Je česká ekonomika pacientem?

Českou ekonomiku můžeme s jistým zjednodušením přirovnat k lidskému organismu. Zjednodušení spočívá především v tom, že zatím neznáme postupy, které by vedly k nesmrtelnosti člověka, kdežto u hospodářského celku může nastat definitivní konec spíše teoreticky, protože na stejném území je zanikající systém nahrazen jiným. U lidského organismu při troše fantazie můžeme spatřovat podobný „nahrazovací“ proces v tom, že lidský jedinec má pokračovatele ve svých dětech, vnucích, pravnucích atd.

České hospodářství v současných měsících, pokud bychom je mohli přirovnat k lidskému organismu, nevykazuje nějaké zjevné, na první pohled odhalitelné nemoci. Mohlo by se zdát, že se jedná o zdánlivě na povrchu zdravý organismus.

Existuje relativně vysoká výkonnost měřená růstem HDP, relativně nízká inflace (až na růst paradoxně převážně regulovaných cen, zvláště pak energií), snižuje se nezaměstnanost (někde dokonce pracovní síla v mnoha odvětvích chybí). Česká ekonomika již řadu měsíců vykazuje relativně vysoké přebytky obchodní bilance. I přesto, že růst průměrných reálných mezd není příliš vysoký, zdá se, že životní úroveň se mnohým vrstvám obyvatelstva, byť pomaleji, než by si přáli, zlepšuje.

Mohlo by to vypadat, že česká ekonomika v polovině roku 2007 může být charakterizována jako zdravý, silný organismus, který je schopný snést velmi silnou zátěž v konkurenci s jinými. Když však projde taková „bytost“ podrobným zkoumáním na základě nejnovějších diagnostických poznatků, může se zjistit velmi závažná diagnóza, která dokonce může vést v určitém časovém období k definitivnímu konci. „Vyšetření“ ukazuje, že přestává řádně fungovat celá řada vnitřních orgánů. Tak je tomu s českou ekonomikou. I přes vysoký ekonomický růst (tedy období, kdy by mělo docházet ke splácení dluhů nashromážděných v období, kdy ekonomika stagnuje nebo klesá) dochází k razantnímu prohlubování deficitů veřejných rozpočtů. Ekonomický růst je často tažen zvyšujícími se půjčkami nejenom státu, ale i domácností. Ty si půjčují na rozličné účely. Berou si hypotéky a spotřební úvěry, tyto peníze pak utrácejí, tím se zvyšuje spotře‑ ba i HDP a tempo ekonomického růstu. Je to podobné, jako když je organismus uměle stimulován nějakými prostředky, aby vypadal lépe, než jak na tom ve skutečnosti je.

Projevují se problémy, byť jsou někdy zatím latentní, v oblasti celého komplexu veřejných rozpočtů (tedy ve vnitřních orgánech organismu). Chybí vyřešení transparentnosti daňové soustavy (to jsou pomyslné plíce), zlobit začíná celý penzijní systém (žaludek), nepořádek a nesystematičnost vládne ve financování veřejného zdravotnictví, z něhož neustále unikají peníze do jiného prostoru (může to připomínat perforaci střev v lidském organismu), nejsou správně nastavena pravidla rozpočtového určení daní (čímž dochází k postupnému selhávání srdce a celého oběhového systému). Co s tím?

Z pohledu ekonoma je zřejmé, že je potřeba provést „léčbu“, resp. reformu celého hospodářského systému tak, aby se ekonomika dostala do kondice. Ne aby fungovala pomocí umělých životabudičů, ale aby její fungování spočívalo v přirozeném a spontánním tržním systému.

Dobří lékaři by při dnešních možnostech diagnostických systémů okamžitě začali s léčbou nemocného organismu. Špatní by možná použili nesprávné metody, udržovali by lidský organismus navenek v „pohodě“, ale uvnitř by bylo hůře a hůře, až by nakonec mohla nastat situace, kdy nemoc bude nevyléčitelná a tělo zkolabuje.

Co nám přichystají politikové? Nechme se překvapit. Asi se budou bát přistoupit k razantnějším krokům při „léčbě“, která by mohla přechodně zhoršit jejich vyhlídky na znovuzvolení. Dají přednost komplexnímu vyléčení hospodářského organismu, nebo to budou flikovat tak, aby se jich to v krátkém období nedotklo poklesem preferencí? Hádejte. Ing. Miroslav Ševčík, CSc., ředitel Liberálního institutu

Zdroj: