Julínek:Očkováním poslance nevydírám
Každý resort sice má nějaké rezervy, ale ten škrt nás samozřejmě zarazil. Musím na něj reagovat větší razancí při řešení dlouho zanedbávaných problémů nízké efektivity některých našich institucí, například Ústavu zdravotnických informací a statistiky či Institutu postgraduálního vzdělávání ve zdravotnictví. Nicméně to je zároveň jediná oblast, které se škrty nějak významně dotknou – díky tomu, že jsem spolu se svým týmem již při nástupu do funkce pečlivě zrevidoval kompetence ministerstva zdravotnictví a jeho agendy. Třeba v oblasti závodní zdravotní a preventivní péče jsme zvolili model, že ji má platit ten, kdo na ní má zájem – tedy zaměstnavatel, nikoli pojištěnec, resp. jeho zdravotní pojišťovna. Nebo jiný příklad – proč by mělo být léčení AIDS hrazeno ze státního rozpočtu, když je to nemoc sice vážná, ale přesto jako každá jiná? Takovými opatřeními jsme vygenerovali určité finanční prostředky, které můžeme použít jako rezervy především pro vzdělávání lékařů.
Dokončení na str. B2
Očkováním poslance nevydírám
Dokončení ze str. B2
Tyto rezervy vám mají umožnit i avizované změny v očkovacím kalendáři, jak o nich píšeme na str. A5 a které by měla řešit novela zákona o veřejném zdravotním pojištění?
Mimo jiné, ale v té novele není jen nová úhrada vakcinace či ty stále dokola opakované úpravy poplatků. Je v ní garantováno třeba i více peněz na provoz a rozvoj zdravotnické záchranné služby. Nebo řeší finanční prostředky vyčleněné na zajištění ohledávání zesnulých. Je to jeden z krůčků k tomu, aby si tuto povinnost na sebe vzal v budoucnu stát a hradil vyčleněné skupiny lékařů, kteří se ohledání budou věnovat.
Má to však háček v podobě Poslanecké sněmovny. Osud novely zákona o pojištění je kvůli sporu o poplatky nejistý…
Už jsem dokonce zaslechl větu od paní poslankyně Věry Jakubkové ze Strany Zelených, že „očkováním dětí je vydírána“, aby pro novelu hlasovala. Rád bych jí i ostatním poslancům zdůraznil, že pokud jsou „vydíráni“, tak celým tím zákonem, který je celý od začátku maximálně pozitivní. A odmítnou-li jej, pak jedině proto, že je od Julínka, nikoli proto, že by nepřinášel prospěch pacientům.
Škrty v návrhu státního rozpočtu se dotkly i resortu ministerstva práce a sociálních věcí, který napřesrok přijde o dvě miliardy korun. Nepřenese se to do zvýšených výdajů z veřejného zdravotního pojištění? Jinými slovy nebudou lůžková zdravotnická zařízení opět suplovat sociální péči?
Tohoto jevu bych se osobně neobával. A to z prostého důvodu - podíl výdajů ze zdravotního pojištění na řešení sociální situace klientů ve zdravotnických zařízeních je veliký už dnes. Vzhledem k tomu, že počet takto ošetřovaných lidí je limitní, nějaký dramatický nárůst výdajů by se tedy příští rok konat neměl. To až později – tak jak bude populace postupně stárnout. Nicméně to omezení rozpočtu bude bezpochyby znamenat další ránu mé snaze o integraci zdravotní a sociální péče.
Mluvíte o další ráně – co vašim plánům zasadilo ránu předchozí?
Jednoznačně resortismus v přístupu k řešení problému integrace ze strany ministerstva práce a sociálních věcí. Je to jedno z mých velkých zklamání a klidně řeknu i neúspěchů, že se mi nepodařilo s kolegou ministrem Nečasem dohodnout na prolomení resortních zájmů, abychom mohli daleko pružněji financovat poskytování sociální péče ve zdravotnických zařízeních. Přitom naše strana svůj první krok, tedy řešení toho, jak naopak platit zdravotní péči v sociálních zařízeních, udělala, ale chybí mi adekvátní reakce ze strany ministerstva práce a sociálních věcí. A obávám se, že po rozpočtových škrtech si bude své peníze o to více chránit pro své sociální ústavy a instituce a o to méně bude myslet na klienty, kteří v těchto ústavech žijí.
Zdroj: