Jak léčit nespolupracující nemocné s obezitou?
Situace v léčbě obezity je dnes v porovnání s minulostí částečně příznivější. Velmi efektivní jsou v této terapii chirurgické postupy. Bandáž žaludku je dlouhodobě úspěšná metoda, která u morbidně obézních velmi často vede i k vymizení projevů diabetu. Vyžaduje však spolupráci nemocných. Bypassové výkony na trávicím traktu, které předpokládají menší spolupráci nemocného, se u nás bohužel dělají málo. Velmi efektivní je rovněž léčba moderními antiobezitiky – sibutraminem a orlistatem. Pokud nemocný léčbu nepřerušuje, dosáhneme dlouhodobého váhového poklesu.Nespolupráce nemocných v léčbě
Navzdory současným možnostem bohužel mnoho nemocných v režimové a dietní léčbě nespolupracuje. Je to dáno jiným naladěním jejich centrálního nervového systému. K metabolickému syndromu a diabetu patří centrální mozková inzulinorezistence. S tou souvisí sklon k depresi. Tu má podle epidemiologických studií až třetina diabetiků 2. typu. I ostatní nemocní si však nechají vysvětlit režimová opaření a diety, ale za měsíc se omluví, že požadované změny nedokážou realizovat. Nemocní si jídlo obvykle nedokážou odříci. Z těchto důvodů by měla být nedílnou součástí léčby obezity také psychoterapie. Přípravy na zahájení diety jsou podobné přípravám na zahájení abstinence u návykových poruch (nikotin, alkohol i drogy). Rovněž při redukci hmotnosti jsou přítomny reakce blízké odvykacím příznakům.Výzkum percepce chuti
U obézních byla opakovaně zkoumána percepce chuti a nepodařilo se zatím prokázat, že by jakékoli patofyziologické jevy v této oblasti souvisely s patogenezí obezity či s potenciálním vývojem léků proti obezitě. Řada obézních má ráda „masitou“ chuť, která odpovídá tzv. páté chuti zvané umami, což je japonské slovo pro glutamát sodný. Některá antiobezitika (např. sibutramin) selektivně tlumí chuť na sladké, mechanismus účinku je centrální. U chromu a chromových preparátů, za které pacienti vydávají v našich i zahraničních lékárnách často značné prostředky, nebyl nikdy prokázán hmotnostní úbytek či jakékoli jiné metabolické efekty. Prodejci často hovoří o tzv. glykoregulačním faktoru, což není korektní pojem. V poslední době se rozšířilo užívání tzv. cukrbloku – extraktu z indické rostliny, který však je třeba stále řadit k alternativní medicíně. Pokud ho někteří psychologové používají k odvykání jídla (tzv. adversním podmiňováním) nejde o efekt specifický a nepochybně by mohla být použita jakákoli jiná odporná chuť. Indická rostlina Gymnema silvestre je na Dálném východě běžně užívána jako léčivo. Byly v ní zjištěny dva typy látek potenciálně působících u metabolických chorob: jednak gymnemová kyselina, resp. glykosidy, které blokují vstřebávání cukrů. Tento efekt je slabý a nebyl dotažen do klinického použití. Druhou látkou je peptid gurmarin, u kterého skutečně byla prokázána selektivní blokáda chuti na sladké. Po jeho požití byly dokonce doloženy změny v evokovaných čichových potenciálech. Rozhodně však nebyl zaznamenán hmotnostní úbytek. Většina experimentů byla provedena na zvířatech a někteří odborníci pochybují o těchto efektech u člověka. Výzkum v této oblasti je nadějný, ale dnes prodávané preparáty zcela jistě nemají charakter léčiva a dosud nebyly ani provedeny klinické studie. Percepce chuti skutečně v přejídání určitou roli hrát může, může být oslabena u depresivně laděných pacientů. Celkově však výzkum v této oblasti zaostával a je těžko odhadnutelné, co v budoucnu přinese. Rozhodně však celé spektrum centrálně působících léků od centrálně působících antiobezitik přes neuroleptika až po antidepresiva příjem jídla ovlivňuje. Blokování chuti k jídlu není zatím možné jinak než centrálně působícími antiobezitiky.
...
Plnou verzi článku najdete v: Medical Tribune 13/2006, strana 5
Zdroj: