Jak vám vyhovuje systém specializační přípravy?
Systém je nahlodán sérií diletantských opatření
Specializační příprava lékařů v českých zemích, kterou mnoho let budovali přední pedagogové z lékařských oborů, je v posledních patnácti letech postupně narušována celou sérií diletantských opatření: 1. zrušení dvoustupňové přípravy, 2. uznávání specializační způsobilosti pouze na základě praxe, 3. zrušení nástavbových oborů, 4. několikaleté legislativní vakuum (nejasnosti v otázkách, kdo má právo školit a kdo zodpovídá za postgraduální výuku spojenou s nekoordinovanými nepromyšlenými návrhy ze strany ČLK, ministerstva zdravotnictví i univerzit) a další. Posledním nezodpovědným rozhodnutím je zrušení financování IPVZ. To byla největší chyba exministra Julínka. Jakoukoli výuku, od mateřských škol až po postgraduální školení, nelze realizovat na tržním principu.
Jaké jsou důsledky? 1.Výuka bude probíhat jen v atraktivních oborech, 2. nesmírně se zvyšuje závislost výuky na sponzorských farmaceutických nebo jiných firmách, 3. školicí akce nebudou provádět špičkoví odborníci, ale méně kvalifikovaní, kteří budou levnější, 4. v současné době nikdo z lékařů, kteří se připravují k atestaci, neví, co ho čeká a jaké podmínky bude muset splnit před atestací.
Rezidentský systém není špatný, ale nemůže postgraduální výuku zcela nahradit, je to jen část výuky, navíc je zcela nepřipraven. Oboru neurologie bylo tento rok přiděleno sedm rezidentských míst, pro pravidelné každoroční doplnění stavu neurologů by bylo potřeba míst 70. Věci zašly tak daleko, že za pět až deset let můžeme očekávat zřetelné snížení úrovně české medicíny, která dosud byla na evropské úrovni.
Doc. MUDr. Otakar Keller, CSc.,
předseda České neurologické společnosti ČLS JEP
Bojujeme o to, aby geriatrii ministerstvo vůbec uznalo jako obor
Snad ani nemusím svůj příspěvek uvádět všeobecně známou pravdou, že evropská, a tedy i naše populace stárne a tomuto faktu je třeba přizpůsobit služby včetně zdravotnických. V rámci zdravotnictví tedy vyspělé evropské země podporují rozvoj služeb pro seniory, gerontologie a geriatrie. U nás tomu bylo v předchozích měsících naopak – a to přes veškerá prohlášení a doporučení Rady vlády pro seniory a stárnutí populace, Evropské unie a podobně. Jakousi zvláštní a jakýmikoli argumenty nevyvratitelnou zaujatostí pana ministra Julínka byla geriatrie vyřazena ze základních oborů, kam u nás patřila již od roku 1983. V zemi, kde byla ve dvacátých letech minulého století díky osvícenosti našich předků založena první geriatrická klinika na světě, měl být tento obor de facto zrušen. Geriatrie tedy nemá v současné době žádná rezidenční místa. Věříme, že se s nástupem nové ministryně tato situace zlepší a v současné době jednáme s ministerstvem o specializační přípravě jak pro geriatrii, tak i pro následnou péči. Chci zachovat svůj optimismus a věřit tomu, že se nám podaří vytvořit uspokojivý systém specializační přípravy lékařů, který pokryje nejen potřebu následné péče, ale celého spektra geriatrických a gerontologických služeb, stejně tak jako vzdělávání pro další klinické obory.
MUDr. Iva Holmerová, Ph.D.,
předsedkyně České gerontologické a geriatrické společnosti ČLS JEP
Chybí nám dětští psychiatři
Rádi bychom, aby se situace kolem specializační přípravy již stabilizovala, abychom mohli vyhodnotit její dopady na náš obor. Zatím jsme měli dostatečný počet zájemců o všeobecnou psychiatrii, i když v posledních letech se kvůli změnám situace stala méně přehlednou. Řešíme však dlouhodobější nedostatek dětských psychiatrů. Rádi bychom také podpořili zájem o problematiku návykových nemocí, abychom opět mohli vytvořit síť této tolik potřebné péče.
Prof. MUDr. Jiří Raboch, DrSc.,
předseda Psychiatrické společnosti ČLS JEP
Když dva dělají totéž, nemusí to být vždy totéž
Pokud existuje nějaký osvědčený postup, není důvod, proč se jím neinspirovat a neokopírovat ho. Toto platí beze zbytku o dlouhodobě dobře fungujícím systému míst residents and fellows v USA. Bohužel pokus, kterého jsme u nás svědky, ukazuje platnost pravidla „když dva dělají totéž, nemusí to být vždy totéž“.
Program rezidenčních míst, tak jak je u nás nastaven, trpí několika zásadními vadami. Pokud by se jednalo o softwarový produkt, spadal by někam do kategorie beta verzí. Je jistě chvályhodné, že se ministerstvo rozhodlo (konečně!) řešit problém financování specializačního vzdělávání. Toto řešení je však polovičaté – nedostačuje ani počet míst, která jsou k dispozici (bylo by jich potřeba přinejmenším dvojnásobek), ani finanční dotace na jedno místo.
Výběr disciplín, ve kterých je nyní vzdělávání podporováno, byl arbitrární, rozhodnutí bylo přijato bez diskuse s odbornými společnostmi. Toto říkám s vědomím faktu, že za patologii si nemohu stěžovat, byl nám přidělen čtvrtý nejvyšší počet míst dle oborů, to však nic nemění na tom, že rozhodovat o takto závažných věcech od zeleného stolu není možné.
Shrnuto a podtrženo – věřím tomu, že se jedná o vykročení správným směrem. Větší část cesty je však před námi; bez konsensuální diskuse se zástupci odborných společností a podstatně větší finanční podpory však nikdy do cíle nemůžeme dojít.
Prof. MUDr. Aleš Ryška, Ph.D.,
předseda Společnosti českých patologů ČLS JEP
Postrádám dvoustupňový stupeň atestací
Současnou úpravu specializační přípravy považuji za nevyhovující a problémy řešíme s potížemi. Pod politickým tlakem byl před několika lety rozbit fungující systém a náhradu nemáme. Velmi postrádám dvoustupňový systém atestací – první dala definované „limitované kompetence“, druhý stupeň byl náročnější, výběrový. Držitel první atestace již mohl v přesně definovaném rámci pracovat samostatně. Stávající zákonná úprava umožňuje jen stupeň jediný, výběrovost byla obětována dosažitelnosti. Připravovaný systém akreditovaných pracovišť a rezidenčních míst připomíná rezidentury známé z jiných evropských zemí či zámoří jen názvem a je administrativně náročný. Velmi se obávám, že nezaručí to podstatné: seznámení s oborem v požadované šíři, získání základních pracovních a odborných návyků, účast v provozu pracovišť různého charakteru, náplně i náročnosti, vytvoření východiska pro kontinuální profesní rozvoj. Přitom musí školence uživit a současně i motivovat k aktivní účasti na vzdělávacím programu, včetně změn pracoviště. Přesto, že náš obor je v připravovaných normách postižen – ve srovnání s jinými – vcelku dobře, plánovaný počet rezidenčních míst představuje asi 25 až 30 % ročního zájmu o náš obor. Specializační příprava je v souladu se stávajícím názorem oborové komise UEMS a převažující evropskou praxí pětiletá, a tak je financování z centrálních zdrojů dost iluzorní. Nechápu, proč nejsou dostupné finanční prostředky nasměrovány přímo a konkrétně ke školencům formou stipendií, vyjadřujících společenský zájem obor posílit a kompenzují nepohodlí dané změnami místa i nízký plat začínajícího lékaře.
Prof. MUDr. Karel Cvachovec, CSc.,
předseda České společnosti anesteziologie, resuscitace a intenzivní medicíny ČLS JEP
Současné vzdělávání v pediatrii nás vrací o 30 let nazpátek
Současná úprava specializační přípravy v oboru dětské lékařství (obsahuje tři roky pediatrického kmene a jeden rok specializační přípravy) je nejhorší varianta od doby, kdy zde byla příprava v podobě atestací I. a II. stupně. Výbor pediatrické společnosti opakovaně jednal s odborem vzdělávání ministerstva zdravotnictví se záměrem, aby byl dodržen vzdělávací program, který stanovil délku přípravy na pět let (specializační příprava v tom je rozvržena na dva roky). Nebylo tomu vyhověno s pochybným odkazem na evropské směrnice. Tato úprava vrací pediatrii zpět do doby před 30 lety. Evropa v našem systému zdravotní péče o dítě (tedy i vzdělávání pediatrů) viděla určitý vzor, současný stav nereflektuje vůbec nároky na vzdělání samostatně pracujícího a závažné rozhodování realizujícího dětského lékaře.
Systém rezidenčních míst (pokud se týče financování) potřebu dětských lékařů v podstatě ignoruje.Ještě více to platí o nových pediatrických specializacích.
Zkrácení vzdělávacího programu praktického dětského lékaře na čtyři roky podle mého soudu rovněž nepřináší záruku kvality znalostí a dovedností této důležité formy činnosti dětského lékaře.
Doc. MUDr Jozef Hoza,CSc.,
bývalý předseda České pediatrické společnosti ČLS JEP
Absolventům jejich situaci nezávidím
Současná úprava specializační přípravy přináší více otazníků a záporných ohlasů než slov uznání a chvály. Došlo k rozbití desítkami let vyzkoušených a praxí osvědčených postupů. Náš obor byl oborem nadstavbovým (na pediatrii a internu), byla stanovena přesná pravidla postgraduálního vzdělávání i obsahová náplň vzdělávacího programu. Nyní stojíme před zcela novou situací: IPVZ přechází na samofinancování, v důsledku toho byly redukovány počty vzdělávacích aktivit, došlo ke zvýšení poplatků za stáže a kursy, byly ukončeny vedlejší pracovní poměry mnoha pedagogů – členů kateder. Akreditační komise stojí nyní před obtížným úkolem. Musí v poměrně rychlé době přepracovat náplň našeho vzdělávacího programu tak, aby odpovídal současným požadavkům ministerstva, tj. aby trval minimálně čtyři roky. Program je ale zatím rozpočítán na pěti let, z toho tři roky mají být vyplněny výcvikem přímo v oboru alergologie a klinická imunologie. Společný kmen interní, předcházející vlastní speciální části, trvá dva roky, ale pediatrický je o jeden rok delší. Zatím není stanoveno, jak tento problém řešit, není ani známo, jaké jsou minimální povinné požadavky na náplň tohoto společného kmene. Takže v současnosti není ani možné přepracovávat vzdělávací program. Akreditační komise odsouhlasila žádosti o přidělení akreditací pro vzdělávání s tím, že posuzovala pouze schopnost žadatelů vzdělávat ve speciální (alergologicko-imunologické) části programu, a ne v celém programu. Nejasnosti jsou i kolem rezidentů, pro rok 2010 nám byla přidělena čtyři místa, navržená finanční částka v žádném případě nepokryje náklady na jejich vzdělávání. Letošním absolventům vysokoškolského studia jejich obtížnou situaci vůbec nezávidím.
Doc. MUDr. Vít Petrů, CSc.,
předseda České společnosti alergologie a klinické imunologie ČLS JEP a předseda Akreditační komise pro obor alergologie a klinická imunologie
Zdroj: