Jaká je úloha žen ve zdravotnictví?

MUDr. Martin Jan Stránský si jako moderátor konference dal za úkol nalézt odpovědi na následující otázky: Dochází v medicíně k dělení na muže a ženy? Mají ženy dostatečnou oporu v ČLK či v jiných organizacích? Potřebují ženy mechanismy či formace pro profesionální zařazení? Pokud ano, tak jaké?

Na začátku MUDr. Stránský připomenul, že „prakticky v každé věkové kategorii (pozn. red.: u lékařských profesí) dominují ženy“. Ze statistik vyplývá, že průměrná mzda žen-lékařek je podstatně nižší než průměrná mzda mužů-lékařů. Rovněž ocenění práce ženy jejími kolegy je na nižší úrovni. „Žena je brána vážně až ve chvíli, kdy projeví nadprůměrnou schopnost pracovat,“ upozornila prof. MUDr. Eva Syková, DrSc., ředitelka Ústavu experimentální medicíny AV ČR. „Práva žen jsou porušována jenom v některých případech, proto tato skutečnost společnost netrápí,“ dodává prof. Syková.

Ani horší, ani lepší, ale jiná

Takovéto nastavení společnosti je přitom známé již z minulého století. PhDr. Jiřina Šiklová, CSc., ve svém příspěvku citovala některé pasáže článku z Literárních novin z roku 1966, který se týkal diskriminace žen v pracovním procesu tehdejší společností a jehož závěry jsou bohužel platné i dnes. PhDr. Šiklová zdůrazňuje potřebu „ systematického měnění předsudků ve společnosti i v ženách samotných“, tak aby „rovnoprávnost nebyla pouze na papíře“. Být ženou nesmí být handicap, naopak společnost je povinna ocenit roli ženy, a to jak roli ženy-matky, tak i ženy pracující. Jak říká PhDr. Šiklová „ani horší, ani lepší než muž, ale jiná, přičemž jinakost by měla být považována za hodnotu“.

„Žena-matka je v pracovním procesu znevýhodněna, neboť kromě pracovních povinností v práci musí vykonávat domácí práce, které jsou vlastně zadarmo,“ upozorňuje RNDr. Jitka Seitlová, zástupkyně veřejného ochránce práv. Přitom žena, která dokáže sladit své rodinné povinnosti s pracovními, je velmi schopná. Jak říká jedno úsloví: „žena, která dokáže organizačně zvládnout rodinu se třemi dětmi, je schopná pracovat jako manažer prvního stupně“ (a mezi ženami na vedoucích místech bývají až překvapivě často ženy-matky tří dětí).

Cíl: komplementarita, nikoli rovnoprávnost

Rovnoprávné postavení žen a mužů není to, co problém vyřeší. Vzhledem k tomu, že muži a ženy jsou odlišní, a to jak po stránce psychické, tak po stránce fyzické, těžko bychom tuto rovnost nalezli. Naopak je potřeba docílit v pracovním vztahu stavu komplementarity mezi mužem a ženou. Jak demonstroval ve své přednášce, která lehce uvolnila napětí mezi příznivci a odpůrci radikálního feminismu, MUDr. František Koukolík, DrSc., ženy jsou více schopny empatizovat, kdežto muži zvládají spíše systematizaci. Takovýchto rozdílů se najde více a bylo by škoda jich nevyužít ke společně se doplňující práci.

Senátor MUDr. Tomáš Julínek ve svém příspěvku deklaroval nutnost rovných příležitostí, nikoli rovných podmínek pro všechny. Ano, opravdu si lze jen těžko představit, že by muži a ženy-matky mohli profitovat ze stejných podmínek. Naším cílem, cílem evropské civilizace jistě není, aby se matky 14 dní po porodu vrátily do práce a během pracovní doby chodily odstříkávat mléko do speciálních kabinek, aby jejich novorozeňata pak krmily z kojeneckých lahví najaté chůvy, jak popsala MUDr. Anna Jonášová z hematologické ambulance I. interní kliniky VFN a 1. LF UK na základě svých zkušeností z dlouhého pracovního pobytu v USA.

Uznání nejen společenské, ale i finanční

Kromě rovných příležitostí je extrémně důležitá perspektiva, a to v neposlední řadě hlavně ve finančním ohodnocení. Stát se odborníkem v jakékoli oblasti není jednoduché a vyžaduje to mnohdy odříkání v jiných oblastech. Senátor Julínek k tomu říká: „Absolvent nemůže být vysoce odměňován, protože nic neumí, co chybí, je perspektiva. Pokud bude perspektiva, bude spravedlivý trh i pro muže i pro ženy.“ Bude-li žena vědět, že se stane platným členem pracovního týmu, který je navíc důstojně finančně odměněn, nejspíše se neuchýlí ani k jedné únikové reakci typu nemít děti vůbec a jít pouze za svojí kariérou, nebo děti mít, ale ztratit uspokojující místo v zaměstnání. Podle psychiatričky MUDr. Dany Janotové, CSc., jsou ženy spokojeny se svým zaměstnáním až v 80 procentech případů. Je bezesporu možné a potřebné ztotožnit se s názorem z řad posluchačů, že „problém je třeba definovat jako problém společenský, nikoli ženský“, což zaznělo i z úst PhDr. Šiklové. MUDr. Koukolík se domnívá, že není lepší kontracepce než alfabetizace žen. K tomu se vztahují slova jedné z účastnic, že společnost by si měla rozmyslet, zda bude mít děti od vysokoškolaček nebo od žen s nulovým vzděláním.

Ženy se o změny musejí také chtít zasadit

V závěru konference se účastníci se shodli na následujících klíčových bodech týkajících se role žen ve zdravotnictví:

1. Ženy a muži ve zdravotnictví musejí získávat stejné platy za stejné služby. 
2. Platy všech zdravotníků bez ohledu na pohlaví se mají zvyšovat na základě upřednostnění jejich kvalitních výkonů.
3. Stejné podmínky musejí platit pro posuzování všech kandidátů na všechny pozice ve zdravotnictví bez ohledu na jejich pohlaví. 
4. Ženy ve zdravotnictví musejí dostávat adekvátní finanční podporu na výchovu rodiny včetně mateřských příspěvků. Na úrovni zdravotních zařízení by měly být založeny jesle a další pomocné mechanismy pro tento účel.
5. Vzhledem k tomu, že existuje markantní rozdíl ve všech vedoucích pozicích ve zdravotnictví, není od věci, aby se aplikovala pozitivní diskriminace k jejich vyrovnání.
6. Ženy si musejí uvědomit svou dominantní pozici ve zdravotnictví a posílit svůj organizační a politický potenciál pro prosazení svých zájmů.
7. Je nezbytné, aby se faktografie týkající se žen ve zdravotnictví v ČR evidovala a standardizovala a aby se na základě těchto získaných informací přistupovalo k patřičným problémům zodpovědně.

Odpovědi na původně stanovené otázky se podařilo nalézt, nicméně výše jmenovaných sedm bodů je učinilo spíše nepodstatnými. Je jisté, že k dělení mužů a žen zatím dochází, a to nejen v medicíně. Ženy nemají dostatečnou oporu v ČLK či v jiných organizacích, nicméně je jasné, že se o ni musejí nejprve chtít zasadit. A to je důvod, proč nepotřebují žádné další mechanismy či formace.

Na úplný závěr se účastníci konference shodli na tom, že v diskusi na toto téma je nanejvýš žádoucí pokračovat. Předsedkyně VZSP Palečková nabídla senátní prostor jako místo dalšího setkání a svoji zainteresovanost v daném problému. Vzhledem k tomu, že jsou účastníci konference přesvědčeni, že pro zavedení zmíněných změn je zapotřebí ve všech sektorech zdravotnictví zformalizovat skupinu na úrovni státního orgánu, bylo dohodnuto, že MUDr. M. J. Stránský a profesorka E. Syková předají osobně ministryni zdravotnictví Daně Juráskové výsledky konference a osloví ji s žádostí o založení zmíněné formace.

Zdroj: