Jak nejlépe postupovat při řešení perimenopauzálních obtíží
V jedné z prvních televizních talk show Phil Donohue definoval perimenopauzu jako krátkodobý fenomén. Řekl: „Jednoho dne jdete spát v perimenopauze a vzbudíte se v postmenopauze.“ Bohužel, daný problém není tak jednoduchý. U mnoha žen se v období kolem poslední menstruace vyskytne řada obtěžujících příznaků. Pacientky bývají velmi rozčarovány, když jim nedokážeme definovat, že se nacházejí v období perimenopauzy. Důvodem je fakt, že menopauza se stanovuje retrospektivně. Když žena nemenstruuje jeden rok, můžeme ji říci, že je v postmenopauze. Pacientky si pomocí domácích sad horlivě testují FSH v moči nebo slinách a jsou zklamány, když zjistí, že přínos těchto testů je malý. U třiapadesátileté pacientky, která čtyři měsíce nemenstruovala a má návaly, nepotřebujeme pro potvrzení diagnózy perimenopauzy znát významně zvýšenou hladinu FSH. Na druhou stranu, zvýšení koncentrace FSH nedokáže vyloučit možnost dalšího menstruačního krvácení. Perimenopauza byla definována až v roce 2001 na konferenci o reprodukčním stárnutí (studie STRAW). Definice zněla, že perimenopauza je variabilní časový úsek, v jehož průběhu je menstruace nepravidelná (více než sedmidenní rozdíly proti normálu), a který trvá do jednoho roku po poslední menstruaci. Je potom pochopitelné, že management perimenopauzy je významně komplikovanější než management postmenopauzy. Představíme vám tři rozdílné pacientky s touto diagnózou a přiblížíme jednotlivé léčebné postupy. 1. Paní Abrams, 40 let, pravidelná menstruace, cyklus 28 dní, teď zkrácení cyklu na 21 dní.
Otázka, kterou bych začala rozhovor, by zněla: „Máte v plánu ještě někdy otěhotnět?“ Musíme vědět, jestli plánuje mít ještě další děti nebo jestli je její rodina již kompletní. Také se potřebujeme dozvědět, od kdy se její menstruační cyklus zkrátil. Jak je v porovnání s předchozími periodami silné krvácení? Jestli zaznamenala jiné doprovázející fenomény (únavu, zácpu nebo padání vlasů), které by mohly nasvědčovat jiným systémovým poruchám, např. hypotyreóze. Nebo jestli spadá do skupiny žen ohrožených karcinomem endometria, kde rizikovými faktory jsou obezita, diabetes mellitus, hypertenze a nulliparita.
...
Komentář
Autor: MUDr. Jaroslav Jeníček, CSc.
Hormonální léčba obtíží v perimenopauze je shodná s léčbou postmenopauzálních symptomů, ale liší se přístup k ženám s dělohou od přístupu k ženám po hysterektomii. Naše pacientky zatím na rozdíl od zmínky v článku nepoužívají jednoduché domácí testy na stanovení hladiny FSH, ale často přicházejí s přáním stanovit hladiny hormonů jako samospasitelného vyšetření! V úvodu tohoto článku na mne jako balzám působí sdělení, že přínos těchto vyšetření pro další postup léčby je malý. Já sám indikuji vyšetření hormonálních hladin málo a uvážlivě. Velmi oceňuji příklon autorky ke klinickým projevům. I já je stavím na první místo. Neméně důležitá je komunikace pacientky s lékařem a možnost a ochota obou stran k častějším návštěvám či konzultacím. Sám mám pacientku, která si ordinuje v cyklu gestagenní léčbu naprosto individuálně, pokaždé jinak a mne jen jednou za čas informuje o pravidelnosti či nepravidelnosti cyklu a klinických projevech a radí se, jak dále postupovat. Ona zná své tělo a jeho projevy nejlépe! Tento jistě raritní případ, který uvádím jen jako doklad tvrzení, že hormonální léčba je vždy přísně individuální, nelze jistě považovat za normu, natož standard v doškolování. Jakoukoli léčbu, tedy i léčbu v perimenopauze musí sledovat a řídit lékař a pacientku vždy řádně poučit o všech možnostech řešení jejího problému. Nyní můj komentář k jednotlivým pacientkám:
...
Plnou verzi článku najdete v: Gynekologie po promoci 5/2006, strana 24
Zdroj: