Jak správně poučit pacienta?
Mnoha lékařům se může zdát poučení pacienta pouze jakousi nadbytečností, právní důsledky nepoučení však mohou být fatální. Právní praxe totiž vychází z premisy, že každý zákrok – byť dobře provedený – je protiprávní, nebyl-li k němu dán souhlas. Proto nebyl-li dán k zákroku souhlas nebo byl-li dán na základě chybného nebo neúplného poučení, porušuje lékař povinnost stanovenou právními předpisy a je za toto porušení odpovědný. V zahraničí je také většina medicínskoprávních sporů založena na chybném nebo neúplném poučení a následné neplatnosti souhlasu, nikoli na nesprávném postupu lékaře. U nás tomu zatím tak není, ale během několika let se tak stane, proto je vhodné, aby lékaři byli o této problematice informováni a vyvarovali se zbytečných chyb.Poučení pacienta je v našem právním řádu upraveno zejména v ustanoveních o informovaném souhlasu, tj. v čl. 5 Úmluvy o biomedicíně (dále též jen „Úmluva“) a v ustanovení § 23 zákona o péči o zdraví lidu. Podle čl. 5 Úmluvy je jakýkoli zákrok v oblasti péče o zdraví možno provést pouze za podmínky, že k němu dotčená osoba poskytla svobodný a informovaný souhlas. Tato osoba musí být předem řádně informována o účelu a povaze zákroku, jakož i o jeho důsledcích a rizicích. Dotčená osoba může kdykoli svobodně svůj souhlas odvolat. Zákon o péči o zdraví lidu v § 23 upravuje poučení a souhlas nemocného:
...
Plnou verzi článku najdete v: Medical Tribune 7/2005, strana 26
Zdroj: