Jak postupovat při eklamptickém záchvatu a jeho komplikacích
Kasuistika
Jessica, devatenáctiletá primipara, primigravida byla ve 37. gestačním týdnu přivezena sanitou do nemocnice k porodu. Dosud bez prenatální péče. Dle sdělení rodiny si v několika posledních dnech stěžovala na bolesti hlavy a poruchy visu, poté se u ní rozvinul tříminutový záchvat křečí, během něhož jí tekly z úst sliny, k inkontinenci moči ani stolice však nedošlo. V osobní ani sociální anamnéze se nevyskytly žádné pozoruhodnosti. Při příjmu je u pacientky naměřen systolický tlak 170 mm Hg a diastolický tlak přes 110 mm Hg. V moči je zachycena proteinurie na dva křížky. Ultrazvukové vyšetření potvrzuje jednočetnou intrauterinní graviditu odpovídající 37. týdnu těhotenství. Kardiotokografický záznam je fyziologický a vaginální vyšetření odpovídá Bishopovu skóre 7. O jakou diagnózu jde? Jaký byste zvolili postup? Zcela jistě nejste sami, necítíte-li se jistí, jak postupovat v život ohrožující situaci, jakou je například tento případ. Pokud jste jako většina běžných gynekologů, máte s léčbou pacientky s eklamptickým záchvatem malou zkušenost nebo vůbec žádnou. A jestli nějakou zkušenost přece jen máte, neobjasní vám tajemství obklopující patogenezi eklampsie ani fakt, že neexistuje spolehlivý způsob umožňující předpovědět, u kterých žen s preeklampsií se záchvat vyskytne. Eklampsie je definována jako nástup záchvatu křečí nebo nevysvětlitelné ztráty vědomí během těhotenství (většinou ne před 20. gestačním týdnem) nebo po porodu u pacientek s příznaky preeklampsie. V rozvinutých zemích se incidence pohybuje v poměru 1 : 2 000 až 1 : 3 448 těhotenství. 1-3 Incidence je vyšší na terciárních pracovištích, u vícečetných těhotenství a u pacientek bez prenatální péče.4 Ačkoli se většina případů (90 %) objevuje ve třetím trimestru nebo do 48 hodin po porodu, byly popsány vzácné případy (1,5 %), kdy se eklampsie vyskytla před 20. gestačním týdnem a až 23 dnů po porodu. Prvořadým cílem tohoto článku je kompenzace nedostatku zkušeností objasněním sedmi základních kroků důležitých v managementu eklamptického záchvatu. Uvedeme také rizikové faktory eklampsie, probereme často záludnou diagnostiku a zaměříme se na problematiku anestezie, způsobu porodu a poporodní péči.
...
Komentář
Autor: MUDr. Petr Janků
Eklampsie je jednou z nejtěžších a nejvážnějších komplikací, se kterou se můžeme v těhotenství setkat. Incidence eklamptických záchvatů se v České republice pohybuje za posledních pět let dle údajů ÚZIS od 1 : 2 000 do 1 : 4 000 porodů. To je obdobná četnost, jaká je popisována ve světě. Na rozdíl od autorů článku jsou však léčebné postupy daleko aktivnější a směřují rychleji k ukončení těhotenství. Eklamptický záchvat je komplikace těžké preeklampsie. Není doposud jednoznačně prokázáno, jakým mechanismem k němu dochází, a proč u některých žen dojde k náhlému zhoršení preeklampsie a propuknutí eklamptických křečí, a u jiných k těmto závažným komplikacím nedochází. Aktivní léčba eklampsie spočívá v bezprostředním ukončení těhotenství, jakmile dojde k oběhové stabilizaci a kompenzaci pacientky. Neprodlené ukončení gravidity je nejúčinnější léčbou preeklampsie/eklampsie. V pasáži, která se týká intenzivní terapie intravenózními antihypertenzivy, především hydralazinem a labetalolem, je doporučeno intermitentní dávkování pomocí intravenózních bolusů. V České republice se častěji používá kontinuální intravenózní aplikace a velmi opatrné dávkování dle aktuálních hodnot krevního tlaku. Pokud je těhotná bezprostředně po eklamptickém záchvatu, měla by být intenzivně monitorována, v optimálním případě na ARO nebo v rámci jednotky intenzivní péče (JIP), včetně kontinuálního monitorování vitálních funkcí.
...
Plnou verzi článku najdete v: Gynekologie po promoci 3/2006, strana 29
Zdroj: