?
Interna by měla plnit úlohu jakéhosi syntetizujícího oboru, a právě proto si myslím, že by měla poskytovat co nejširší přehled v interní problematice a problematice oborů z interny vzešlých, příbuzných a spolupracujících. Základní filosofií cyklu seminářů INTERNA INFORMANS je, aby lidé dostali co nejširší odborné informace, na rozdíl od specializovaných seminářů a symposií, které organizují odborné společnosti nebo konkrétní specializované pracoviště, kde získají zájemci sice velmi podrobné, ale úzce zaměřené informace. Široký záběr našich seminářů je patrný také při pohledu na jednotlivá témata, kterým se budou věnovat. Vidíme, že se jedná například o diferenciální diagnostiku dušnosti či anémií, předoperační vyšetření polymorbidního pacienta, základy ATB terapie, rozsáhlou gastroenterologickou problematiku nebo komplexní léčbu diabetu, hypertenze či CHOPN.
Takto pojaté semináře by podle našeho názoru měly oslovit také velmi širokou odbornou veřejnost a měly by být atraktivní jak pro internistu, tak pro lékaře a další zdravotníky, kteří si chtějí udržovat co nejširší internistické vzdělání.
Je vaší ambicí, aby semináře plnily nejen edukativní úlohu, ale také, aby vychovávaly posluchače k vlastnímu syntetickému myšlení, které by mělo být internistům vlastní?
V ideálním případě by samozřejmě tyto semináře měly lékaře vybízet k celostnímu pohledu na pacienta a k multioborovému diagnostickému a terapeutickému uvažování.
Podobně se však snaží představit celou šíři současné medicíny i odborné aktivity Společnosti všeobecného lékařství ČLS JEP. Můžete vysvětlit, v čem by se vaše semináře měly od těchto akcí odlišovat?
Máte pravdu, že semináře a symposia Společnosti všeobecného lékařství mají také určitý širší odborný záběr. Jak ovšem vyplývá už ze samotné podstaty zaměření praktického lékaře, tyto akce jsou poněkud odlišné od seminářů, které připravuje Česká internistická společnost. Všeobecné lékařství logicky představuje široký medicínský záběr na té velmi kvalitní, ale základní úrovni. Česká internistická společnost naopak chystá specializované semináře určené v první řadě specialistům, i když rádi přivítáme i praktické lékaře a další zdravotníky. Úroveň našich seminářů by tak měla být o stupeň vyšší, což není nic negativního a neznamená to, že bychom chtěli s odbornými akcemi praktických lékařů soutěžit, protože ty musejí pokrýt daleko větší odbornou problematiku než pouze vlastní internu.
Na právě skončeném výročním sjezdu České internistické společnosti měli účastníci možnost vyslechnout mnoho kvalitních přednášek na velmi vysoké úrovní a dostatečně se vzdělat, nicméně je potřeba si uvědomit, že organizátoři koncipovali celý program tak, aby se vešel do tří dnů. Ten, kdo neměl možnost přijet do Brna na výroční sjezd, se může účastnit našich odborných seminářů, jež se v mnoha případech budou odehrávat v místě jeho působení, a nemusejí tak za vzděláním složitě cestovat mnoho kilometrů.
Nemáte občas pocit, že v poslední době probíhá v medicíně jakési zaklínání klinickými studiemi, jejichž design ale nemusí odpovídat klinickým situacím, na něž jsou poté v praxi jejich výsledky aplikovány? Nemůže se pak stát, že jsou lékaři v praxi konfrontováni s jinou realitou, než která jim je na odborných akcích představována coby data evidence-based medicine?
Je pravda, že reálná praxe někdy klinické studii, jejímiž výsledky se v léčbě řídíme, neodpovídá. Výsledky výzkumu bychom samozřejmě neměli aplikovat například na nemocné, kteří nesplní zařazovací kritéria do studie. Přesto je také musíme léčit. Měli bychom si uvědomit, že ani výsledky klinických studií, ani odborná doporučení nejsou žádnou posvátnou knihou, kterou bychom se řídili bez výhrad u všech pacientů. Každý lékař by měl mít dostatek prostoru na vlastní úsudek zohledňující situaci daného konkrétního pacienta. A právě i na tyto souvislosti by měly naše semináře upozorňovat. Věřím, že odborná autorita jednotlivých přednášejících bude dostatečnou zárukou toho, že přednášky zohlední problémy reálné praxe. Větší interaktivitě by mohla nahrávat i poněkud komornější atmosféra regionálních seminářů, která umožní i bohatou diskusi nad případy konkrétních pacientů.
Dnešní doba je poněkud zrychlená. Lidé se snaží nacházet snadná a jednoduchá řešení, a to může někdy svádět mladé lékaře, kteří jsou vychováváni v atmosféře medicíny založené na důkazech. Neobáváte se, že u nich převládne jakési „instanční“ myšlení a vytratí se zdravý selský rozum?
Realizace současných odborných doporučení, která maximálně reflektují výsledky klinických studií, v každodenní praxi může v některých případech vést k tomu, že se snažíme hledat co nejjednodušší a standardní řešení. Na druhé straně se z této medicíny založené na důkazech a moderních technologiích někdy může až vytrácet lidský rozměr medicíny. Uvedu to na příkladu. U konkrétního pacienta nás guidelines na základě jeho diagnózy mohou nasměrovat například k provedení částečně invazivního vyšetření. Když se ale podíváme na jeho celkovou životní situaci, zjistíme, že z provedení takového zákroku by měl relativně malý užitek za cenu velkého rizika komplikací. Mrzí mě, když někdy vidím, jak se mladí lékaři snaží nemocného vyšetřovat složitými a někdy pacienta zatěžujícími intervencemi, i když se dá předpokládat, že jejich výsledek nepřinese další posun v úvahách, jaký zvolit další léčebný postup, protože pacient například vzhledem k své polymorbiditě nemůže být operován.
Získat a udržovat si široké internistické znalosti a zkušenosti v různých klinických situacích trvá lékaři mnoho let. Pokud se však následně nevyprofiluje v určité specializaci, zůstává stále „pouze“ všeobecným internistou…
Interna je někdy poněkud diskvalifikovaná v důsledku toho, že nepracuje s moderními technologiemi a že je to málo technokratická disciplína. Interna pracuje hlavně s myšlením, klinickou rozvahou a zkušenostmi daného lékaře a do jisté míry se dá považovat za jistý druh umění. Nechtěl bych v této souvislosti vzbuzovat určitou řevnivost mezi obory, které používají nejmodernější vyšetřovací metody a instrumentální postupy. Jsou to věci, které lze obdivovat, ale na druhé straně si myslím, že stejně tak můžeme obdivovat lékaře, který pouze na základě výsledků několika základních vyšetření a své zkušenosti dokáže u pacienta stanovit správnou diagnózu. Stále ještě velká část nejen laické veřejnosti si představuje, že nejdůležitější součást léčebného procesu je nějaký agresivní „krvavý“ výkon. Vezměme si například transplantaci srdce. Samotná operace je dnes celkem dobře technicky zvládnutelný výkon, ale i samotní kardiochirurgové přiznávají, že někdy je komplikovanější až následná terapie, která umožní pacientovi s darovaným orgánem plnohodnotně žít.
Nemáte tedy pocit, že by interna měla naopak v brzké době dostát určité renesance i v souvislosti s tím, jak neustále stárne populace a nemocní jsou polymorbidní? U takových pacientů je jistě celostní pohled velmi žádoucí a může v některých případech vést rychleji k cíli, tedy zlepšení celkového zdravotního stavu, než intervence úzkého specialisty.
Myslím, že k renesanci interny a celostního pohledu na pacienta už dochází. Na druhé straně nelze snižovat význam úzkých odborných specializací. Zdá se mi, že se současná medicína snad vrací ke vzájemné součinnosti specialistů a všeobecných internistů, kteří hrají roli jakéhosi syntetizujícího faktoru. S nadsázkou by se dalo říci, že můžeme rozdělit medicínu na medicínu pro orgány a medicínu pro pacienta. Když se podíváme blíže na nějaké specializované výkony, uvědomíme si, že jsou zaměřeny právě na jeden konkrétní orgán. Ten je ale součástí celého organismu pacienta a my bychom neměli zapomínat na to, že léčíme nejen samotný orgán, ale celého nemocného. Nevidět nutnost specializace medicíny by znamenalo pospávat v polovině minulého století. Na druhou stranu věřím, že celostní pohled na nemocného, diagnostický i terapeutický, bude i v budoucnu považován za nezbytný. Různé specializované výkony mají jistě svou nezastupitelnou úlohu, ale měli bychom je vnímat jako součást komplexní péče o nemocného.
Zdroj: