Jak do rozhodování o zdraví a nemoci inkorporovat ekonomické ukazatele?
První byla věnována rozdílům mezi hodnotami zastávanými jednotlivými pacienty a pacientskými skupinami na jedné straně a hodnotami uznávanými společností na straně druhé. V další se diskutovalo o problémech souvisejících s rozporem mezi stárnoucí populací s mnohem vyšší morbiditou, stále rozsáhlejší nabídkou sofistikovaných zdravotnických služeb a omezenými zdroji prostředků; konečně třetí patřila atraktivnímu tématu charakterizovanému otázkou „jak drahá je bezpečnost?“. Neméně provokativní názvy bylo ovšem možné zaznamenat i u většiny dalších programových celků – rekordního počtu více než 600 posterů, šesti desítek přednášek, 32 workshopů a devíti panelových diskusí. Celá řada přednáškových sekcí byla samozřejmě věnována i konkrétním postupům a výsledkům různých typů farmakoekonomických analýz a modelování v různých oblastech medicíny a zdravotnických služeb.Prakticky všechny zdravotnické systémy všech rozvinutých zemí současného světa dnes nabízejí stejný obraz. Na jedné straně omezenost prostředků na zdravotnictví, na druhé stále větší nabídka lékařské vědy, farmaceutického průmyslu a přístrojových technologií, stále rostoucí požadavky na zdravotní péči a tedy logicky i stále větší tlak na vyšší výdaje. K růstu nároků i nákladů na zdravotnictví přispívá řada důvodů:
Probíhají zásadní demografickézměny, projevující se prodlužováním střední délky života, stárnutím populace a měnícím se poměrem produktivních a neproduktivních členů společnosti.
Mění se struktura a charakter nemocnosti a úmrtnosti, přibývá zejména chronických onemocnění vyžadujících dlouhodobou zdravotnickou i sociální péči.
Objevují se nové a staronové choroby, chorobné syndromy a společensko- zdravotnické problémy.
Medicína má k dispozici stále více účinných léků a moderních technologií umožňujících léčit i choroby dříve neléčitelné, což je nejen nákladnější, ale navíc jde většinou o „poloviční technologie“ užívané k odstraňování následků, nikoli příčin chorob. Místo úspor generují další výdaje, neboť zachránění nejsou úplně zdraví a potřebují další dlouhodobou a náročnou péči.
Medicína se stále více zaměřuje na nejtěžší a nejdramatičtější stavy a choroby, jež byly dříve považovány za beznadějné a kde i dnes je poměr šance na vyléčení a rizika selhání velmi nepříznivý. Velkou část nákladů proto spotřebovává malé procento nejvíce postižených – bohužel často právě ti, kteří přes veškerou snahu tak jako tak nejpozději během jednoho roku umírají.
Nové moderní méně invazivní postupy dovolují léčit řadu chorobných stavů pouze ambulantně a počet takto provedených výkonů prudce roste.
Na základě uvedeného vývoje, způsobů jeho medializace i rostoucí životní úrovně veřejnost očekává a vyžaduje od medicíny stále více a ta se snaží více nabízet.
Existence stále většího počtu účinných, ale drahých technologií znemožňuje u řady chorob platby ze soukromých zdrojů a posiluje roli třetích plátců, což sice umožňuje růst výdajů, na druhé straně však ztěžuje kontrolu jejich účelného vynakládání.
Bez účinných kontrolních mechanismů mají všechny výše uvedené faktory za následek stálý růst počtu lékařů, lůžek, zdravotnických zařízení i jejich výkonů. Medicína se komercionalizuje a industrializuje, komerční zájmy a podnikatelské aktivity mění medicínu z charitativní organizace ve zdravotnicko- průmyslový komplex zaměřený nejen na péči o pacienty, ale také na dosažení zisku.
...
Plnou verzi článku najdete v: Medical Tribune 19A/2005, strana 13
Zdroj: