Přeskočit na obsah

Jesenická konference dosáhla dospělosti a zralosti

Od 10. do 14. ledna se sešlo na devět set odborníků na jubilejní 60. česko‑slovenské psychofarmakologické konferenci v Jeseníku. A protože ne všichni si pamatují nebo mohou pamatovat, co se na předešlých setkáních událo, jedna z přednášek byla orientována právě tímto směrem až do začátků, které se datují k 10. lednu 1959, kdy se v Jeseníku, tehdy na semináři, sešlo 60 účastníků a zaznělo zde během tří dnů 40 referátů.



Letošní setkání se svým obsahem lehce lišilo od zaběhlé struktury přednášek let předchozích, a to historickým přesahem některých přednášek, které zachycovaly vývoj určitých psychofarmak, např. přednáška Lithium v roce 2018 profesora Cyrila Höschla nebo přednáška profesora Pavla Mohra 60. let s clozapinem. Zařazena byla i témata zabývající se neurologií a dalšími neurovědními obory, např. sympozium zaměřené na kandidátní léky pro terapii Alzheimerovy demence nebo sympozium Neuropsychiatrická onemocnění – výzvy pro psychofarmakologii. Představen byl i nový projekt Cosmos, mapující komorbidity v psychiatrii a neurologii.

Součástí nabitého programu byla řada workshopů nebo prestižní sekce Nový výzkum. V rámci Edukačního odpoledne pak v závěru setkání zazněly nejžádanější přednášky ze vzdělávacích kursů České neuropsychofarmakologické společnosti (ČNPS): Léčba demencí, léčba bipolární afektivní poruchy a léčba poruch osobnosti. Představena a pokřtěna byla kniha Šest desetiletí jesenických psychofarmakologických konferencí – 1959–2018, která zachycuje historii těchto setkání včetně bohaté fotodokumentace.



Hledání minulého času

Příjemným zpestřením programu byl panel vzpomínek Hledání minulého času: konference v Jeseníku slaví zralý věk, v níž se pamětníci jesenických setkání podělili o své vzpomínky s mladšími kolegy a připomněli nejen historické okamžiky, ale i řadu významných osobností a humorných zážitků.

„Konference dosáhla po šedesáti letech jistého stavu zralosti a dospělosti. Je to stav, ve kterém se snadno stává, že ne všechno se zachová v paměti úplně přesně. Konference v Jeseníku byla a zůstala česko‑slovenská, byla vždy interdisciplinární, propojená s výlety do přírody a nekonvenčním přístupem,“ uvedl prof. MUDr. Jan Libiger, CSc., který připomněl i důležité historické mezníky a zmapoval podstatné změny, k nimž za léta konání této akce došlo.



Časová osa:

1904 založena Purkyňova společnost pro studium duše a nervstva

1952 založena jednotná Česká lékařská společnost JEP

1953 nezávislá sekce psychiatrie a neurologie ČLS JEP

1956 rozdělení časopisu Československá neurologie a psychiatrie na dvě nezávislá periodika

1957 vznik problémové komise psychofarmakologie při ministerstvu

1959 první mezikrajský seminář komise pro farmakologii v Lázních Jeseník: O farmakologii, biochemii a klinickém použití ataraktik a o experimentálních psychózách

1962 z psychofarmakologických seminářů vznikla pravidelná celostátní konference 1968 psychofarmakologická konference poprvé provázena celostátním setkáním psychoterapeutů (do r. 1976)

1970 7. kongres Mezinárodního kolegia neuropsychofarmakologie v Praze

1993 vznik samostatné České neuropsychofarmakologické společnosti

1998 Periodikum Psychiatrie, časopis pro moderní psychiatrii začalo uveřejňovat pravidelné zprávy z jesenických konferencí

 



Co se za ta léta na konferenci změnilo?

 

  • Setkání se prodloužilo a přijíždí více přihlášených účastníků (oproti roku 1959 zhruba desetinásobně).

 

 

  • Program narostl a zaplnil kdysi obvyklé odpolední přestávky.

 

 

  • Převaha desetiminutových prezentací původních prací ustoupila edukativním a přehledným přednáškám.

 

 

  • Součástí konference se stala také firemní sympozia, často v souvislosti s registrací nových psychofarmak.

 

 

  • Často opomíjený čas na diskusi zkrátil příležitost k odborné interakci. Ta se však nyní stala hlavně u vývěsek a sympozií s novým výzkumem cílenější.

 

 

  • Tradiční sympoziální pilíře konference, kdysi pravidelně referující o nových psychofarmakách v různých lékových skupinách, ustoupily přihlášeným sympoziím na různá neurovědní i klinická témata.

 

 

  • Větší výběr prezentačních formátů. V 80. letech přibyly panely, postupně se přidaly workshopy, setkávání s odborníky a komentovaná prezentace vývěsek.

 

 

  • Interdisciplinární témata si udržují své zájemce.

 

 

  • Vzrostl rozsah, váha a různost společenského programu konference. Od 90. let jsou součástí pravidelné koncerty vážné hudby, ochotnické divadlo, významní hosté a výstavy.

 


„Této konferenci jsem zavázán, že mne poslala na dráhu, po které jsem se vydal. Pod vlivem setkání v Jeseníku jsem začal trávit víkendy v lékařské knihovně a začal se o psychiatrii zajímat,“ říká profesor MUDr. Jan Volavka, MD, PhD. Jak vzpomíná, krom toho, že se v Jeseníku setkal s důležitými vzory a osobnostmi, potkával i ty, kteří ukazovali určitou variabilitu. „Společně s kolegou Matouškem jsme si povšimli zvláštních výroků, které jsme pak začali sbírat a publikovali je v roce 1964 v časopisu Vesmír v článku O vědecké argumentaci,“ dodává.

Doc. MUDr. Václav Filip, CSc., zavzpomínal mimo jiné na první ročník, který pořádal, kdy v roce 1979 klesla teplota během silvestrovské noci o 34 °C, v důsledku čehož zamrzlo uhlí ve vlacích, byl nedostatek proudu a celostátně byly zakázány veškeré společenské akce. „Vzhledem k tom, že už jsme v Jeseníku byli, zakázali nám alespoň tancovačku a koncert. Výsledkem bylo, že místo toho, aby svítilo několik žárovek v sále, byl v každém druhém pokoji velký mejdan až do rána, takže Priessnitz zářil do tmy jako zaoceánský parník…“ popisuje.

Anomální počasí ovlivnilo i cestování do této vzdálené lokality. Mimo jiné i cestu profesora MUDr. Vladimíra Vondráčka. „Značně si zakládal na pohodlí a vzhledem ke své postavě nejezdil nikam, kde neměli postel dlouhou 220 cm. Nakonec ho ale kolegové přemluvili a on se do Jeseníku vydal. Když se za velkého mrazu vlakem vracel, ve stanici, kde kvůli zaváté trati vlak dlouho stál, vzkázal strojvedoucímu, že má popojíždět s tím vlakem sem a tam, ať nepřimrzneme na kolejích. Průvodčí si ťukal na čelo. A když šlo potom návěstí nahoru a vlak se nehýbal, přišel průvodčí s tím, že je třeba počkat na posilu, protože vlak přimrzl ke kolejím. Pan profesor Vondráček se nastydl a od té doby ho už tady v Jeseníku nikdo neviděl,“ připomněl jednu z mnoha historek doc. Filip.

Věnoval vzpomínku též první „poster session“ po jejím zavedení na konferenci. S RNDr. Martinem Valchářem postával u krajních posterů, kde bylo zájemců poskrovnu. Tu se odněkud vynořila lepá blondýna a neomylně si to zamířila přímo k dr. Valchářovi; v ruce tužku a zápisník, ve tváři dychtivý výraz. Jakmile k němu došla, spustil výklad o receptorech, ale ona se objevovala tu vlevo, tu vpravo, tu za ním. Poté, co se k ní podvacáté otočil, mu řekla: „Pane doktore, mohl byste se prosím přestat vrtět, já jsem si přišla obkreslit vzor na vašem svetru…“

MUDr. Jiří Krombholz, který poprvé zavítal na konferenci již v roce 1966 a od té doby vynechal jen třikrát, zavzpomínal na rok 1969, kdy do jesenických lázní dorazilo podstatně méně účastníků, než bylo přihlášeno, zato se však zúčastnil profesor Vinař, který z pobytu v USA přijel své kolegy podpořit a posílit. „Vládla tady tehdy příjemná atmosféra a člověk téměř neslyšel slovo soudruh, říkalo se pane doktore, pane profesore, paní profesorko… Právě tady jsem získal první informace o depotech, o profylaxi, také jsem přinesl zpět domů nadšení z příchodu benzodiazepinů, které k nám přišly poněkud později než ve světě… V psychiatrii se pohybuji více než padesát let a od zrodu bylo jesenické prostředí výraznou součástí jak odborného, tak společenského a kolegiálního života. Pravidelné návštěvy měly vliv i na zlepšení stavu mých pacientů, za což jsem Jeseníku vděčen,“ uzavřel vzpomínkový blok MUDr. Krombholz.



 

  • Definice epilepsie: Epilepsie je, když se epileptické záchvaty objevují… vlastně když se opakují…

 

 

  • Zjištění, že vědecké argumenty se dělí do několika skupin. Útočné argumenty na badatele, který je přítomen: Já myslím, že to takto nemůžete tvrdit, i když to je pravda. Argumenty na badatele, který není přítomen a nechceme jej v nepřítomnosti pomlouvat: Nebudu ho jmenovat, protože je primářem na psychiatrii v Karlových Varech.

 

 

  • Argumenty k ukončení diskuse, zaznívající již od 11. hodiny: Musíme končit, oběd je už za pět minut.

 

Zdroj: MT

Sdílejte článek

Doporučené

Práce na misích je životní výzva

16. 8. 2022

Letos na jaře se na misi do Afghánistánu vydala i česká anestezioložka MUDr. Štěpánka Vitovská. Před několika týdny se z ní vrátila do ČR. Pracovala…