Jaká jsou kardiovaskulární rizika ustekinumabu a briakinumabu
V prestižním periodiku JAMA (Journal of the American Medical Association) byla koncem srpna publikována analýza týkající se bezpečnosti léčivých přípravků ze skupiny anti‑IL‑12/23, používaných k léčbě psoriázy. Jde o nová léčiva, monoklonální protilátky ustekinumab a briakinumab.
Účinek obou přípravků spočívá v tom, že se vážou s vysokou afinitou a specificitou na protein p40, podjednotku interleukinů IL‑12 a IL‑23, čímž inhibují jejich aktivitu, neboť brání těmto cytokinům v navázání na jejich receptorový protein. V klinických studiích byla prokázána jejich účinnost v léčbě chronické plakové psoriázy. Objevily se však zprávy o jejich závažných kardiovaskulárních nežádoucích účincích, jež vedly k obavám z jejich bezpečnostního profilu. Z těchto důvodů byla provedena analýza, jejímž cílem bylo zhodnotit spojitost mezi těmito léčivy a závažnými kardiovaskulárními nežádoucími příhodami, které se v souvislosti s jejich užíváním objevily. Vzhledem k tomu, že pacienti se závažnými formami psoriázy jsou vždy ve zvýšeném kardiovaskulárním riziku, byly obavy z přípravků toto riziko ještě zvyšujících zcela na místě.
Předmětem analýzy byly klinické studie s přípravky ustekinumab, briakinumab, a dále studie hodnotící starší biologické přípravky užívané k léčbě psoriázy – adalimumab, etanercept a infliximab, jejichž mechanismem účinku je blokování TNFalfa (tumor nekrotizující faktor alfa). Byly využity údaje z několika medicínských databází, shromážděné od vzniku databází do května 2011. Do analýzy byly zahrnuty všechny publikované randomizované, placebem kontrolované, dvojitě zaslepené klinické studie, v nichž byli pacienti s chronickou plakovou psoriázou léčeni výše uvedenými přípravky v monoterapii. Analýza nezahrnovala studie s indikací psoriatické artritidy. Výsledky dokončených registrovaných nepublikovaných klinických studií byly získány z abstraktů nebo posterů. Primárním cílem analýzy byl výskyt závažných kardiovaskulárních nežádoucích příhod, jež se objevily během placebem kontrolované fáze studie. Hodnocený parametr představoval souhrnný výskyt infarktu myokardu, cerebrovaskulárních příhod a úmrtí z kardiovaskulární příčiny, za předpokladu, že účastník studie obdržel alespoň jednu dávku studijní léčby (v aktivní či placebové skupině).
V analýze byla vyhodnocena data z 22 klinických studií od 10 183 pacientů. U deseti z 3 179 pacientů užívajících ustekinumab nebo briakinumab došlo k výskytu kardiální nebo cévní mozkové příhody nebo k úmrtí z kardiovaskulární příčiny. U 1 474 pacientů užívajících placebo k žádné z těchto příhod nedošlo. Při hodnocení inhibitorů TNFalfa nebyly pozorovány rozdíly žádné, u 3 858 aktivně léčených pacientů se vyskytla jedna příhoda, u 1 812 pacientů v placebových větvích byl rovněž zaznamenán výskyt jedné takto definované nežádoucí příhody.
Autorka analýzy Caitriona Ryanová z Baylor Research Institute v Dalasu tyto výsledky komentuje tak, že v analýze nebyl prokázán statisticky významný vzestup nežádoucích kardiovaskulárních příhod v aktivně léčených skupinách oproti skupinám placebovým. Ovšem zároveň dodává, že analýza měla svá omezení a k definitivnímu vyhodnocení kardiovaskulárního rizika bude třeba vyhodnocení většího množství údajů z dlouhodobějších studií s těmito přípravky, včetně podrobnějších vyhodnocení demografických charakteristik zúčastněných osob a jejich kardiovaskulárních rizikových faktorů. Krátká doba trvání většiny ze studií zahrnutých v analýze znevýhodňuje hodnocení nežádoucích účinků, které se objevují vzácně a při dlouhodobém užívání zmíněných přípravků. Bude jistě nezbytné i nadále systematicky shromažďovat a vyhodnocovat údaje o jejich bezpečnosti. Proto by lékaři při indikaci těchto léčiv měli i nadále věnovat zvýšenou pozornost hodnocení kardiovaskulárních rizikových faktorů u každého individuálního pacienta a přípravky podávat s opatrností.
Zdroj: Medical Tribune