Jde to dělat lépe – zkušenost s nizozemským zdravotnictvím

Vzrušená debata o chronických a nevyřešených problémech v českém zdravotnictví, hlavně nedostatek financí, nedostatek personálu, a tím i jeho přetěžování, inspirovala neurologa Michala Milera, lékaře s dvacetiletou praxí, k vyjádření pro MT. Pracoval tři a půl roku v malé nemocnici na jihu Nizozemska a nizozemské zdravotnictví považuje za jedno z nejlepších v Evropě, vyzdvihuje zejména jeho organizaci.

Podle jeho zkušeností je vzdělávání lékařů v obou zemích srovnatelné, ale výrazně se liší přístup lidí a způsob organizace práce. Zde je několik bodů, které podle jeho názoru vedou k lepšímu, efektivnějšímu a uspokojivějšímu fungování zdravotnictví v Nizozemsku.

• Důraz na primární péči. Praktický lékař je prestižní a respektovaný obor, praktikem se chce stát velká část studentů medicíny. Praktický či rodinný lékař řeší velkou část problémů pacientů sám. Je povinen sloužit určitý počet pohotovostních služeb v měsíci, bez toho nedostane smlouvu jako praktický lékař. V praxi to znamená cca dvě až tři služby za měsíc.

• Důraz na ambulantní péči. Kde je to možné, např. při tranzitorní ischemické atace, je pacient vyšetřen rychle, ale většinou ambulantně. Má do 48 hodin všechna potřebná vyšetření (např. laboratorní vyšetření, CT, USG karotid, EKG) a nasazenou léčbu.

• Bránění dublování péče. Všichni lékaři specialisté jsou zaměstnanci nemocnic či pro ně pracují s jiným statutem. Odpadají tak případy, kdy je pacient vyšetřen u specialisty ambulantně a pak znovu v nemocnici, pokud je tam akutně poslán.

• Tendence slučovat LSPP a urgentní příjem v nemocnicích. Urgentní příjem je pak vybaven personálně i prostorově – např. deset lůžek a tři až čtyři lékaři. Vedoucím služby je lékař urgentní péče, s nímž pracují právě praktičtí lékaři a mladí lékaři v předatestačním školení.

• Služba lékařů specialistů (např. kardiolog, ortoped) probíhá na telefonu. Lékař je doma a je povinen být do 15 minut v nemocnici na zavolání z urgentního příjmu či z oddělení. Tak to alespoň funguje na malém městě. Doma si přece jen odpočine lépe než na lékařském pokoji.

• Služby v nemocnicích/na telefonu jsou povinné pro všechny lékaře, počet se odvíjí od věku a počtu lékařů na oddělení. Nicméně slouží všichni, i přednostové klinik a zasloužilí profesoři. Asi výrazně méně, ale přece. Má to dvě výhody – jednak se sníží počet služeb pro ostatní lékaře, jednak všichni zůstávají ve styku s pacienty a každodenní/každonoční realitou.

• Pracovní doba od 8.30 do cca 17.00 s půlhodinovou přestávkou na oběd. Pak administrativa, telefony s pacienty, kontrola výsledků atd. Z práce se odchází nejdříve mezi 18.00 až 19.00. S tím souvisí i využití přístrojů – např. zobrazovací metody fungovaly každý den až do 20.00, někdy do 22.00.

• Rozdělení práce mezi lékaři a sestrami. Postavení sester je srovnatelné s našimi mladšími lékaři. Běžné problémy na oddělení řeší samostatně, významnější problémy s lékařem při vizitě. Mají velmi dobrý přehled o pacientech, jejich rodinném zázemí atd. Jinými slovy, lékařům specialistům odnímají část práce a šetří je.

• Aktivní role rehabilitačních lékařů a sociálních pracovníků v přesunu pacientů na lůžka následné péče, tedy levnější lůžka. Také větší počet těchto lůžek, takže většina pacientů opustí lůžko akutní péče cca jeden až dva týdny od rozhodnutí o této možnosti.

• Last but not least. Vzdělávání lékařů není privilegium za hodné chování či luxus při dostatku lidí na oddělení. Je to samozřejmost a povinnost již od prvních let. Je na to vyčleněný čas i finanční prostředky. Bez dostatečného počtu bodů za vzdělávání lékař přichází o licenci. Všichni si uvědomují, že zkušenosti a vzdělání personálu (lékařů) vede k dobré, efektivní, a tedy i relativně levné léčbě. Cílem je, že pacient s běžným onemocněním dostane srovnatelnou péči v malé periferní nemocnici jako na klinice v hlavním městě. „Nemyslím si, že je vše z Nizozemska možné a nutné přesně okopírovat. Sám nemám možnost a moc tyto změny a vylepšení prosazovat. Možná ale můj článek přispěje k pozitivním změnám v českém zdravotnictví v reálném čase. A pak se budou jak naši pacienti, tak zdravotníci cítit lépe. A Nizozemci budou psát uznalé články o českém zdravotnictví,“ uzavírá MUDr. Michal Miler.

Zdroj: