Jste nuceni k provádění postupů non lege artis?
Stále častěji si nejen pacienti, ale i zástupci odborné veřejnosti stěžují na to, že v nemocnicích, zejména regionech mimo Prahu, pracuje na odděleních nedostatečný počet kvalifikovaných lékařů. Chybějí dostatečně vzdělaní atestovaní specialisté. S tím bezprostředně souvisí i větší riziko závažných pochybení, která mohou mít v řadě případů negativní dopad na zdraví, či dokonce život pacienta. Nedostatečně zkušení lékaři totiž mohou být vystavováni přímému nátlaku či jen jeho náznaku například ze strany managementu zdravotnických zařízení – jde o to, že nedostatečně kvalifikovaní lékaři (a tedy „levnější“ pracovní síla) jsou vzhledem k personální devastaci v řadě menších nemocnic de facto nuceni provádět i výkony, které by nemuseli dokonale zvládnout a měli by je vykonávat pouze pod dohledem zkušených a erudovaných specialistů. V tom tkví mimo jiné nebezpečnost návrhů, podle kterých by lékař s dvouletou praxí mohl pracovat bez odborného dohledu a funkci primáře by mohli vykonávat mladí lékaři hned po atestaci. Proto jsme se tentokrát účastníků diskuse zeptali: Pociťujete ze strany managementu nemocnic nátlak k provádění postupů non lege artis?
Za pochybení manažerů může být mnohdy potrestán lékař
Jako prezident České lékařské komory zaznamenávám množící se stížnosti na to, že pochybení v léčbě jsou způsobena nedostatečnou kvalifikací personálu. Komora sice může řešit stížnosti, ale nemá kompetence k jejich prevenci. V tomto by mohly sehrát pozitivní roli zdravotní pojišťovny, které v našem systému jménem pacientů nakupují zdravotní péči a na její kvalitě by měly trvat. Jinak řečeno, nedohlížet jen na to, že ji zdravotnická zařízení dobře vykážou, ale i na to, jak a kým je provedena s ohledem na léčbu a vyléčení pacienta. Pojišťovny však dosud dokáží velmi tvrdě postupovat proti lékařům, nikoli však proti nemocnicím, které nedělají dobrou personální politiku. Pojišťovnám proplácí péči na odděleních, kde kvalifikace personálu neodpovídá potřebám. Smutné pak je, že v konečném důsledku jsou za konkrétní pochybení trestáni lékaři, a to nejčastěji ti, kteří jsou bez potřebné kvalifikace v podstatě profesionálně nejzranitelnější. Nebo jsou voláni k odpovědnosti jejich primáři. Často se stává podle reakcí pacientů u kolegů z regionů, že jsou lékaři nepřímo nuceni, většinou ústními a nedokazatelnými zákazy a příkazy k tomu, aby postupovali v rozporu se svým přesvědčením. To je velký problém a je celorepublikový.
Pokud některá oddělení nemají dostatek kvalifikovaných zdravotníků, měla by být uzavřena a přijít o registraci. Ledaže by jejich zřizovatel zjednal nápravu. ČLK chybí kompetence k tomu, aby ochránila jak pacienty, tak lékaře, kteří se někdy pod nátlakem v čele ekonomů nechávají dotlačit k postupům non lege artis.
MUDr. Milan Kubek,
prezident České lékařské komory.
Lékaři se snaží vyhýbat nátlaku ekonomů a dokážou ho ustát
Lékaře si dnes těžko někdo dovolí přímo nutit, aby z nějakého důvodu postupoval proti svému nejlepšímu přesvědčení a non lege artis. Existují však pochopitelně jiné formy, jakými je možné lékaře nepřímo nějak ekonomicky tlačit. Velmi častým nešvarem je například šetrnost, která občas s postupem non lege artis souvisí. Mou specializací je kolorektální chirurgie a věřím, že jsem se v této oblasti medicíny naučil doma i v zahraničí dost. Považuji proto za nesprávné a nepřijatelné, aby mě někdo nutil na základě pochybných ekonomických kritérií například šetřit na nepravých místech. Často jde o neefektivní spořivost ve výdajích za zdravotnický materiál. Obecně vzato, mohu sice, když to jde, použít například levnější obvazové materiály, ale v jiném případě musím aplikovat určitý lek, byť drahý, protože to prostě léčba pacienta vyžaduje a tam není diskuse. Na druhé straně je také pravdou, že v českém zdravotnictví se dost plýtvá a bude potřeba zásadních systémových změn a přísného dohledu pojišťoven, aby k tomu nedocházelo. K tomu by bylo například nutné důkladně vypracovat standardy, tj. nejefektivnější a nejkratší postup od diagnózy k léčbě, neduplikovat vyšetření jednoho pacienta na řadě pracovišť a podobně.
Pokud bych měl mluvit jen a jen za sebe, mě by nikdo k postupu non lege artis nedonutil. Ačkoli je to zřejmě podobné ve všech oborech medicíny, mezi chirurgem a pacientem je ještě jinak zvláštní vztah tak říkajíc zpečetěný krví. Chirurg se pacienta dotýká zevnitř, sahá na jeho životně důležité vnitřní orgány… Dobrý chirurg má ke každému pacientovi zvláštní vztah, prostě by za žádných okolností neměl svého pacienta zklamat… Asi proto, že jsem chirurgem, to považuji za specifikum tohoto oboru. Už proto bych nikdy nic tak říkajíc neošidil a nenechal se drtit ekonomickými tlaky a podobně.
MUDr. Richard Sequens, PhD.,
primář Chirurgického oddělení Nemocnice Milosrdných sester svatého Karla Boromejského v Praze
Nikdy jsem se se žádným nátlakem nesetkal
Když se mě někdo občas na něco podobného zeptal nebo zeptá v budoucnosti, věřím, že budu moci vždy s čistým svědomím odpovědět jednoznačně. Ani jako lékař, gastroenterolog ve své praxi, ani v nemocnici jsem se s jakoukoli přímou či nepřímou formou ovlivňování v duchu non lege artis nesetkal. To mohu tvrdit i jako bývalý ředitel Karlovarské krajské nemocnice, kde jsem působil několik let. Jako lékař a zároveň ředitel zařízení, tudíž manažer, jsem podobné nátlaky a snahy přímo zavrhoval.
MUDr. Jiří Štefan, MBA,
náměstek pro léčebně-preventivní péči Nemocnice Ostrov
S touto situací naštěstí nemám zkušenost
Přestože v medicíně pracuji již dlouho, mohu v současné době s klidným svědomím konstatovat, že jsem se na svém pracovišti nesetkal s tím, že bych byl nějak, byť nepřímo, nucen nějakým ekonomickým tlakem, nebo dokonce managementem nemocnice k postupu non lege artis.
Doc. MUDr. Leopold Pleva, CSc.,
primář Traumatologického centra FN Ostrava
Lékaři jsou často nuceni hledat vlastní, českou cestu
Často se mluví o české povaze, o tom, jak se náš národ dokáže šikovně, tak trochu švejkovsky přizpůsobovat nepříznivým okolnostem. V této souvislosti bych za to byl asi vděčný. Proč? Protože čeští lékaři dokáží v mnoha směrech právě díky své na jedné straně erudici a na druhé straně snad už i „vrozené“ schopnosti improvizovat v nepříznivých podmínkách, zvládnout nezvladatelné. V souvislosti s etikou a posláním medicíny a přímým či nepřímým nucením postupovat non lege artis je to obzvlášť zřejmé. V praxi se s tím lékaři setkávají napříč celou republikou. Jako příklad lze uvést šetření na nepatřičných místech, včetně hospodaření se zdravotnickým materiálem na jedno použití. Ve vyspělých západních zemích i v zámoří je nepředstavitelné, aby byl takovýto materiál užíván nikoli jednorázově, ale mnohokrát. Mluvím konkrétně o tom, že v řadě nemocnic jsou lékaři na odděleních kvůli ekonomickým tlakům nuceni resterilizovat zdravotnický materiál, a priori určený na jedno, pro dvojí či další použití. Je sice pravdou, že praxí se ukázalo, že například takto užitá sonda splní své poslání a nijak nepoškodí pacienta a jeho zdraví, ale celý postup je neprincipiální a vynucený okolnostmi. Před rokem a půl jsme byli jako lékaři Karlovarské krajské nemocnice bývalým managementem na konci kvartálu nuceni i k tomu, abychom omezovali preskripci léků, a to běžně i o padesát procent. Oponovali jsme, že bychom v takovém případě museli rozpočítávat pacienty na „prvního a druhého“. Moc jsme nepochodili. Takové postupy považuji za nepřijatelné a nehodné vyspělé medicíny.
MUDr. Filip Berger,
ředitel Karlovarské krajské nemocnice
Úvahy o zkrácení pediatrického kmene byly pro nás likvidační
Pro všechny pediatrické specializace je nezbytné zachování společného tříletého kmene. Rozsah znalostí a vědomostí po ukončení kmene by měl odpovídat rozsahu atestace 1. stupně a nelze tuto přípravu zkracovat na dva roky, a to i s ohledem na výuku na lékařských fakultách a kompatibilitu našeho systému vzdělávání v rámci EU. Další samostatný celek pro žádost o akreditaci bude v případě praktického lékaře pro děti a dorost rok praxe na akreditovaném pracovišti praktického lékaře pro děti a dorost doplněný znalostmi z oblasti dalších pediatrických specializací. Museli jsme v tomto případě vyhovět požadavku na zkrácení přípravy z pěti na čtyři roky mimo jiné i proto, že nebylo možné získat smlouvy s akreditovanými odbornými ambulancemi. Tento kompromis považujeme za maximum možného. Úvahy o zkrácení pediatrického kmene na dva roky by byly pro náš obor prakticky likvidační především z důvodů nemožnosti zajistit dostatečnou kvalitu vzdělávání další generace dětských lékařů pracujících v primární péči.
MUDr. Hana Cabrnochová,
předsedkyně Odborné společnosti praktických dětských lékařů ČLS JEP
Zdroj: