Přeskočit na obsah

Investice do adjuvance se zúročuje po dlouhá desetiletí

Při adjuvantní léčbě u časného karcinomu prsu se hraje o hodně. Pokud onemocnění zprogreduje do metastatického stadia, není již cesty zpět. Na druhou stranu jestliže se podaří rekurenci zabránit, může pacientka nadále žít zcela normálně, téměř jako by nemocná ani nebyla. O tom, co vše je při tomto rozhodování třeba zohlednit, se hovořilo i na sympoziu společnosti Roche, které bylo součástí kongresu ESMO v Mnichově.



HER2 pozitivita u karcinomu prsu byla v minulosti brána jako negativní prognostický marker. Dnes již tomu tak nemusí být. Sama o sobě je prognóza HER2 pozitivních pacientek horší než těch, které jsou HER2 negativní, ale při využití moderní cílené terapie se křivky přežití vyrovnávají. Tento zlom přinesl trastuzumab, monoklonální protilátka, která je dnes v léčbě tohoto typu karcinomu považována za nezpochybnitelný standard.

Koncept ovlivnění HER receptoru pak dále posouvá pertuzumab, intravenózně aplikovaná rekombinantní monoklonální protilátka – inhibitor dimerizace. Ten byl v kombinaci s trastuzumabem nejprve schválen pro léčbu první linie metastazujícího HER2 pozitivního karcinomu. Pertuzumab se váže na subdoménu II HER2 (dimerizační doména), a blokuje tak na ligandu závislou HER2 dimerizaci (inhibuje dimerizaci HER2:HER3). Pertuzumab a trastuzumab se tak vážou na různé domény HER2, mají vzájemně se doplňující mechanismy účinku, a společně tak poskytují komplexnější blokádu signalizování HER2.

Blokáda HER2 má ale své místo i u časného karcinomu prsu, kde je cílem takové léčby snížit riziko rekurence. Na význam adjuvantní terapie v této klinické situaci se během kongresu ESMO na sympoziu společnosti Roche zaměřil Javier Cortés z Vall d’Hebron Institute of Oncology v Barceloně. V úvodu své prezentace připomněl, že jak Evropská léková agentura, tak americký regulační úřad FDA schválily informace o přípravku Perjeta v podobě, která obsahuje 18 cyklů adjuvantní terapie tímto lékem u nemocných s HER2 pozitivním nádorem s vysokým rizikem rekurence (podobně je vymezena indikace pro pertuzumab pro Českou republiku v příslušném stanovisku SÚKL).

V současné době tuto adjuvantní léčbu doporučují respektované mezinárodní doporučené postupy, ať už jde o guidelines NCCN, ASCO, nebo konsensus St. Gallen. Tato pozice duální blokády HER2 stojí především na výsledcích studie APHINITY. V té byl u 4 800 nemocných s HER2 pozitivním časným karcinomem prsu zkoumán přínos přidání pertuzumabu k adjuvantní chemoterapii s trastuzumabem. Při primárních analýzách z režimu s pertuzumabem nejvíce benefitovaly skupiny pacientek s vysokým rizikem rekurence:

 

  • U nemocných s pozitivním nálezem v lymfatických uzlinách bylo riziko rekurence nebo úmrtí s novým režimem sníženo o 23 procent (HR = 0,77; 95% CI 0,62–0,96; p = 0,019).

 

 

  • U nemocných s negativními hormonálními receptory bylo riziko rekurence nebo úmrtí s novým režimem sníženo o 24 procent (HR = 0,76; 95% CI 0,56–1,04; p = 0,085).

 

„Můžeme se ptát, zda je redukce relativního rizika o 23 nebo 24 procent za čtyři roky hodně, nebo málo. Toto posuzování má ale úplně jiný kontext než u metastazujícího karcinomu. Pokud se nám podaří zabránit rekurenci, mohou ženy žít po dlouhá desetiletí. Na druhou stranu v případě progrese do metastazujícího onemocnění už vyléčení možné není,“ řekl prof. Cortés.

Vysoké riziko rekurence je tak na základě výsledků studie fáze III APHINITY definováno jako pozitivní nález v lymfatických uzlinách nebo negativní hormonální receptory. „Hormonálně negativní onemocnění je spojeno s rizikem rekurence především v časném období po základní léčbě. Nejdůležitějším rizikovým faktorem pro odhad pravděpodobnosti rekurence je postižení uzlin,“ řekl prof. Cortés.

Počet zasažených nodulů je pak důležitý z prognostického hlediska. Není to ale faktor prediktivní. „Nemocné s mnohočetným postižením uzlin mají horší prognózu. Pro nasazení duální blokády HER2 ale není podstatné, kolik uzlin je zasaženo – z této léčby podle studie APHINITY profitují všechny nemocné s nálezem na uzlinách bez ohledu na to, o kolik uzlin se jedná,“ uvedl prof. Cortés a dodal: „Čím vyšší je riziko nemocné, tím vyšší je absolutní benefit, který pacientka z duální inhibice má. Na druhou stranu nemá smysl dávat pertuzumab nemocným s malým primárním tumorem (pT1a a pT1b) – absolutní prospěch z takového postupu je minimální.“

Prof. Cortés také zdůraznil, že dosažení kompletní patologické odpovědi (pCR) neznamená, že nemocná v riziku není. „Dosažení pCR je z dlouhodobého hlediska spojeno s dobrou prognózou, přesto je ale velká část i těchto nemocných ohrožena rekurencí a úmrtím.“

Své sdělení prof. Cortés zakončil slovy: „Léčba časného karcinomu prsu má kurativní záměr, proto pacientky musejí dostat co nejúčinnější léčbu. To dnes u HER2 pozitivního karcinomu znamená 18 cyklů pertuzumabu a trastuzumabu bez ohledu na načasování operace nebo dosažení kompletní patologické odpovědi. Vždy musíme mít na paměti, že v případě progrese do metastazujícího onemocnění už vyléčení není možné.“

Zdroj: MT

Sdílejte článek

Doporučené

Naši bližní peněžní

3. 12. 2021

Peníze jsou cokoli, co je prostředkem směny, nositelem hodnoty a účetní jednotkou. Penězi byly kousky bronzu, drahých kovů, perly, sůl, mušličky…