Je nejvyšší čas hledat dlouhodobé řešení pro zvýšení kapacity primární péče
Z Ukrajiny přišlo tři sta padesát tisíc uprchlíků, kteří potřebují zdravotní péči. Z pohledu úhrady zdravotní péče jsou všichni v režimu státních pojištěnců a náš stát jim garantuje stejnou péči jako svým občanům. To prověří celý náš zdravotní systém, ale takové množství pacientů znamená obrovskou zátěž zejména pro primární péči. Ta ale kvůli dlouhodobě trvající personální krizi téměř žádné volné kapacity nemá. Dostupnost péče praktických lékařů a zejména praktických lékařů pro děti a dorost je v mnoha regionech dlouhodobě špatná. A všichni vědí, že v řadě míst ČR je problém sehnat praktika – a najít praktického lékaře pro děti a dorost je malý zázrak.
Přesto zatím neevidujeme, že by péče o uprchlíky vázla a praktici je odmítali přijímat do péče. U všeobecných praktických lékařů to platí beze zbytku, složitější je to u praktických lékařů pro děti a dorost. Ti jsou v mnohem těžší situaci, protože zhruba polovina z celkového počtu uprchlíků jsou děti. Nápor na PLDD, jejichž počet je méně než poloviční proti počtu praktiků pro dospělé, je tedy podstatně vyšší. Je evidentní, že v pediatrii to bez přechodné pomoci kolegů z lůžkových zařízení, která volné kapacity mají, prostě nepůjde. A jistě je to impuls k zamyšlení, jak dlouhodobě přeskupit kapacity v oboru, jehož ambulantní složka se potýká s vymíráním terénních lékařů a mizející kapacitou, zatímco obložnost dětských oddělení je dlouhodobě asi třicetiprocentní. V pediatrii zkrátka už hodně dlouho nekoresponduje poptávka s nabídkou a je jasné, že to tak dál nemůže fungovat. Uprchlická krize tuto nepříznivou situaci, před kterou řadu let zavíráme oči, nezpůsobila, pouze ji jasně ukázala.
Dá se to zobecnit na celou primární péči. Po covidu‑19 je vlna uprchlíků z Ukrajiny v krátké době již druhou krizovou situací, kterou bez primární péče nelze zvládnout. Narážíme však na její limity a v nejméně vhodnou chvíli se nám vrací to, že byla desítky let stranou zájmu politiků a organizátorů i plátců zdravotní péče. Že jsme o ni dlouhá léta nepečovali, nerozvíjeli ji, neinvestovali do ní a nechali ji dojít do personální situace, ve které dnes je.
Napsal jsem, že primární péče o Ukrajince funguje. Slušelo by se dodat: zatím. Nevíme, kolik jich ještě přijde a jak dlouho zůstanou. Zatím přišli spíše ti mladí a relativně zdraví. Mnozí z nich potřebují pouze akutní ošetření. Mají‑li ale být přebíráni do dlouhodobé péče, rozhodně nemůžeme mluvit o využití stávajících volných kapacit praktických lékařů. Ty prostě neexistují. Pokud se mají praktici dlouhodobě starat o tři sta padesát tisíc nových klientů, musíme mluvit o vytvoření nových kapacit. Vzhledem k tomu, že se jedná o vytvoření nových kapacit pouze na přechodnou dobu, tuto situaci lze řešit. Není to samozřejmě jednoduché a nese to jisté náklady. Ale vůle praktických lékařů postarat se o tyto lidi v těžké životní situaci je velká a věřím tomu, že i zdravotní pojišťovny najdou cestu, jak je motivovat k přechodnému navýšení kapacity. A pokud stát nebude péči o Ukrajince komplikovat zbytečnou administrativou, dá se to zvládnout.
Současná situace ale ukazuje, že je nejvyšší čas hledat dlouhodobé řešení pro zvýšení kapacity primární péče. Populace stárne a poptávka po péči praktických lékařů poroste. Bez razantního navýšení počtu praktických lékařů se neobejdeme. A nepůjde to bez investic. Je nutné zásadním způsobem navýšit počty rezidentských míst, abychom umožnili všem absolventům LF se zájmem o praktické lékařství vstoupit do oboru. Jistě, je potřeba udělat mnoho dalších kroků: uvolnit praktikům ruce od přebujelé administrativy a dalších zbytečných činností, zlepšit úhrady pro primární péči atd. Ale investice do personálních zdrojů musí být krokem číslo jedna. Bez lékařů primární péči prostě dělat nelze.