Přeskočit na obsah

IX. konference AKUTNĚ.CZ

Rok 2017 je z mnoha hledisek výjimečný. Portál AKUTNĚ CZ slaví krásné, desetileté jubileum a právě čtete reportáž z již IX. konference AKUTNĚ.CZ, na kterou se registrovalo neuvěřitelných 1 400 účastníků. Ti měli možnost sdílet zkušenosti na 55 přednáškách, praktické dovednosti bylo možné natrénovat na třinácti workshopech. V odborném programu se představilo více než 84 přednášejících.



„Aula 22 praská ve švech a nadšené publikum je již nedočkavé nových sdělení,“ těmito slovy začíná internetová reportáž IX. konferenci AKUTNĚ.CZ. Zahájil ji doc. MUDr. Petr Štourač, Ph.D., přednosta Kliniky dětské anesteziologie a resuscitace LF MU a FN Brno, který je současně „otcem“ a vůdčí osobností projektu akutne.cz v internetové i konferenční podobě.

První blok zahájil profesor Karel Cvachovec prezentací o aktuálních legislativních změnách v oboru anesteziologie. Shrnul výzkumy týkající se postgraduálního vzdělávání lékařů. Data mluví jasně, většina mladých lékařů není spokojena s dosavadním systémem vzdělávání. Věnoval se také vysvětlení základních pojmů odborná a specializovaná způsobilost, rozdíl mezi odborným dozorem a dohledem. Odborný dozor se liší fyzickou dosažitelností lékaře do 15 minut, dohled do 30 minut. Jménem odborné společnosti označil tyto intervaly za nepřiměřeně dlouhé. Profesor Vladimír Černý přednesl „Jaká je role ‚guidelines‘ v klinické medicíně?“. Jeho záměrem bylo podělit se o svůj postoj, jak guidelines vnímat a na čem stavět klinické rozhodnutí, a to z pohledu odborníka, který se dlouhodobě podílí na tvorbě nejen národních, ale i evropských doporučených postupů. V průběhu velmi poutavé přednášky se postupně věnoval třem tématům: jaká je role guidelines v klinické praxi, zda musíme vždy podle guidelines postupovat a jaký je přínos guidelines pro „mladého“ anesteziologa. Dále se dotkl problematiky, jak postupovat, když jsou guidelines v rozporu s úsporou financí.



Kaleidoskop témat

Následovaly další bloky, jejichž detailní popis je uveden v online reportáži na stránkách www.akutne.cz, a to včetně klíčových prezentací a videozáznamů.

K diskutovaným tématům patřilo (ne)dostatečné tlumení bolesti, a to i u dětských pacientů, zachování normovolémie, opakovaně se letos probírá nová definice sepse a její časná diagnostika, tzv. quick SOFA (tachypnoe, kvalitativní i kvantitativní poruchy vědomí a hypotenze). Stranou nezůstaly ani etické otázky (eutanazie v prostředí intenzivní péče – jsme připraveni na diskusi?) a anesteziologicko‑resuscitační péče o děti. Nejvíce výjezdů je k dětem do tří let a adolescentům. Nejčastějšími diagnózami jsou úrazy hlavy, akutní záněty laryngu a konvulzivní stavy. Operativa u novorozenců je v České republice značně centralizována, tudíž je jen několik pracovišť, kde je perioperační péče běžnou rutinou. Je dobré mít představu o základní neurotoxicitě anestetik a jejich účinku na dozrávající dětský mozek a poporodní adaptaci novorozence. K nejdůležitějším bodům, na něž je potřeba při operaci novorozence mimo centrum myslet, patří oxygenace, hydratace, analgezie a tepelná pohoda.

Blok Život zachraňující výkony byl věnován především zajištění dýchacích cest, které je u mnoha diagnóz velmi obtížné. Byla zde zmíněna jak možnost infraglotického zajištění cest (BACT, punkční tracheostomie), tak i fibrooptická intubace.

Přítomnost anesteziologa na porodním sále není nutná jen při operačním porodu, ale i v dalších situacích. Stále významnou patologickou situací je peripartální a postpartální krvácení, které by v současnosti nemělo být příčinou úmrtí matky. Totéž platí o sepsi a rychlém určení jejího původu, respektive o embolizaci plodovou vodou, která může mít nespecifické až bizarní symptomy a může ústit v diseminovanou intravaskulární koagulopatii s neměřitelnou koncentrací fibrinogenu, končící mnohdy tragicky.

Projekt Patient Blood Management v podmínkách fakultní nemocnice byla snaha lékaře o snížení množství podané krve na minimum. Je velmi užitečné si připomenout, že pouhými laboratorními odběry pacient za deset dní hospitalizace ztratí až 700 ml krve. Zde jistě všichni vidíme prostor pro zlepšení – každý odběr krve, stejně jako podání transfuze, by měl mít svou indikaci. Masivní transfuzní protokol by měl být zcela opouštěn, protože existují důkazy o horších klinických výsledcích při jeho použití.



Sekce mladých anesteziologů

Tato sekce byla letošní novinkou. Úvodem zazněla prezentace Co by měl mladý anesteziolog vědět, než nastoupí do práce. Základem úspěchu je mít jistotu, že jsme si svůj obor zvolili dobře a bude nás bavit. Každý mladý anesteziolog měl mít určité vlastnosti, jako je empatie, trpělivost apod. Dalším důležitým krokem je výběr správného zaměstnavatele – prvním orientačním bodem by měl být výběr pracoviště s akreditací, které má přesně daný vzdělávací program.

Perioperační mortalita není anesteziologická mortalita, ale přímá anesteziologická komplikace se nedá přesně určit. Ze statistiky vyplývá, že každá stá anestezie je doprovázena kritickou příhodou, ale většinou je bez následků. Úvod do celkové anestezie je nejrizikovější částí, nejčastější chybou je v 80 procentech lidský faktor.

Co by měl anesteziolog vědět, než vstoupí na porodní sál? Je nutné znát změny, které nastávají v těhotenství, jako například až dvojnásobné zvýšení spotřeby kyslíku. Na orotracheální intubaci je v těchto případech pouze jeden pokus, následně již je metodou volby použití laryngeální masky s cílem rychlého návratu k dostatečné saturaci. K problémům většinou vede přecenění vlastních schopností nebo pozdní přivolání pomoci.

A co je nejdůležitější výbavou na porodním sále? V první řadě je to dostatečná zásoba fibrinogenu!

Pro mladého intenzivistu je klíčové znát i ošetřovatelskou péči, jako je například správné polohování pacienta. Jako alfu a omegu znalostí patologické fyziologie označil přehled o poruchách acidobazické rovnováhy, metabolismu vody a požadavcích na metabolické substráty a tekutiny. Jako výborný zdroj informací pro začínající lékaře uvedl „The ICU Book“.

V letošním roce si účastníci konference mohli nacvičovat praktické dovednosti na třinácti workshopech, jako byly například kurs urgentní sonografie pro začátečníky, ultrazvukem navigované zavádění žilních vstupů a podávání regionální anestezie.



Význam tromboelastometrie pro léčbu ŽOK

Několik workshopů se zabývalo vyšetřením prováděným u lůžka nemocného (POCT) s život ohrožujícím krvácením, tedy metodou ROTEM, rotační tromboelastografií. Účastníci byli nejdříve seznámeni s principem přístroje, koagulační kaskádou a faktory, které ovlivňují konkrétní parametry zjištěné poruchy krvácení. Následovalo několik kasuistik z urgentního příjmu pacientů s život ohrožujícím krvácením (ŽOK) a diskuse o výsledcích tromboelastografie u jednotlivých nemocných (a samozřejmě o vhodné léčbě). Na závěr měli zájemci možnost zkusit si přípravu vzorku a obsluhu přístroje ROTEM delta. Velmi zajímavý workshop na téma ROTEM Advanced byl věnován základním vyšetřením, která lze na tomto přístroji provést. Nejdetailněji byl probrán FIBTEM (absolutní koncentrace fibrinogenu), který by měl být vyšetřen jako první, a následně pak EXTEM (identifikace poruchy srážení vnější cesty). Podle guidelines je správné časné podání kyseliny tranexamové, a to v dávce 25 mg/kg, a časné podání fibrinogenu u traumatických pacientů.

Zdroj: MT podle akutne.cz

Sdílejte článek

Doporučené