Jakou roli mají NSA u bolestí páteře?

Za mýtus, se kterým se každý den setkávám, považuji podávání nesteroidních antirevmatik intramuskulárními injekcemi ambulantní formou, kdy pacient na doporučení lékaře dochází opakovaně k němu do ambulance a je mu podán například diclofenac do svalu. Pacient bývá někdy od lékaře informován o tom, že tento postup zaručuje vyšší účinnost, rychlejší nástup účinku či větší bezpečnost pro zažívací trakt. Nemalou roli zde může hrát větší placebo efekt injekce oproti perorálnímu podání (což už lékař pacientovi samozřejmě nesděluje). Z velké většiny se přitom jedná o pacienty léčené pro akutní (méně často chronické) vertebrogenní bolesti páteře. Ty vyžadují klidový režim a suché teplo, nikoli docházení či dojíždění na injekce, kterým většinou ještě předchází sezení v čekárně lékaře, někdy desítky minut dlouhé.

Pokud vím, v žádné studii nebyl prokázán rozdíl mezi podáváním parenterálních a perorálních forem antirevmatik, což ze své praxe mohu potvrdit. Podle současných doporučení v léčbě nenádorové bolesti používám třístupňový žebříček léčby bolesti (viz např. Metodické pokyny pro farmakoterapii bolesti, časopis Bolest, ročník 9, suppl 3, 2006, www.tigis.cz/bolest/Index.htm).

...

Plnou verzi článku najdete v: Medical Tribune 39/2006, strana 15

Zdroj: