Je stáří neatraktivním tématem?

Podle předsedkyně České gerontologické a geriatrické společnosti ČLS JEP (ČGGS) MUDr. Ivy Holmerové, Ph.D., tkví jeden z prvotních nedostatků například v tom, že Koncepce oboru geriatrie, schválená již v roce 2001 vědeckou radou ministerstva zdravotnictví, nebyla nikdy uvedena do praxe. Mimo jiné se v ní navrhovalo vytvoření geriatrických akutních oddělení a navazující sítě služeb. „Nyní nám chybí právě geriatrická oddělení v nemocnicích a snížil se počet geriatrických ambulancí,“ informovala MUDr. Holmerová na briefingu ČGGS 11. července v Praze. Podle jejího názoru u nás existuje nechuť zabývat se tak všedním a neatraktivním tématem, jako je stáří. Ta zřejmě přispěla i k tomu, že byl téměř bez povšimnutí veřejnosti přijat vládou ČR dokument, který se vztahuje právě k problematice stárnutí populace. Jedná se o druhý Národní program přípravy na stárnutí (na léta 2008 až 2012) „Kvalita života ve stáří“. Tento dokument kromě jiného uvádí: „Kvalitní zdravotní péče ve stáří vyžaduje odbornou specializovanou geriatrickou péči a současně geriatricky modifikované přístupy v rámci jednotlivých specializací. Nediskriminace v péči o staré a křehké pacienty neznamená nerozlišování, ale naopak zejména rozlišování a respektování rozdílných potřeb a rizik křehkých geriatrických pacientů.“

Tímto konstatováním je fakticky postižena jedna z hlavních příčin neuspokojivé situace v následné péči (včetně LDN) v ČR. Tkví v tom, že tato péče není diferencována podle potřeb jednotlivých skupin pacientů. Směšuje se tak zdravotní následná péče s péčí dlouhodobou a sociální. Celý tento segment je podhodnocen jak finančně, tak personálně (resp. jak z hlediska fyzického nedostatku personálu, tak i z pohledu nedefinované kvalifikace), což nezbytně vede k poklesu kvality a používání nevhodných a nežádoucích postupů včetně omezovacích prostředků. Problematika se týká jak zdravotnictví, tak sociálních služeb.

Dvanáctkrát o správné péči

ČGGS zformulovala a účastníkům zmíněného briefingu předložila dokument nazvaný Tucet zásad dlouhodobé péče (nejen) o seniory. Formou „strohých“ bodů shrnuje prvky, které musí respektovat skutečně funkční systém zdravotní i sociální péče o seniory (uvádíme je v plném znění):

1. Prevence potřeby dlouhodobé péče: podpora samostatného života, zachování zdraví, léčba a rehabilitace, diferencované geriatrické zdravotnické služby.

2. Právo na celoživotní domov: účinnější podpora života v domácím prostředí i při zdravotním postižení a chronické nemoci a nesoběstačnosti.

3. Podpora pečujících rodin a dobrovolnictví: poradenství, služby, sociální dávky.

4. Obce jako hlavní partner a opora občanů – klientů dlouhodobé péče: nové kompetence, nástroje i finance pro obce.

5. Nové formy a nová úroveň koordinace multiresortních komunitních služeb a komunitního plánování.

6. Cílevědomá strategie využití moderních informačních a komunikačních prostředků.

7. Kvalifikované posouzení funkčního stavu a potřeb s adekvátním příspěvkem na péči (a kontrolou jeho účelného využívání).

8. Překonání kompetenčních konfliktů – bariér a „území nikoho“ mezi různými odbornostmi, resorty i úrovněmi veřejné správy.

9. Diferencovaná odborná péče: doléčení a rehabilitace doma či v odborném zařízení, komplexní komunitní služby, dlouhodobá ústavní péče tam, kde není možné zajistit péči doma.

10. Transformace ústavní péče – otevření ústavů jako komunitního prostoru a jejich maximální nahrazování komunitními službami.

11. Kvalita péče a zajištění důstojnosti cestou typových standardů a doporučení: zvláštní pozornost věnovat nemocným trpícím demencí a eliminaci omezovacích prostředků i jiných forem nevhodného zacházení a zneužívání.

12. Právo na důstojné umírání: podpora domácí hospicové péče a paliativních programů ve zdravotnických i sociálních zařízeních.

Zdroj: