Jak nejlépe přistupovat ke spontánnímu předčasnému ovariálnímu selhání?

Oznámit pětadvacetileté ženě, že trpí předčasným ovariálním selháním, není jednoduchý úkol, ale je možné zmírnit takovou ránu citlivým pohovorem. Poskytnout kvalitní péči mladé ženě s diagnózou spontánního předčasného ovariálního selhání je také náročné – časová investice, kterou taková situace vyžaduje, může být pro zaneprázdněného gynekologa frustrující. Taková investice se ale také může nesmírně vyplatit, zejména je-li k dispozici multidisciplinární tým schopný poskytnout ucelený přístup. Spontánní předčasné ovariální selhání – rozvoj amenorey, deficit pohlavních hormonů a zvýšené sérové koncentrace gonadotropinů před dosažením 40 let – postihuje zhruba 1 % žen. Klíčem k péči o tyto pacientky je nahlížet na problém jako na systémovou poruchu. Vaječník je jak endokrinní, tak reprodukční orgán. Proto ovariální selhání vyvolává hormonální nedostatečnost vykazující systémový efekt; navíc může být ovariální selhání spojeno s jinými endokrinními deficity, jako je hypotyreóza a adrenální insuficience. U žen s touto poruchou menstruačního cyklu, které jsme vyšetřili v Klinickém centru Národních zdravotních institutů (National Institutes of Health), byl medián věku při nástupu obtíží 25 let. Termín „spontánní“ označuje fakt, že ovariální selhání nebylo navozeno chemoterapií, radioterapií ani chirurgickým zákrokem. Ve většině případů se porucha pravidelné menstruace rozvine sekundárně, neboť většina těchto pacientek má za sebou normální pubertu s nástupem menarche a s rozvojem sekundárních pohlavních znaků. Nejlepším postupem, jak poskytnout mladé ženě s touto poruchou informace, je citlivá odpověď na čtyři klíčové otázky, s nimiž přichází do ambulance:
1) V čem je problém?
2) Proč se to stalo?
3) Co to znamená pro mé zdraví? a
4) Co s tím mohu udělat?
Právě to je cílem mého článku; začnu s testy, které jsou potřeba pro rychlou diagnózu.V čem je problém?
...

Komentář

Autor: MUDr. PhDr. Pavel Čepický, CSc.

Předčasné ovariální selhání je natolik závažný stav, že si jistě zaslouží pozornost, i když je vzácný – údaj 1 % žen mladších 40 let se mi zdá velmi vysoký (sám autor o stránku později uvádí, že předčasné ovariální selhání je přítomno u 10 % žen se sekundární amenoreou, což by znamenalo výskyt amenorey u 10 % žen ve fertilním věku; to jistě neodpovídá realitě – sám autor uvádí, že to opsal ze dvou různých pramenů). Předčasné ovariální selhání je jedním ze dvou hlavních důvodů, proč provádět hormonální vyšetření u žen se sekundární amenoreou (tím druhým je prolaktinom). Takto závažná diagnóza by neměla být přehlédnuta a žena o ní musí vědět. Věcnou otázku, co vlastně vyšetřovat při „hormonálním vyšetření“, řeší autor na základě doporučení starého patnáct let a nemyslím, že zcela šťastně. K diagnóze předčasného ovariálního selhání postačí vyšetření hladiny FSH, chceme-li vyloučit i prolaktinom, připojíme vyšetření hladiny prolaktinu. Komplexnější vyšetření je jistě rozumné. Autor doporučuje vyšetřovat prolaktin, FSH, LH a estradiol – zcela opomíjí androgeny. Nu, před patnácti lety byly naše představy o hormonálním pozadí hyperandrogenního syndromu (tehdy syndromu polycystických ovarií) ne zcela vyjasněné – na rozdíl ode dneška, kdy jsme přece jen pokročili. Myslím tedy, že k uvedeným hodnotám je nutno připojit ještě testosteron (hlavní ovariální androgen), DHEAS (hlavní nadledvinový androgen) a ještě SHBG (nemáme- li možnost stanovit volný testosteron, což většinou nemáme). Teprve s těmito výsledky můžeme amenoreu rozdělit do čtyř nejčastějších skupin a podle toho pak doporučit optimální další postup:
■ amenorea hypergonadotropní (předčasné ovariální selhání),
■ amenorea hyperprolaktinemická,
■ amenorea hypothalamická (hypogonadotropní),
■ amenorea hyperandrogenní.

...

Plnou verzi článku najdete v: Gynekologie po promoci 2/2005, strana 8

Zdroj: