Jak se vyrovnat se syndromem spánkové apnoe
Syndrom spánkové apnoe označuje zástavu dechu během spánku na dobu nejméně deseti vteřin u dospělých nebo dvou a více po sobě jdoucích dechů u dětí. Spánková apnoe se může ve všeobecné populaci Američanů vyskytovat stejně často jako diabetes s udávanou prevalencí až 2 % u žen, 4 % u mužů1 a až 10 % u dětí. Časté epizody spánkové apnoe, z nichž každá je následována probuzením, vedou k fragmentaci spánku a ospalosti během dne. Při diskusi o spánkové apnoi se k popisu významného omezení proudění vzduchu v důsledku částečné obstrukce používá termín hypopnoe. Index apnoe-hypopnoe je definován jako celkový počet epizod apnoe a hypopnoe na hodinu spánku. Hodnota pět a více je abnormální a může být spojena s nadměrnou spavostí během dne. V dlouhodobém pohledu může porucha spánku přispívat k rozvoji hypertenze, pravostranného srdečního selhání, a dokonce i úmrtí. Naštěstí je možné spánkovou apnoi úspěšně léčit různými metodami. Rozdělení spánkové apnoe
K poruše dýchání může dojít několika mechanismy. Obstrukční spánková apnoe vzniká při zástavě proudění vzduchu v důsledku uzavřených nebo utlačených dýchacích cest nezávisle na aktivitě dechového centra v mozku. Centrální spánková apnoe je zástava dýchání v důsledku útlumu aktivity dechového centra v mozku. Rezistence horních dýchacích cest se projevuje jako zúžení horních dýchacích cest bez obstrukce. Obstrukční spánková apnoe
Nejčastějším typem spánkové apnoe je obstrukční spánková apnoe, která se často projevuje jako chrápání; vzniká tím, že turbulentní proud vzduchu procházející zúženými horními cestami dýchacími způsobuje vibrace struktur faryngu. Chrápání a obstrukční spánkovou apnoi lze chápat jako dva konce obstrukčního spektra, které začíná odporem horních dýchacích cest a vede k jejich zúžení a v konečném stavu k obstrukci horních dýchacích cest. Obstrukční spánková apnoe je způsobena zúžením či uzavřením jakékoli části dýchacích cest od nosu do laryngu. K obstrukci nejčastěji dochází během REM (rapid eye movement) stadia spánku, kdy relativní relaxace svalstva faryngu může způsobit kolaps horních dýchacích cest. Mezi rizikové faktory patří mužské pohlaví, obezita, zvětšený obvod krku (měřený v oblasti krikothyreoidní membrány), kraniofaciální abnormality a akromegalie. U značné části žen, dětí a neobézních pacientů však obstrukční spánková apnoe může být nediagnostikována. Několik studií ukazuje, že obstrukční spánková apnoe hraje příčinnou roli u arteriální hypertenze nezávisle na ostatních rizikových faktorech, mezi které patří obezita, a je spojena se zvýšenou morbiditou a mortalitou u osob s kardiovaskulárním či cerebrovaskulárním onemocněním. Mezi možné mechanismy tohoto stavu patří zvýšená ventilační a sympatická odezva na hypoxii,9 snížená mozková perfuze a hyper- koagulační stav.10 Ačkoli není jasné, zda léčba spánkové apnoe zmírňuje hypertenzi, léčba kontinuálním přetlakem v dýchacích cestách (CPAP) prokazatelně mírně snižuje systolický i diastolický tlak.
...
Komentář
Autor: MUDr. Jan Plzák, PhD
Problematika poruch dýchání ve spánku, mezi něž patří v prvé řadě syndrom spánkové apnoe (SAS = sleep apnoe syndrom), se stává vzhledem k narůstajícím vědomostem o vzniku, průběhu a následcích onemocnění stále aktuálnějším tématem odborných i laických diskusí. Vzhledem k významné morbiditě nemocných a jednoznačně nedostatečné úrovni diagnostiky je kladen značný důraz na informovanost pacientů i lékařů první linie o charakteristických příznacích, následcích, vyšetřovacím postupu i možnostech léčby. Uvedený článek poskytuje dobře stravitelný přehled o komplexní problematice SAS. Syndrom spánkové apnoe je převážně chorobou obézních mužů. Typickými příznaky jsou excesivní, hlasité chrápání a zvýšená denní spavost. Ta je způsobena fragmentací spánku při opakovaných obstrukcích dýchacích cest s desaturacemi a následnými probouzecími reakcemi. Je prokázáno, že osoby se syndromem spánkové apnoe jsou zatíženy vyšší morbiditou i mortalitou. Příčinou jsou závažné zdravotní následky, mezi něž patří hypertenze, srdeční arytmie, ischemická cévní mozková příhoda, ischemická choroba srdeční. Sociální dopad má i zvýšené riziko dopravních nehod. Vyšetřovací postup zahrnuje anamnézu cílenou na dva výše uvedené základní příznaky, dále fyzikální vyšetření, jehož úlohou je identifikace místa obstrukce dýchacích cest. To je nejčastěji lokalizováno v prostoru dutiny nosní, hltanu, úžiny hltanové a vchodové části hrtanu. Často je lokalit se zvýšenou tendencí ke kolapsu více. Zlatým standardem diagnostiky je polysomnografie. Přijatelnou alternativou, umožňující průkaz a zejména vyloučení obstrukčního SAS, je vícekanálová monitorace spánku. Důležité je, aby šlo o monitoraci spánku nočního, hodnocená délka spánku by měla přesáhnout čtyři hodiny. I mezi pacienty, kteří si stěžují pouze na chrápání, je značné procento (25–40 %) osob s prokázaným syndromem spánkové apnoe. Jestliže by tato podskupina pacientů nebyla řádně vyšetřena, mohla by být následnou léčbou, zaměřenou pouze na ovlivnění chrápání, závažně poškozena vznikem tzv. syndromu „tichého“ apnoika. Důraz je kladen na provedení jak diagnostické polysomnografie, tak i kontrolního vyšetření po případné chirurgické léčbě.
...
Plnou verzi článku najdete v: Medicína po promoci 8/2005, strana 44
Zdroj: