Jak minimalizovat právní odpovědnost porodníků
Nařčení ze zanedbání povinné lékařské péče jsou v porodnictví velmi častá. Dokonce i když jsou neopodstatněná, mají na lékaře značný psychický a emocionální dopad. Podle Americké akademie porodnictví a gynekologie (American College of Obstetricians and Gynecologists) bylo 76,5 % jejích členů obviněno alespoň jednou a 25 % z nich bylo obviněno čtyřikrát nebo vícekrát. Podle průzkumu v nemocnicích v USA má za posledních 12 let alespoň jednu zkušenost se žalobou pro zanedbání lékařské péče 75 % porodníků. I přes naši snahu o poskytování nejlepší péče je špatný výsledek těhotenství rizikem, kterému čelíme každý den. I když jen jedna ze šesti poškozených pacientek lékaře zažaluje, není existence nebo absence chyby lékaře faktorem, který by určoval, zda případ bude předmětem žaloby. Některá gynekologicko-porodnická zařízení vypracovala promyšlené postupy, které minimalizují riziko poškození plodu i obvinění ze zanedbání péče. V tomto článku jsou rozebrány běžné faktory vedoucí k obvinění ze zanedbání péče a je zde uveden přehled postupů, které mohou snížit zdravotní i právní rizika. Problémy v porodnictví, které obvykle vedou k obvinění
Společnost MMI Company, Inc., která se zabývá pojištěním odpovědnosti, analyzovala případy obvinění ze zanedbání lékařské péče a dokumentované případy perinatálního poškození za posledních 12 let z 263 nemocnic v USA. Došla k závěru, že u většiny žalob a případů perinatálního poškození lze vystopovat některý z pěti běžných opakujících se problémů:
1. Nerozpoznání nebo neodpovídající postup při tísni plodu před porodem nebo během porodu;
2. Neprovedení indikovaného císařského řezu včas (30 minut od rozhodnutí do incize);
3. Nesprávná resuscitace postiženého novorozence;
4. Nevhodné použití oxytocinu vedoucí k nadměrné stimulaci, ruptuře dělohy a tísni nebo smrti plodu;
5. Nepatřičné použití kleští nebo vakuového extraktoru nebo zbytečná dystokie ramének (váznoucí raménko) vedoucí k poranění plodu.
Vzhledem k tomu, že tyto situace jsou obvykle zřejmé a snadno rozpoznatelné, lze vypracovat komplexní multifaktoriální strategii, jak se jich vyvarovat. Osobní přístup k minimalizaci rizik
Jak je dobře známo, lepší komunikace lékařů a edukace pacientek riziko žalob ze zanedbání lékařské péče snižuje.5 Ve snaze lépe pochopit chování pacientek snižující riziko obvinění lékaře rozebíralo několik autorů vztah mezi řadou žalob a osobností a vzděláním pacientek a charakteristickými znaky praxe lékařů.6-8 Uvádíme souhrn běžných principů a zásad, z nichž některé mohou znít banálně, ale pod tlakem, jaký přináší moderní lékařská praxe, na ně lze snadno zapomenout.
...
Komentář
Autor: Prof. MUDr. Aleš Roztočil, CSc.
Téma článku a jeho interpretace je žhavou aktualitou nejen v soudními procesy nechvalně známém americkém porodnictví, ale i v našich podmínkách, kde v počtu stížností hraje perinatální medicína jasný prim. Ne snad proto, že by byli poskytovatelé porodnické péče u nás horší než odborníci jiných oborů, ale zejména proto, že v populaci panuje názor, že těhotenství a následný porod jsou fyziologické přirozené procesy, na jejichž konci je porod zdravého dítěte a usměvavá, endorfiny oblažená matka. Tato „porodnická filozofie“ je šířena nejen laickými kruhy, ale bohužel i některými profesními organizacemi. Je pravdou, že v naprosté většině případů vskutku k takovému modelu porodu dojde. Nicméně cca 15 % porodů vyžaduje akutní porodnickou intervenci. Opět lze konstatovat, že ve většině případů je perinatologický výsledek uspokojivý. Pouze v minimu případů je výsledek neuspokojivý, končící poškozením nebo smrtí matky, plodu či novorozence, nebo obou. K této situaci pak rodina zaujímá stanovisko a pokud dojde k závěru, že tato negativní situace a výsledek porodu byly odvratitelné, je výsledkem stížnost na různé úrovni státních, profesních a zdravotnických institucí. Neúspěchy v perinatální péči jsou pro rodinu daleko méně pochopitelné než neúspěchy (ať odvratitelné nebo neodvratitelné) například v kardiologii nebo v onkologii. Uvedená statistika MMI Company neuvádí procento oprávněných (vyhraných?) a procento neoprávněných žalob. Jaké je celostátní procento oprávněných stížností a žalob na všech úrovních, lze jen odhadnout. Nicméně ze soudně znaleckých a jiných posudků a z výsledků jednání komisí na různých stupních a soudů je možno usuzovat, že relativně velkou část tvoří případy, které byly medicínsky nebo společensky odvratitelné. Článek Ventoliniho a jeho spoluautorů nám předkládá v mnoha ohledech velice cennou „kuchařku“ předcházení nejen soudním sporům, ale pro nás i stížnostem v jakékoli podobě. Zajímavé by bylo srovnání pořadí četnosti jednotlivých diagnóz v počtu případů stížnosti. Lze ale předpokládat, že by se situace příliš nelišila a že i u nás by vedly případy nepoznaného nebo neadekvátně léčeného intrapartálního distresu. Jak se pak divit americkým porodníkům pro jejich pohotovost provést císařský řez, když v podstatě všech pět oblastí soudních sporů by bylo možno řešit časným provedením císařského řezu?
...
Plnou verzi článku najdete v: Gynekologie po promoci 1/2004, strana 41
Zdroj: