Je nezátěžový test stále ještě užitečný?

Zavedení prenatální diagnostiky fetální asfyxie je hlavním pokrokem v perinatální medicíně, který vedl k významnému snížení perinatální morbidity a mortality. Nezátěžový test (non-stress test – NST) se v současné době široce využívá zejména pro svou jednoduchost a malou časovou náročnost. Zároveň postrádá jakékoli kontraindikace. Nyní, když pionýrské práce rozvinuly používání NST, je vhodné porovnat jeho přesnost a užitečnost s ultrasonografií a dopplerovským vyšetřením. Dvě klíčové otázky, na které bychom se měli ptát, jsou: Je monitorování pomocí jedné metody dostačující, nebo je přesnější kombinace více metod? Měly by být některé metody z vyšetřovacího spektra vyloučeny, protože jsou nadbytečné?Jak se nezátěžový test vyvíjel
Srdeční frekvence plodu (FHR) byla první biofyzikální proměnnou, kterou bylo možno spolehlivě zaznamenávat a hodnotit zejména díky práci Edwarda Hona. Zpočátku byla srdeční frekvence plodu sledována pouze v průběhu porodu, kdy se tímto způsobem monitoroval stav plodu. Později byla metoda rychle modifikována i pro nerodící pacientky. Prenatální měření fetální srdeční frekvence se stalo základní metodou. Prvním prenatálním testem založeným na monitorování FHR byl oxytocinový zátěžový test (OZT). Byl založen na změnách srdeční frekvence plodu vyvolaných zátěží, kterou v tomto případě představují kontrakce. V roce 1975 Lee poprvé publikoval studii ukazující na souvislost mezi výskytem prenatálních akcelerací srdeční frekvence plodu a nízkou pravděpodobností úmrtí plodu. Rozvoj standardizovaného monitorování na sebe nenechal dlouho čekat. Nynější pasivní forma sledování dostala nejednoznačný název nezátěžový test neboli non-stress test. Velmi záhy se nezátěžový test stal standardem nahrazujícím těžkopádný zátěžový test, který je limitován délkou svého provedení, potřebou nitrožilního přístupu a vysokou incidencí suspektních výsledků.
...

Komentář

Autor: MUDr. Tomáš Binder, CSc.

Bez prepartální kardiotokografie si dnes jenom těžko umíme představit prenatální péči. Stala se pomalu zlatým standardem. Těhotné odesíláme k non-stress testům automaticky, protože se jedná o dostupnou vyšetřovací metodu, která není invazivní a těhotnou příliš nezatěžuje. Bohužel snadná dostupnost metody vede k tomu, že antepartální kardiotokografii v prenatální péči nadužíváme, aniž bychom příliš přemýšleli, co konkrétně v jednotlivých případech od tohoto vyšetření očekáváme. Při hodnocení křivek pak často zapomínáme, že jde o velmi senzitivní metodu, která má však jen omezenou specificitu, zapomínáme, že kvalita záznamu může být ovlivněna řadou vlivů, které se aktuálním stavem plodu nemají nic společného. Při samotném hodnocení pak zapomínáme, že hodnotíme prepartální křivku, kde nejsou přítomny děložní kontrakce, a proto nelze používat stejná hodnotící kritéria jako u intrapartálních záznamů. V neposlední řadě zapomínáme, že pokud natáčíme non stress test u nezralého plodu, bude právě kvůli nezralosti plodu a jeho struktur, např. sympatiku, křivka mnohem více variabilní. Výpovědní hodnota takového non stress testu provedeném u nezralého, ale jinak eutrofického plodu, bude prakticky nulová. Výsledkem je, že ve všech výše uvedených případech až příliš často hodnotíme křivky jako suspektní nebo patologické a záznamy v různých intervalech opakujeme nebo dokonce těhotné přijímáme k observaci na lůžko. Nepamatuji případ, kdy by se u eutrofického plodu s dostatečným množstvím plodové vody a nepřítomností jiné patologie, těhotenství ukončilo jen na základě suspektních výsledků non-stress testů. Nepamatuji ani případ, že bychom při preventivní hospitalizaci zachytili moment, kdy dochází ke strangulaci pupečníku a smrt plodu odvrátili. S trochou nadsázky lze tedy konstatovat, že se non-stress testem spíše strašíme. Mnohem horší je, že mnohdy znervózňujeme samotné těhotné. V tomto ohledu bychom ve svých soudech, které vyslovíme nahlas, měli být rozhodně mnohem rezervovanější. A už vůbec bychom neměli dopustit, aby průběh nonstress testu a jeho výsledky hodnotila a komentovala porodní asistentka, která test realizuje.
...

Plnou verzi článku najdete v: Gynekologie po promoci 2/2005, strana 36

Zdroj: