Jazyk lze vyjádřit různě – i hvízdáním

Komunikační signály užívá většina živočichů. Jen lidé je ale zvládají v tak abstraktní podobě. Lidský jazyk lze definovat jako obousměrný systém umožňující v podobě signálů vyjadřovat myšlenky a pocity.

Sociální a ekologické hypotézy vývoje jazyka

Jazyk se podle nich vyvíjel úměrně komunikaci ve skupině sociálních primátů. Podkladem mají být neurony se zrcadlovými vlastnostmi. Byly objeveny v area F5 čelní kůry makaků, oblast je homologní s lidskou oblastí Brocovou. Jejich činnost je podkladem pohybu, například ruky nebo úst. Nadto je uvede do aktivity stejný pozorovaný pohyb u příslušníka vlastního druhu nebo u lidí, jestliže ho zvíře pasivně pozoruje. Aktivita zdejších neuronů tedy „zrcadlí“ pozorovanou činnost. Experimenty s opicemi i s lidmi dokládají, že zrcadlový mechanismus pozorovateli umožňuje pochopit záměr, který se skrývá za motorickou akcí, včetně jejího cíle.

Podle této skupiny hypotéz existuje několik možných vývojových stupňů jazyka:

\\ Připravenost pro jazyk se vyvinula jako multimodální manuální, faciální a vokální systém.

\\ Protojazyk založený na gestikulaci byl tvořen primitivními formami znaků. Primitivní podoby znaků byly podkladem primitivní řeči.

\\ Primitivní řeč byla jednoduchá komunikace založená na vokalizaci a gestech bez bohatství soudobých mluvených jazyků.

\\ Pravý jazyk se vyvinul z primitivní řeči po dosažení „kritického neuronálního prahu“. Je výsledkem kulturních inovací v průběhu dějin Homo sapiens.

Znaky pravého jazyka jsou symbolizace, syntaxe, sémantika a rekurze (příklad rekurze: Jan zaparkoval auto u chodníku. Jan zaparkoval své nové krásné černé auto značky Mercedes u chodníku), vykročení z bezprostřední přítomnosti umožněné užitím minulého a budoucího času a zvládnutelnost: zdravé děti musejí být schopny zvládnout syntaxi a sémantiku svého jazyka. Společně se rozvíjejí další poznávací schopnosti, např. epizodická a sémantická paměť, plánování a rozhodování.

Technologické hypotézy vývoje jazyka

Jazyk se podle nich vyvíjel úměrně schopnosti vyrábět a užívat nástroje. Nejstarší jsou olduwajské nástroje, byly nalezeny r. 1997 v keňské Lokalalei, stáří asi 2,3 milionu let. Ostré nástroje vznikaly odštěpováním od „jádra“. Výrobcem byl Homo habilis při vědomí, že někteří paleontologové tuto podobu našich vývojových předků nepovažují za samostatnou. Dalším vývojovým stupněm jsou nádherné kapkovité acheulské pěstní klíny (pozdní acheulien 0,7–0,1 milionu let), výrobcem byl Homo erectus.

Experimentální archeologové zkusili tyto nástroje vyrábět. V r. 2011 byla doložena společná síť užívání nástrojů a jazyka tvořená somatosenzorickými, zrakovými a sluchovými úseky, motorickými oblastmi řídícími pohyb ruky a vokalizaci. Klíčovým uzlem je dolní temenní kůra.

Jazykový konektom

Je oboustranný a složitý. Uzly tvoří zadní část horního spánkového závitu, premotorická kůra (Brodmannova oblast 6), která je bezprostředně před primární motorickou, dále Brodmannovy oblasti 44 a 45 (tj. Brocova oblast) v dolní čelní kůře. Systém je propojen dvěma dorzálními a dvěma ventrálními drahami.

Defaultní jazyková síť

Experimentální proměnné vysvětlují v pokusech cílených na vztah mozku a jazyka přibližně 20 procent rozptylu naměřených hodnot. Zbytek rozptylu jimi vysvětlen není. Tato „nevysvětlená“ aktivita je nenáhodná. Objevuje se v kůře kolem Sylviovy rýhy, která odděluje čelní lalok od spánkového. Protože se objevuje jen v lingvistických, nikoli v nelingvistických pokusech, byla tato oblast označena jako jazyková defaultní síť. Analýza funkční konektivity v této síti prozrazuje korelaci aktivity mezi Brocovou oblastí a zadní horní částí spánkového laloku. Aktivity této sítě vznikající v průběhu experimentů cílených na syntaktické nebo sémantické procesy tedy odpovídají její modulaci.

Znakový jazyk neslyšících

Kongenitálně neslyšící lidé mluvící znakovým jazykem aktivují asociativní sluchové korové oblasti. Podobně se u nevidomých lidí čtoucích Braillovo písmo aktivuje asociační zraková kůra. Děti, které se znakový jazyk učí, v něm žvatlají, stejně jako žvatlají slyšící a později mluvící děti. Jazyk je senzoricky amodální systém. Řeč je jeden ze způsobů, kterým lze jazyk vyjádřit. Jazyk lze vyjádřit i bubnováním, Morseovou abecedou, kouřovými nebo vlajkovými signály. Velmi zajímavé jsou hvízdané jazyky, uchovalo se jich víc než třicet. Nejznámější je silbo, jazyk užívaný na kanárském ostrově La Gomera. Španělské hlásky převádí do dvou kontrastních samohlásek a čtyř souhlásek, překódování souhlásek a samohlásek do tónů různé výšky od nízké po vysokou a melodické linie souvislé nebo přerušované. Poslech silba aktivuje řečové oblasti. Užívá se pro jednoduché rutinní zprávy. Na ostrově je povinnou součástí školní výuky (https:// youtu.be/AqdAnGDMU2k).

Prozódie

Vyjadřuje postoje a citové stavy mluvícího jedince. Ozřejmuje nejednoznačnou syntaxi. Užívá melodie, pauzy, přestávky, přízvuk a intonaci. Neuronální síť afektivní prozódie je tvořena střední částí horní spánkové kůry odpovídající za sluchové reprezentace, zadní částí horní spánkové kůry odpovídající za identifikaci prozodických sekvencí, dále dolní čelní a orbitofrontální s talamem a amygdalou společně odpovídají za emoční vyhodnocování, které si uvědomujeme.

Číselný smysl (number sense)

Číselný smysl mají lidé i zvířata. Určuje kvantitu jasu, počtu, času, velikosti, pořadí čísla nebo písmene. Jeho součástmi jsou systém, jenž zpracovává čísla, chápe je a tvoří ve slovní i psané podobě, a systém počítání, odpovídající za zpracování operacionálních symbolů, vybavování aritmetických, skutečností a výpočetní postupy. Těžiště systému, jenž zpracovává slovně kódovaná numerická fakta, která lze užít k přesným výpočtům, je dolní část levého čelního laloku. Tato část systému je jazyková. Na matematických aproximacích, které závisejí na visuospaciální reprezentaci čísel, se podílí temenní kůra v oblasti sulcus intraparietalis oboustranně. Tato část systému je nejazyková. Ve vysoké pozitivní korelaci s matematickým uvažováním je kapacita visuospaciální pracovní paměti. Její zátěž aktivuje kůru sulcus intraparietalis. Rozdíly v její aktivitě odpovídají rozdílům zrakové a prostorové paměti u různých lidí. Výkon této korové oblasti u dětí a dospívajících ve věku 6–16 let předpovídá, jaká bude úroveň aritmetických schopností o dva roky později.

Zdroj: Medical Tribune