Jan Trka: Nemáme dost na to, abychom platili každému, kdo tvrdí, že je vědec

S vedoucím Laboratorního centra Kliniky dětské hematologie a onkologie 2. LF UK a FN Motol, Praha, které je zároveň součástí Národního ústavu pro výzkum rakoviny (NÚVR), prof. MUDr. Janem Trkou, Ph.D., jsme měli možnost krátce hovořit u příležitosti říjnového neformálního setkání výboru konsorcia EuroMRD v Praze.

• Nemůžeme začít jinak než dotazem: jak je to správně? Minimální, jak bylo v literatuře obvyklé, nebo měřitelná reziduální nemoc?

Je pravdou, že termín „měřitelná“ se objevil až v posledních letech. Přišel ruku v ruce se zvýšeným zájmem amerických vědců a kliniků o danou problematiku a má dát najevo, že jsme schopni zbytkovou nemoc nejenom detekovat, ale i měřit její dynamiku. Takže logiku to má. Nicméně zkratka MRD zůstává stejná – ať už budeme mít na mysli postaru „minimal“, nebo nově „measurable“.

• Asi bychom měli připomenout význam sledování měřitelné reziduální nemoci u hematologických malignit.

Měřitelná reziduální nemoc se například čím dál častěji používá v klinických studiích jako náhradní cíl, obzvláště u diagnóz s obecně velmi dobrou prognózou, u nichž přicházejí relapsy nebo recidivy až za velmi dlouhou dobu. V těchto případech by bylo velmi obtížné dělat klinickou studii, kde by konečným cílem bylo přežití pacientů, protože by musela trvat mnoho a mnoho let.

Měřitelná reziduální nemoc je ale především nástrojem pro řízení intenzity léčby. Již po indukční fázi se u akutních leukémií snažíme podle ní pacienty třídit do skupin s redukovanou, standardní a intenzifikovanou léčbou.

• Což je důležité nejen s ohledem na výsledky, ale i na kvalitu života pacientů?

Samozřejmě. My se konkrétně hodně soustředíme na dětské leukémie, u kterých je pochopitelně prevence následků léčby, zejména těch pozdních, velice důležitá. Když se dnes díváme na křivky přežití dětských pacientů s akutní leukémií, vidíme skvělé výsledky. Ale kvalita života těchto dětí někdy už tak skvělá není – mají vyměněné klouby, prodělaly nějakou kardiotoxickou nebo nefrotoxickou léčbu… Takže se snažíme tu intenzitu terapie u nich redukovat a používat nové metody, třeba imunoterapii, které jsou mnohem šetrnější, a tím pádem jim zajistí lepší kvalitu pozdějšího života.

• Setkáváme se během pražského neformálního setkání výboru konsorcia EuroMRD. Jaké je jeho poslání?

Konsorcium existuje už velmi dlouho, i když ne po celou dobu přesně pod tímto názvem, nicméně pracuje a vyvíjí se skutečně již tři dekády. Dnes sdružuje 74 laboratoří, zdaleka nejenom z Evropy, ale i z Asie, Severní a Jižní Ameriky. Jak název EuroMRD napovídá, konsorcium se zaměřuje na metody detekce reziduální nemoci, zejména na jejich technologické aspekty, protože nejsme v zásadě klinická skupina. Naším úkolem tedy není aplikovat výsledky měření reziduální nemoci do klinické praxe, ale připravit technologickou základnu pro to, aby se toto měření vůbec mohlo provádět. Například u dětských leukémií se MRD sleduje už 25 let, u dospělých minimálně 15 let také – to je výsledek naší práce.

• O čem z hlediska české vědy vypovídá to, že vy osobně jste spolupředsedou konsorcia EuroMRD?

Je to vlastně jedním z přirozených důsledků toho, že jsme „byli u toho“ od samého začátku. V době, kdy se ještě česká věda příliš na evropském, natož světovém poli neprosazovala, jsme se tématu měření zbytkové nemoci chytili – a se zahraničními kolegy, kteří jsou dnes tady v Praze přítomni, spolupracujeme opravdu již déle než 25 let.

• Co bylo cílem vašeho pražského meetingu?

Nešlo o zasedání výboru v pravém slova smyslu, to míváme v rámci našich pravidelných konferencí. Tohle bylo něco, co jsme nazvali retreatem – tedy setkání, kde máme více času mluvit o koncep­čních nových věcech než se zabývat aktuální administrativou a agendou.

• Kterým otázkám jste se věnovali především? Je úkolem do budoucna dále zpřesnit senzitivitu nebo specificitu měření MRD? A jakými metodami, třeba sekvenováním nové generace?

Detekce zbytkové nemoci má přesně tyhle dva aspekty – citlivost a přesnost. Dnes se hodně mluví o zvyšování citlivosti, objevily se nové metody, zmínil jste se o sekvenování nové generace, ale i to, čemu se říká multiparametrická průtoková cytometrie. Když se použije velké množství buněk, dokáže se výrazně zvýšit citlivost. Ale jde o to, aby i na úrovni velmi citlivé detekce byla pořád zachována specificita, neboli abychom si byli jisti, že detekujeme opravdu leukemické buňky.

• Významným příspěvkem vaší výzkumné skupiny k danému tématu je i publikace z listopadu loňského roku, která vyšla v časopisu Leukemia (viz box). Co je v ní z vašeho pohledu nejpodstatnější?

Ten článek je zajímavý z toho pohledu, že jsme využili metodiku měření zbytkové nemoci, kterou jsme se naučili u akutní lymfoblastické leukémie, a přenesli ji – i s léty ověřenou standardizací a interpretací výsledků – do oblasti akutní myeloidní leukémie. U ní detekce reziduální nemoci pořád probíhá jinými metodami, které jsou mnohem méně přesné, méně citlivé a které zdaleka nepokrývají specifika všech pacientů. S využitím genomických informací jsme našli cíle pro sledování zbytkové nemoci u více než 90 procent pacientů s AML, to zatím běžně nikdo nedělá.

• V programu pražského setkání výboru konsorcia EuroMRD figuroval i bod „Nové“ nemoci. Co si pod ním máme představit – a proč ty uvozovky?

Protože o nové nemoci v pravém slova smyslu nejde. Naše konsorcium se ale snaží najít pro metody, které používáme a vyvíjíme pro měření zbytkové nemoci převážně u akutních leukémií, uplatnění i u diagnóz, kde se dosud běžně nepoužívaly. Konkrétně se otevírá široké pole využití u mnohočetného myelomu a chronické lymfocytární leukémie. A to jsou opravdu „velké“ hematologické malignity, kterými v porovnání s akutními leukémiemi trpí mnohem více lidí.

Kromě nádorů krve je zde ovšem ještě obrovská oblast solidních nádorů, kde detekce volné nádorové DNA nebo nádorových buněk cirkulujících v krvi může sloužit jako marker úspěšnosti léčby, respektive návratu onemocnění. Pro takzvané tekuté biopsie, liquid biopsy, máme z našich technologií rozhodně co nabídnout.

• A výhled konsorcia EuroMRD dále do budoucna?

Naší snahou je stejným způsobem, jako jsme standardizovali klasickou metodu detekce MRD vyvinutou v devadesátých letech, standardizovat i metodu založenou na sekvenování nové generace. Dnes existuje komerční americké řešení od jedné firmy, která si tuto oblast v podstatě monopolizuje. My v EuroMRD věříme, že jsme schopni naše řešení dotáhnout do fáze, kdy bude standardizované, akademicky volně použitelné a v klinické praxi mnohem levnější než to komerční – a přitom bude poskytovat stejně dobrou informaci. Tak to je třeba jedno z témat, o kterých jsme diskutovali.

• Opusťme teď problematiku konsorcia EuroMRD a vraťme se ještě k vám osobně. Evropská hematologická společnost (EHA) vám letos na svém červnovém výročním kongresu udělila cenu za mentoring a vzdělávání. Nabízí se tak otázka, jak je tomu dnes u nás se vzděláváním nových vědců?

Myslím, že v Česku bohužel spousta věcí nefunguje úplně optimálně. Jednou z věcí, které rozhodně optimálně nefungují, je doktorské studium. Kvalita se velmi liší podle jednotlivých pracovišť a jednotlivých školitelů a nejsme pořád schopni dát to na celostátní úrovni do pořádku, což mě velice mrzí. Na druhé straně vidím spoustu skvělých mladých vědců. Doktor Šeda z Brna například aktuálně dostal od již zmíněné Evropské hematologické společnosti významný grant pro mladé vědce, takže je vidět, že se v konkurenci evropských vědců úplně neztrácíme.

• Kdybyste měl možnost alespoň jednu věc napravit, co by to bylo?

Jednoznačně oříznout podprůměrnou vědu v jejím financování. Nemáme prostě dost peněz na to, abychom zaplatili každého, kdo o sobě tvrdí, že je vědec. A dá se to docela dobře poznat. V každém oboru je nějaká metrika, která vám řekne, kdo je skutečně dobrý vědec a kdo není.

• Takže chybí odvaha tyto metriky důsledně použít?

Rozhodně jde o tu odvahu. Ale my se toho u nás pořád hrozně bojíme…

• Co je podle vás pro dobrou vědu nejdůležitější?

Mezinárodní spolupráce! Pokud neděláte nějakou opravdu jen velmi omezenou věc základního výzkumu, ale věnujete se translačnímu klinickému výzkumu, musíte mezinárodně spolupracovat – a to smysluplně. Konsorcium EuroMRD je skvělým příkladem, jak to funguje, jak přitahuje další a další zájemce z celého světa, aby metody, které vyvíjíme, mohli začít používat.

• V této konstelaci se musím závěrem zeptat na úlohu jiného, v tomto případě národního konsorcia, jakým je NÚVR.

Myslím, že NÚVR má důležitou roli v propojení výzkumu v oblasti nádorů, nádorové biologie a translačního klinického výzkumu v Česku. Pokud ji má ale opravdu splnit, samozřejmě na to nestačí tři a půl roku, které jsou tomuto projektu vymezeny. Musí být trvalý, musí mít perspektivu, a pak teprve začne přinášet ovoce. Budeme doufat, že se najde cesta a prostředky, jak pokračovat dál.