Julínek: K praktikům jedu s prosbou
Ta nejistota u podobných návrhů opozice je pokaždé. Lavírující poslanci koalice – lidovec Ludvík Hovorka a Olga Zubová ze Strany Zelených – jsou známi. Smutné je, že tentokrát se k nim připojil i Juraj Rajninec z ODS. Moje poznámka by spíše zněla, proč neslyším nikde odpor lékařů? Musejí přece cítit stejně jako já, že osvobození nejméně dvou pětin populace od placení poplatků by mohlo destabilizovat celý systém v té podobě, v jaké je od začátku letošního roku nastaven. Na druhé straně bychom tento návrh na průlom do zákona o veřejném zdravotním pojištění – ať už ho přinesl Rath, nebo čert – využít i pozitivně. Stačí k tomu jeden komplexní pozměňovací návrh, který jej přemění do podoby, na které se dohodli zástupci koalice – tedy s osvobozením dětí do šesti let a snížením limitu pro děti do 15 let na tři tisíce korun. Věřím, že při hlasování všichni koaliční poslanci dodrží slovo, i když se už několikrát ukázali jako ne zcela spolehliví.
Tento týden odešlete do legislativní rady vlády konečné návrhy prvních tří reformních zákonů – o zdravotních službách, specifických zdravotních službách a zdravotnické záchranné službě. Přijetí je v rozkolísané politické situaci nejisté – a upřímně řečeno žádnou velkou podporu od lékařů také není slyšet…
Protože tuto profesní skupinu znám velmi dobře, nemohu říci, že by mne to překvapovalo. Počítal jsem s tím, že při své práci, odpovědnosti a starostech těžko mohou vnímat nějaké širší politické a společenské souvislosti. Ale trochu mne mrzí, že lékaři nevidí, že neprojdou-li tyto zákony, bude ohrožena půl miliarda korun na jejich vzdělávání nebo nedojde k přesunu některých typů očkování pod zdravotní pojištění. Předpokládal bych také, že záchranky budou mít strach, protože by se nemusely dočkat 1,5 miliardy korun navíc, stejně jako ti, kdo je financují, tedy hejtmani – i když chápu, že ti mají teď před volbami jiné starosti. Pokud nebudou předložené zákony přijaty, nebudou si moci občané legálně přispívat na péči – a tohle by přece mělo lékaře enormně zajímat. Znamenalo by to, že by mohli rozšiřovat nabídku služeb pro své pacienty a dostali by za to zaplaceno.
S tímto poselstvím jste se o víkendu vydal i na Kongres Sdružení praktických lékařů do Milov?
Osobně jsem jel za praktiky s prosbou, aby nebyli malicherní, nehandrkovali se o jednu hodinu v ordinaci navíc a vzali žurnál do sedmi hodin, nikoli jen do šesti. Myslím, že s ohledem na výši úhrad, kterou si vyjednali v dohodovacím řízení s pojišťovnami, by to pro mne a hlavně pro své pacienty mohli udělat. Ostatně souvisí to i s našimi předchozími dohodami. Bylo to shodou okolností rovněž v Milovech, před třemi roky, kdy jsem jim slíbil, že budu bojovat za primární péči, pozvednu její význam a nebudu ji nahrazovat péčí fakultních nemocnic, jako to dělal můj předchůdce. Také jsem slíbil, že se zasadím, aby se to promítlo i v úhradách – a myslím, že jsem toto všechno splnil. Teď očekávám, že i oni dostojí svému tehdejšímu názoru, že se žurnální službou nebudou mít problém. Myslím, že když na obvodě bude jeden lékař k dispozici do sedmi jak pro pacienty, tak třeba i pro ohledání mrtvého, vhodně to systém doplní a nebudou se praktici muset vázat na nějakou povinnost v lékařské službě první pomoci, jak tomu bývalo kdysi.
Zdroj: