Jirsová: Když region nemůže léčit moderně, ztrácí důvěru i lékaře
Prim. MUDr. Kateřina Jirsová z Nemocnice Na Pleši je přesvědčena, že regionální onkologická centra mohou zvládnout větší část moderní onkologické péče – pokud k tomu dostanou prostor. Výzkum mezi lékaři potvrdil zájem o preskripci inovativních léčiv i ochotu pracovat v multidisciplinárních týmech. Bariérou zůstává úzký seznam delegovaných molekul, nedostatek personálu a absence jednotného systému pro sdílení zdravotnické dokumentace.
- Založení sítě komplexních onkologických center bylo svého času vizionářským počinem. Na druhou stranu se ale ukazuje, že může mít určitý dopad na dostupnost péče – a význam regionálních pracovišť tak v poslední době roste. Byla jste hlavní autorkou výzkumu mezi lékaři regionálních onkologických center, který se mimo jiné týkal jejich názorů na projekt delegované preskripce. Co z něj vyplynulo?
Z výzkumu, který jsme realizovali koncem loňského roku, vyplynulo několik věcí – a za mě to nebyla úplně překvapivá zjištění. Důležité je například to, že lékaři z regionálních onkologických center mají zájem zapojit se do léčby i moderními přípravky. Jsou připraveni pacienty konzultovat v rámci multidisciplinárních týmů, což je zásadní pro správnou onkologickou léčbu.
Zároveň se ale ukázalo, že hlavní problémy spočívají v personální nouzi – a na některých pracovištích i v tom, že lékaři jsou ve vyšším věku. Dalším limitem je nižší atraktivita těchto center právě proto, že nemohou poskytovat širší spektrum péče.
Pokud jde o samotnou delegovanou preskripci, z výzkumu jasně vyplynulo, že bychom uvítali rozšíření seznamu molekul, které lze preskribovat mimo komplexní centra. Zejména u populačně častých diagnóz, jako je karcinom prsu a karcinom prostaty.
- Mohla byste být konkrétnější? Které lékové skupiny by podle vás bylo vhodné delegovat?
V posledních letech máme k dispozici skutečně vynikající léky, které jsou pro pacienty velmi přínosné. Dosahují skvělých výsledků, jejich účinnost je dlouhodobá – pacienti je užívají i po dobu několika let – a zároveň mají dobrou, předvídatelnou a dobře zvládnutelnou toxicitu. Navíc jde o tabletové přípravky. A právě ty považuji za ideální kandidáty pro delegaci do regionálních onkologických center.
Konkrétně jde o inhibitory CDK4/6 u karcinomu prsu a o přípravky ARTA v léčbě karcinomu prostaty.
- Jak hodnotíte spolupráci vašeho regionálního onkologického centra s komplexním onkologickým centrem?
Za naše konkrétní pracoviště mohu říct, že spolupráce funguje velmi dobře. Spolupracujeme s komplexním onkologickým centrem ve Fakultní nemocnici Motol, kde i já sama jeden den v týdnu působím, a také s KOC ve Všeobecné fakultní nemocnici v Praze.
Pacienty z regionu referujeme do centra v případech, kdy léčba není delegovatelná. A pokud se ukáže, že centrová léčba už dále není potřebná, pacienti se vracejí zpět na své regionální pracoviště.
- Do jaké míry se vám daří sdílet informace o nemocných mezi jednotlivými pracovišti?
To je stále poměrně velký problém. Jednotná platforma pro sdílení dokumentace neexistuje. Každá nemocnice používá vlastní informační systém, což situaci výrazně komplikuje a činí celý proces velmi časově náročným.
Dokumentaci si předáváme formou šifrovaných souborů, ale často ji musíme přepisovat do druhé databáze. Takže ne, sdílení v pravém slova smyslu zatím nefunguje.
Rozhovor vznikl u příležitosti kulatého stolu „Kam kráčíš, česká onkologie?“, který uspořádala Onkologická platforma AIFP ve spolupráci s Medical Tribune.