Jesseniova pitva podruhé
Před 404 lety – v roce 1601 – vydal ve Wittenbergu Laurentius Seuberlich nákladem Samuela Selfische publikaci „Jan Jessenius z Jasené. Průběh pitvy jím slavnostně provedené v Praze L. P. MDC“. Nyní tato historicky mimořádně zajímavá kniha vychází znovu díky nakladatelství Karolinum UK v Praze, iniciativou prorektora Karlovy univerzity prof. MUDr. Josefa Stingla, CSc., v perfektním překladu skupiny lingvistů vedené magistrou Bohdanou Divišovou. Novotisk knihy obsahuje reprint původního popisu slavné veřejné pitvy, kterou Jan Jessenius provedl za přítomnosti více než tisíce osob v roce 1600 v Praze v Rejčkově koleji. Jak bylo v humanistické literatuře obvyklé, představuje Jesseniův text poučný spis a zároveň i zajímavé literární dílo. Je prokládán bajkami, citáty z bible, antické a humanistické literatury i osobními prožitky. Společně s latinským originálem vychází i český překlad a publikaci doplňuje zasvěcený rozbor díla a životopis rektora Karlovy univerzity Jana Jessenia a rejstřík osob zmíněných v textu. Přinášíme záznam projevu, který při slavnostním křtu publikace přednesl děkan 2. lékařské fakulty UK prof. MUDr. Josef Koutecký, DrSc.
Léta páně 1600 provedl wittenberský profesor anatomie a chirurgie Jan Jessenius první veřejnou pitvu v Praze. O jeho návštěvu se přičinil Tycho de Brahe, kterého předtím Jessenius hostil ve Wittenbergu. Jessenius, žák nejslavnějšího anatoma té doby Girolama Fabrizia ab Aquapendente z Padovy, byl vzdělaný a velmi ctižádostivý muž. Bylo mu tehdy šestatřicet let a přitahoval ho císařský dvůr. Záhy navázal styky s mistry pražské univerzity a 5. června toho roku se na ně obrátil se žádostí o povolení veřejné pitvy. Dostal ochotný souhlas a tělo oběšence. Pitvu provedl Jessenius pravděpodobně ve dvoře Rejčkovy koleje, náležitě upraveném po způsobu tehdejších anatomických divadel (theatrum anatomicum). Stala se událostí, které se kromě akademických občanů upadající univerzity, několika mistrů a stejně tak malého počtu studentů, účastnily významné osobnosti Prahy – šlechtici, movití měšťané, dvorní úředníci a vědci nejrůznějších oborů. Pitva, které počasí přálo, neboť za nocí ochlazovaly ovzduší deště a dny zářily jasem, takže bylo i pod širým nebem dobře vidět, trvala pět dní. Jessenius postupoval v souladu s přirozenými zákonitostmi rozkladu mrtvých tkání. Proto zahájil pitvu otevřením dutiny břišní, pokračoval pitvou dutiny hrudní a následovala pitva hlavy. Končetinám velkou pozornost nevěnoval.Představení – a veřejná pitva té doby ničím jiným nebyla – vyvolalo ve veřejnosti rozruch: zčásti obdiv, zčásti hrůzu. Bylo však natolik pozoruhodné, že Jesseniův slovní doprovod k pitvě vydal rok poté (1601) ve Wittenbergu Laurentius Seuberlich. A tak si vás dovoluji požádat, abyste se se mnou v duchu přenesli do doby, kdy Jessenius v Praze pitval, protože to byla doba v mnoha směrech zcela mimořádná. Pro nás, pro Čechy a zvláště Pražany, je to doba rudolfínská. Životní rozpětí obou aktérů – Rudolfa II., který se narodil roku 1552 a zemřel roku 1612, a Jana Jessenia, narozeného roku 1566 a popraveného na Staroměstském náměstí roku 1621 – se překrývají. Byla to doba mimořádného rozvoje veškerého lidského konání. Podivuhodný filosofTommasoCampanellavypověděl na samém konci 16. století o tom, že „to století zaznamenalo mnohem více významných dějinných událostí, než čtyři předchozí tisíciletí dohromady“.Přibývalo valem cest do zámoří, čile se obchodovalo, vznikaly burzy. Požadavky na zavádění nových a nových výrobních postupů přinášely podněty pro vědeckou práci, která těžila z velkého množství objevených přírodních zákonitostí. Převratná byla možnost ověřovat nově poznané experimentem. Astronomie, fyzika, zatím nejisté výboje chemie, anatomická pitva a mnoho dalších poznatků ve všech sférách lidského života duchovního i hmotného, to všechno do té doby neznámé, měnilo pojetí života zdůrazněním významu a moci rozumu a pochopením, že poznávání je bez konce. A byla to právě pitva, která odhalovala nemilosrdně v útrobách lidského těla jeho materiální složku s veškerou její pomíjivostí.
…
Plnou verzi článku najdete v: Medical Tribune 4/2005, strana 29
Zdroj: