Kam směřujeme v diagnostice a léčbě chronické obstrukční plicní nemoci?

Zcela jistě směřujeme k přesnějšímu pochopení toho, co vlastně je chronická obstrukční plicní nemoc (CHOPN). Svědčí o tom i vývoj definic této nemoci. Chronická bronchitida byla poprvé popsána v roce 1880. Od té doby byla publikována řada definic, které lépe nebo hůře vyjádřily podstatu onemocnění. Nejnovější definice je z roku 2004. Dle této definice je CHOPN preventabilní a léčitelné onemocnění charakterizované bronchiální obstrukcí, která není plně reverzibilní. Bronchiální obstrukce je jak progredující, tak spojená s abnormální odpovědí plic na škodlivé částice nebo plyny. Primární příčinou je kouření cigaret. CHOPN postihuje hlavně plíce, nicméně má závažné systémové následky. Dalším problémem je nejasnost v tom, který parametr nejlépe vyjadřuje obtíže nemocného a je tedy vlastně cílem léčby CHOPN. Skutečnost, že chybí obecně akceptovatelný parametr měřitelný u nemocných s CHOPN (jiný než FEV₁ – usilovně vydechnutý objem v první vteřině), který by mohl být užit jako kritérium pro zhodnocení nové léčby a pro schválení nových léků, poškozuje výzkum i klinickou praxi. To si uvědomili i experti patřící ke GOLD. Proto doporučují užívat k hodnocení CHOPN termíny výsledek a marker. Klinický výsledek je následkem CHOPN pociťovaným nemocným (příznaky, ztráta hmotnosti, snížení výkonnosti, exacerbace, nutnost lékařského ošetření, mortalita). Marker je měřitelný parametr související s jedním nebo více klinickými následky. Klíčovou úlohu pro ovlivnění dalšího rozvoje onemocnění zaujímá redukce rizikových faktorů, především prevence kouření. Není pochyb o tom, že zavedení dlouhodobě působících β ₂-sympatomimetik (LABA) a dlouhodobě působícího anticholenergika tiotropia přineslo významný pokrok v léčbě nemocných s CHOPN. Proto se dlouhodobě působící bronchodilatační léky staly základem léčby.

Zcela jistě směřujeme k přesnějšímu pochopení toho, co vlastně je chronická obstrukční plicní nemoc (CHOPN), o čemž svědčí i vývoj definic této nemoci. Chronická bronchitida byla poprvé popsána v roce 1880. Epidemiologie a průběh onemocnění byly podrobněji studovány na souboru 1 000 nemocných léčených v Brompton Hospital v letech 1951–1953. Bylo zjištěno, že prevalence chronické bronchitidy závisí na věku. Nemoc častěji postihovala muže než ženy a v anamnéze nemocných byly zjištěny opakované infekce. Klinické obtíže byly u většiny zpočátku nenápadné. Během zimních měsíců docházelo u nemocných k náhlým zhoršením a ke zvýšenému vykašlávání sputa. Bronchospasmus byl přítomen u 70 % nemocných, 50 % mělo trvalou dušnost. „Nachlazení“ postihovalo plíce bronchitiků častěji (90 % případů) než v kontrolní skupině zdravých jedinců (27 % případů). „Nachlazení“ zřejmě označovalo nyní používaný termín exacerbace. Ke zhoršení obtíží docházelo nejen při infekci, ale i chladem, vlhkostí, prachem přítomným v pracovním prostředí a kouřem. Autoři prokázali chronický, progresivní charakter nemoci. O pět let později vyšla další studie zabývající se touto nemocí, ve které byly podrobně popsány recidivující exacerbace chronické bronchitidy u poštovních zaměstnanců pracujících v Londýně. Autoři si všimli závislosti frekvence exacerbací na věku (se zvyšujícím se věkem byly exacerbace častější). Poštovní zaměstnanci, kteří předčasně zemřeli na chronickou bronchitidu nebo kteří museli odejít do invalidního důchodu, měli již od mládí častější a delší pracovní neschopnosti než kontrolní skupina. U předčasně zemřelých byly rovněž častější kardiovaskulární komplikace. Četnost exacerbací korelovala s výskytem mlh i s poklesem teplot. Autoři prokázali vyšší nemocnost, úmrtnost i invaliditu na chronickou bronchitidu u zaměstnanců žijících ve více znečištěných oblastech. Zjistili, že chronická bronchitida byla častější u lidí starších než 45 let. První definice chronické bronchitidy byla navržena v roce 1962 American Thoracic Society. Onemocnění bylo definováno na základě přítomnosti kašle a chronické expektorace po dobu nejméně tří následujících měsíců ve dvou následujících letech. Druhou definici vypracoval v roce 1965 Medical Research Council. Za základní znaky chronické bronchitidy byly považovány bronchiální hypersekrece, bakteriální infekce a obstrukční ventilační porucha lokalizovaná v periferních dýchacích cestách. Byly definovány tři typy onemocnění, které však mohou vzájemně přecházet: prostá, mukopurulentní a obstrukční forma chronické bronchitidy. Prostou chronickou bronchitidou se rozumí chronické nebo rekurentní zvýšení hlenové sekrece v bronších, které je dostatečné k tomu, aby se projevilo expektorací. Mukopurulentní chronická bronchitida je v tomto konsensu definována jako chronická bronchitida, při které je sputum permanentně nebo intermitentně mukopurulentní. Musí však být vyloučena jiná příčina mukopurulentní expektorace (např. bronchiektazie, cystická fibróza). Chronická obstrukční bronchitida je definována jako chronická bronchitida, při které došlo k trvalému generalizovanému zúžení dýchacích cest. Toto zúžení je příčinou zvýšení rezistence. Je-li zvýšení rezistence trvalé, patří chronická obstrukční bronchitida pod zastřešující termín CHOPN.
...

Plnou verzi článku najdete v: Medicína po promoci 2/2006, strana 93

Zdroj: